Před 160 lety vznikl v Olomouci projekt prvního školního zeměpisného atlasu

Významný knihkupec a velmi vzdělaný nakladatel, pražský rodák Eduard Hölzel (1817-1885) se vyučil knihkupcem v Německu. Tatínek Johann Thomas (1788-1840) byl známým pražským obchodníkem se železářským zbožím, avšak mezi jeho koníčky patřilo výtvarné umění a hudba. Snad proto také zpracovával litografické šablony pro dalšího pražského rodáka, vynálezce litografie - umělecké tiskové techniky neboli také kamenotisku -, Aloise Jana Nepomuka Františka Senefeldera (1771-1834). Kamenotisk se od té doby používá pro tisk obrazových předloh. Soutiskem dvou a více desek vzniká barevná technika, na tomto principu je založen dnešní ofset. Snad také proto má Alois Senefelder pamětní desku na budově Staroměstské tržnice v Rytířské ulici v místě, kde stával jeho rodný dům, v němž tehdy bylo Nostitzovo divadlo.

Eduard Hölzel

Eduard Hölzel se vypravil na svoji první podnikatelskou misi ve svých dvaceti sedmi letech do Olomouce. Na Horním náměstí si otevřel první knihkupectví a byl úspěšný. V následujících deseti letech otevřel další knihkupectví v Novém Jičíně, v Ostravě, v Šumperku, ve Šternberku, v Uherském Hradišti, v Přerově a v Kroměříži. Neprodával pouze knihy. Tiskl veduty českých a moravských měst, o které byl nevídaný zájem.

V únoru 1848 se oženil s Hedwigou Niemannovou (1857-1881), jedním z jejich synů byl dnes značně oceňovaný malíř a teoretik umění, profesor stuttgartské Královské akademie dr. Adolf Hölzel (1853-1934) a mimo jiné zakladatel mnichovské secese. Kolekcí jeho kreseb se dnes pyšní i olomoucké Muzeum umění.

Na jaře 1848 se Eduard Hölzel spojil s dalším pražským rodákem, českým filozofem a odborníkem na slovanskou mytologii Ignácem Janem Hanušem (1812-1869), který v té době pracoval jako profesor na filozofické fakultě olomoucké univerzity. Spolu začali vydávat první olomoucký deník pod názvem „Die Neue Zeit“. Jan Hanuš později s Janem Helceletem založil „Prostonárodní Holomoucké noviny“ a s dalšími olomouckými vlastenci stál u založení Slovanské lípy.

Hölzel byl jako knihkupec a nakladatel neuvěřitelně akční. V roce 1858 se v Olomouci seznámil s Blažejem Kozennem (1821-1871), rodákem z Hotunje (Slovinsko), který v té době přijal profesuru na olomouckém c. a k. německém vyšším gymnáziu v Olomouci. Hölzel věděl o Kozennově zálibě v geografii a kartografii. Přesvědčil ho, aby sestavil školní atlas, který chyběl na všech typech rakouských škol, neboť to byla příležitost k dalším budoucím Hölzelovým vydavatelským aktivitám. Atlas nakonec vznikl v roce 1860 a o rok později byl schválen jako učebnice pro střední školy v Rakousku-Uhersku. První „Geografický školní atlas pro gymnázia, střední školy a obchodní školy rakouské monarchie“ vyšel v roce 1861 v nakladatelství „Eduard Hölzel, Kunstverlag, Institut umění pro olejový barevný tisk a geografický institut“ se sídlem ve Vídni. Vídeňská pobočka se tak stala na dlouhou dobu významným vydavatelem školních a kartografických učebnic.

