lear 16.3.2009 18:24

pocta

Nevím jestli velikáni mají právo na velké nedostatky. Vlastně myslím, že nemají. Skutečnost je ale taková, že 1/je na ně víc vidět, a závist nafoukne i drobnosti a 2/tím, že je uctíváme a dáváme jim privilegia, možná v nich podněcujeme pokušení zkusit si, kam až můžou zajít. 

Jinak mám ale zkušenost, že nahlížeje pod povrch lidské sebeprezentace a oficiálního portrétu nalézám vždy něco trapného, nestatečného, umolousaného, uboze malého. Patří to k člověku, pokud je skutečný a ne vymyšlený. Pro mne je Hugo spojen s četbou "Velikého Jargala" v dětství, hezká dobrodružná knížka, a později s jeho vystoupením na obhajobu A. Dumase st. v soudním procesu, kdy ho jeden z jeho námezdních pisatelů /Dumas měl jak známo v jistém období dílnu pisatelů, kteří za plat podle jeho pokynů části jeho knih psali, D. je pak korigoval, doplňoval a spojoval v celek úspěšné knihy / obvinil, že jeho díla vlastně píšou jiní. Hugo označil Dumasův přístup k psaní knih jako legitimní spisovatelskou metodu, které sám neholduje, ale respektuje ji. Upozornil na to, že bez vedení Dumase jsou žalobcovy spisky literárně nehodnotné a nepřímo poukázal na možnost, že si žalobce snaží udělat reklamu soudním sporem. Líbila se mi velkorysost Huga. Takový postoj velkého muže proti závistivé malosti. 

Bez chyb býval jen Lenin a v menším vydání jiní představitelé šestiny světa (o Trockém se pravda nemluvilo)  Vzpomínám z hodin ruského jazyka na ZŠ na pozoruhodné příhody ze života malého Lenina, které byly svou byzantskou oslavností a tezovitostí podezřelé i dětem. Bylo by zajímavé, číst je dnes, něco jako socialistický surrealismus. Ale asi bych se raději pokusil o Chrám Matky Boží, který jsem kdysi po několika stránkách vzdal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ivo 16.3.2009 16:30

Fenclův Hugo

Při četbě Huga jsem měl vždy víc než dobrý dojem, spíše potěšení. Ty všechny přívěsky k jeho osobě, podávané s neskrývaným gustem, jsou inspirovány každodenním Bleskem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

woka 16.3.2009 13:40

docela chápu paní Hugovou

četla jsem, že V.H. byl až do svatby panic a poučoval o významu ctnosti a zdrženlivosti svou tehdy ještě snoubenku v sáhodlouhých dopisech. No, pak se to otočilo - takže docela chápu paní Hugovou, že se starala i o milenky páně manžela, byla to totiž jakási záruka, že nebude obtěžovat příliš ji.  No, naštěstí žil v době, kdy nebylo vhodné svůj soukromý život promítat do románů.   

• reagovat
• nahlásit příspěvek

mh od Labe 16.3.2009 12:19

Jak lze rozeznat inteligenci národa? Podle jeho schopnosti hovořit francouzsky. Hugo

co dodat. Byl to inteligent a mluvil francouzsky. Když mu to stačilo...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Informace 16.3.2009 10:33

Hugo o umění

Je zajímavé seznámit se s životem slavného spisovatele, zvlášť když se jedná o biografii dissacrante. Ale mám pochyby, nakolik to pomůže čtenáři pochopit dílo, jeho obsah, myšlenky, jeho stylovou specifiku a jeho místo ve světové kultuře a literatuře. Obávám se, že zbavit  autora všech více méně oslavných hávů, které na něj navlékla časem kritika a nechat ho jen ve spodním prádle asi tomu pochopení a hlavně vychutnání díla jako takového moc nepomůže. Dozvíme-li se před přečtením Les Miserables, že autor byl kanec, bude to zcela jistě už předem vrhat určité interpretační světlo na celou knihu. Biografie by se snad měly číst nakonec a ne uvodem.

Hugo je skutečně jedním z největších autorů evropského romantizmu, innovátorem žánru románu, který spolu se Stendhalem a de Vignym ovlivňuje další vývoj literatury. Ve svém uvodu k dramatu Cromwell a v kritické práci William Shakespeare načrtl nové, revoluční kánony umění: spojení groteskního se sublimním, popírání t.zv. nevhodných témat, jako ošklivého, hrůzného, odiozního, nerozlučné spojení formy s ustřední myšlenkou díla, význam fantazie, která čerpá z pokladů paměti a přetváří je. Hugo formuluje také intuitivně myšlenku typického v umění. Hovoří i o sociální funkci umění, které má měnit lenost v užitečnost, bezpráví ve spravedlivost, dav v národ, národy v lidské společenství, válku v lásku. Umění má sloužit pokroku, krása má vést k pravdě. I když pak nakonec jeho meditace vyustí v retoriku, Hugo svým způsobem předchází další vývoj umění. Připomínám to jen proto, že mi to nějak neharmonuje s tím kancem.

Pro pochopení a vychutnání jeho díla není vhodné číst předem kritiku, která je často znakem dobových tendencí, ale ani příliš podrobný a désinvolte životopis, v každém případě to ovlivňuje bezprostřední vnímání a vychutnání díla čtenářem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kecal. 16.3.2009 9:48

Díky

Dílo V.Huga je nesmrtelné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J.G. Pašek 16.3.2009 3:40

Když spisovatel byl ještě slaven . .

1802-1885 to bylo snadné . . . nebylo rádio, televize, kino, auta . . .

Coby jinoch jsem přečet  Devadesát tři a krásně přeložené Marií Majerovou Ubožáci . . .

• reagovat
• nahlásit příspěvek