OSOBNOST: John Winston Lennon - 29 let poté
Těžko něco dodat ke skupině a lidech, o kterých toho již tolik napsáno bylo, a je jistě spousta těch, kteří znají historii a životopisy Beatles lépe. I vydáno toho bylo mnoho …. jak se potkali John a Paul na školní slavnosti … jak přišel fanoušek do obchodu Briana Epstaina a chtěl desku „My Bonnie“ ... jak se seznámili s Georgem Martinem …. jak jim sláva přerostla přes hlavu atd., vznikla legenda. Pokusím se zmínit některé události v trochu jiných souvislostech.
V roce 1966 se John zmínil o své (tedy Beatles) popularitě před známou novinářkou, normální zmínka v přátelském rozhovoru zapadla. Za čtyři měsíce ji však někdo vytáhl a v Americe, kam Beatles mířili na své poslední turné, se rozpoutal hon na obzvláště na samotného
Lennona. Noviny je plísnily, dostávali výhružné dopisy, náboženští fanatici pálili jejich desky. Jestli někdo tehdy v Československu také pálil jejich nahrávky, nevím, nic se mi nedoneslo. Vzpomínka na Kennedyho byla v USA stále živá a odstřelit nějakého zpěváka, přímo na jevišti by bylo mnohem snazší, ti kluci se tehdy opravdu báli. Po tomto turné už veřejně nevystoupili. John nakonec svému osudu stejně neušel, víme, jak skončil.
Ve stejném roce se seznamuje s jakousi Ono. Kdo ji tehdy znal a kdo by ji znal dnes, kdyby nevstoupila do Johnova života a vlastně i do života všech Beatles? Koncem šedesátých let se mezi členy skupiny objevují větší rozpory, věnují se více obchodům a sami sobě, přesto právě v této době vznikají jejich nejlepší díla.
V roce 1970 se skupina rozpadá, Lennon tvoří s Yoko Ono a nedá se říct, že se jedná o hudebně špatné věci. Lennonova píseň Immagine se stává jeho nejvíce hranou skladbou. Je to jakýsi protipól k Paulově Yesterday, namísto o ztracené lásce však John sní o ideálním světě bez ublížených.
V roce 1973 se John rozchází s Yoko, která v té době byla již jeho manželkou, a se svou přítelkyní May Pang se stěhuje do L. A. Tam ho navštěvují přátelé z branže i bývalí Brouci. Mluvilo se tehdy o nových společných projektech, které se bohužel nikdy nerealizovaly. V květnu 1974 se John a May vrací do N.Y. a nahrávají desku Walls and Bridges. V listopadu se pak John vrací k Yoko, právě ona jej od další spolupráce s bývalými přáteli stále zrazovala. Jsi mnohem lepší, když pracuješ sám, říkala.
Za rok se jim narodil syn Sean, Lennon se do roku 1980 odmlčel a věnoval výchově syna, asi i proto, že svému prvnímu synovi Julianovi se věnoval velmi málo, resp. vůbec. V roce 1980 stihne ještě natočit LP Double Fantasy, ale prosinec je smutný, spousta dětí si pod stromeček přeje desku s jejich nahrávkami, i my jsme si ji mohli přát.
John Lennon je mnohdy vydáván za cynika a revolucionáře. Myslím si, že tak tomu není. Jeho přátelé na něj vzpomínají jako na člověka velmi citlivého, nakonec taková je i jeho tvorba. V jedné písni zpívá:
..... when you talk about destruction don't you know you can count me out …
…. když mluvíš o destrukci, tak se mnou nepočítej….
V jiném rozhovoru se zmiňuje o hladové Africe - budu parafrázovat: „… mám majetek asi 150 milionů dolarů, já se těch peněz klidně vzdám a celá Afrika se nají, ale co bude zítra….“. Lennon rozhodně nějakým naivním levičákem nebyl, do této role ho posouvá právě Ono a moderním antiglobalistům to jistě lichotí. Tím nechci říct, že by si nepřišel zahrát třeba na Live Aid.
Na prstech jedné ruky bychom spočítali lidi z Čech a Slovenska, kteří se s Lennonem osobně setkali. Je obtížné o něm napsat něco, čím bychom si mohli být 100% jisti, všechno jsme si někde přečetli, slyšeli, vznikly legendy a lidová tvořivost. John rozhodně nebyl žádným Che-Beatlem, měl rád děvčata, hudbu, alkohol, experimentoval s drogami, také si vydělal slušný majetek a beztak mu bylo mu dopřáno pouze čtyřicet let.
Co je nezpochybnitelné, že to byla velká hudební osobnost, nebyl ani naivní, byl prostě svůj a na svět kolem sebe reagoval po svém, svým dílem, proto si jej tak připomeňme. Jak by reagoval na svět dnešní, o tom můžeme jenom spekulovat.
8. 12. 2009 Haifa - Izrael