Kozennův školní atlas se dočkal i mnoha vydání v jazycích monarchie. Od roku 1892 do roku 1909 vyšel tento atlas i v češtině a to celkem v patnácti vydáních. Českého vydání se ujal literární historik a vydavatel Josef Jireček (1825-1888), který mimo jiné jako ministr kultu a vyučování Předlitavska zavedl rovnoprávnost národních jazyků v rakouských zemích. Jeho tchánem byl Pavel Josef Šafařík. Jireček vydal mimo jiné i českou čítanku a založil také akademii věd v Krakově. Jireček patřil spíše ke konzervativním českým politikům, avšak málo se dnes ví, že v roce 1850 vydal „Národopisný přehled království českého“, což bylo vlastně první moderní geografické pojednání o Čechách s českojazyčným názvoslovím.

Hölzelovo první olomoucké knihkupectví….

Jak vidno, knihkupec Hölzel zažehl v Olomouci (a nejen tam) mnohé kulturní stupně poznávání. A když se na něj obrátila jeho sestra, zda by se našlo místo pro jejího syna a jeho synovce Romualda, nechal ho vyučit ve svém olomouckém knihkupectví. A dobře udělal. Dne 1. listopadu 1884 otevřel Romuald Promberger (1856-1932) v Olomouci české vydavatelství a knihkupectví, jehož majitel a organizátor se stal hybnou pákou rozvoje českého kulturního života v Olomouci.

Jeho strýci to nevadilo, nekonkurovali si, i když synovec v jistém slova smyslu přesáhl strýcova věhlasu. Literární kritik Arne Novák ho právem nazval „Moravským Krameriem“. Nutno uvést, že v roce 1932, kdy Romuald Promberger ve svých 79 letech zemřel, převzali jeho knihkupectví a nakladatelství, včetně četných kulturních aktivit jeho synové. Po roce 1948 byli označeni za zbohatlíky a vyhnáni z města, mimo okres. Zatím co nakladatelství jejich prastrýce pod názvem Verlag Ed. Hölzel je ve Vídni činné dodnes.

Pro úplnost je třeba dodat, že dědeček Romualdův Severín Promberger (1780-1847) byl od roku 1829 ředitelem hlavní školy v Polné, když ještě předtím založil v roce 1810 v Polné učitelskou knihovnu. Byl také ředitelem kůru a zakladatel Štěpařské společnosti. Jablka nepadají daleko od stromu.

Tak tohle je například hrad Bouzov z poloviny 19. století. Desítky českých vedut pro nakladatele Hölzela nakreslil moravský malíř, rodák z Loučky u Valašského Meziříčí František Kalivoda (1824-1858). Podle jeho předloh vytvořil nádherné barevné litografie rodák z Kroměříže, malíř a litograf August Carl Haun (1816-1894). Veduty, které Hölzel průběžně vydával, se například týkají Českého Krumlova, Českých Budějovic, Bezdězu, Tábora, Mariánských Lázní, Náchoda, Oseku, Rábí, Prahy, Karlových Var, Točníku, Žebráka a dalších desítek památných míst patřících k našemu kulturnímu bohatství. Veduty moravské a slezské krajiny vydal Eduard Hölzel pod názvem „Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien (1857-1860)“.

Všem zmiňovaným ve výše uvedeném textu šlo vždy v podstatě o pravdu, krásu a šíření znalostí. Bez ohledu na jazykovou tvář děl, na nichž se podíleli. Nepochopili by dost dobře surovost a primitivnost našich, o sto let pozdějších, nacionalismů.

Oba, Hölzel i Promberger, nevydávali pouze knihy. Zprostředkovávali i hudbu, neboť ta spojuje lidstvo. V roce 1893 uvedl Promberger na Moravu České kvarteto. Mnohé z knih, které vydal Eduard Hölzel, jsou chloubou dnešní olomoucké Vědecké knihovny. Pod titulem Kozennův školní atlas (Kozenn - Schulatlas) vycházejí školní atlasy pro rakouské školy dodnes. Dva milovníci knih. Strýc a synovec. Co měli společného? Lásku k Olomouci, lásku k Moravě, lásku k této zemi. A bylo zcela lhostejné, jakou řečí to vyjadřovali.