Bylo mně dvaadvacet let, když jsem se seznámil s naším nejpozoruhodnějším a nejplodnějším filmovým režisérem Martinem Fričem. O jeho členství ve straně a vřelém vztahu k Sovětskému svazu, kde měl zvláště mezi filmovými režiséry řadu přátel, se všeobecně vědělo, zato však pouze zasvěcení z Barrandova věděli o jeho problémech s pitím a o depresích, které u něho začátkem šedesátých let po smrti manželky Suzanne Marwille přibývaly a způsobily nakonec, že se musel podrobit důkladné psychiatrické léčbě.

Když jsem měl tu vzácnou příležitost se s panem režisérem setkat poprvé, stalo se to zrovna krátce po jeho návratu z SSSR. Konala se tam velká přehlídka jeho filmů, která měla nebývalý úspěch. Vzácnému hostu z Československa se v Moskvě věnovala řada největších osobností sovětské kinematografie, režiséři Kulidžanov, Chucijev, Donskij, Romm. Martin Frič se z té cesty vrátil pln zážitků. O přijetí, jaké se mu dostalo od kolegů i od tamějších filmových diváků, vyprávěl s upřímným nadšením.

Neuplynul ani rok a nadešel tragický 21. srpen 1968. Událost, k níž došlo, Friče zdrtila natolik, že se rozhodl skončit se životem. Přísný zákaz pití alkoholu porušil jednou uschovanou lahví koňaku. Pátý den sovětské okupace Martin Frič umírá.

Před několika léty jsem zdědil část písemné a fotografické pozůstalosti po Martě Fričové, herečce a jedné ze dvou jeho nevlastních dcer, které vyženil se Suzanne Marwille. Teprve v režisérově soukromé korespondenci a v jeho osobních záznamech v diáři pro rok 1968 jsem měl možnost se dočíst, jak ukrutně bolestivé chvíle prožíval tento velikán československého filmu v průběhu celých šedesátých let! Nejednou si chtěl sáhnout na život, dožadoval se, aby mu Marta vrátila revolver, který měl v držení a který před ním schovala. Propadal do hlubokých depresí, až musel dokonce nějaký čas pobývat v psychiatrickém ústavu. To vše se dělo v době, kdy při tom pro nás natáčel své slavné televizní komedie s Janem Werichem a filmové veselohry se svými hereckými oblíbenci Jiřinou Bohdalovou a Jiřím Sovákem.

Poslední záznam ve Fričově diáři je z 21. srpna. Toto datum je propisovací tužkou zatrženo a označeno křížem. Pod poznámkou: „Isotopy odloženo“ čteme rozrušeně rozepsanou větu: „Strašná zprava Rusov…“ A pod ní pak poslední slovo, zdrobnělé jméno jeho obětavé nevlastní dcery Marty - „Maťa“. Zbývající stránky už zůstaly nepopsány…

Dnes odpočívá Martin Frič vedle své ženy a jedné z jejích dvou dcer zkraje malého hřbitůvku na okraji Prahy. Marta Fričová jako jediná z nich věděla předem, že místo posledního odpočinku budou sdílet dohromady ještě s rodinou nejbližších příbuzných herečky, s níž před válkou přišel Martin Frič do styku nejen jako režisér, který ji obsadil do dvou svých filmů, ale i jako herec, představitel legendárního detektiva ve filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Tou herečkou byla Lída Baarová, původním jménem Babková. V hrobě s Fričovými je pochována Lídina o pět let mladší sestřenice Zdeňka Babková-Snopová a členové její rodiny. Vše se stalo na poslední přání Marty Fričové, které splnil její životní druh, synovec Lídy Baarové, jazykový lektor Jiří Snop…

Právě dnes uplynulo od smrti Martina Friče čtyřicet let. Vzpomeňme na něj a na dílo, které nám tu pro naše potěšení zanechal – mám na mysli především komedie s Vlastou Burianem, Voskovcem a Werichem, Oldřichem Novým, Hugo Haasem, Ferencem Futuristou, Jindřichem Plachtou a dalšími hvězdami tohoto žánru.

foto: archiv autora

1/ Režisér Martin Frič v dobách, kdy se na titulcích filmů psalo jeho křestní jméno Mac.
2/ Ke konci života, na snímku Ivana Soeldnera.
3/ Diář Martina Friče z roku 1968, otevřený na straně s datem 21.srpen.
4/ Autor článku u hrobu Fričových a Snopových, blízkých příbuzných Lídy Baarové.