OSOBNOST: 140 let od narození Roberta Krafta

1.

"Kapitáne, nepluli jsme na západ, nýbrž na jih, a nejsme pod oázou na Sahaře, nýbrž v Habeši!" Robert Kraft: Nobody

"Jak se jmenuješ?" "Nobody."
"Lžeš!" vzkřikla divoce žena."Ty nemůžeš být Nobody!"
"Proč ne?" "Protože Nobody není obyčejný člověk, Nobody je neviditelný a nenechal by se zajmout kleštěncem a držet jako nějaké dítě," řekla opovržlivě. Z téhož románového cyklu

2.

"Dnes po převratu" už tuší mnozí mladí Češi, kdo byl LOVECRAFT.

Často to i vědí. Ale kdo to byl ROBERT KRAFT?

Kdo o něm má páru? A vidíte, přesto tenhle německý a drážďanský spisovatel konkuroval svého času i Karlu Mayovi a vytvořil nejméně jednu pozoruhodnou postavu, která ho bez debaty přežila. Nobodyho – prince z neznáma.

3.

Autor takřka sta románů Robert Kraft se narodil 3. října 1869 v Lipsku a dožil se pouhých šestačtyřiceti let, tedy zrovna tolika, kolik je právě mně. Zemřel 10. května 1916 v Drážďanech a zůstává typickým představitelem psavců času vlády novin.

Dnes tedy nepředstavitelných dob. Panoval a hlavy mámil ještě tzv. román na pokračování a toho se Robert Kraft stal chrabrým ploditelem. A podobně jako skvělý kpt. Emilio Salgari vytvářel tehdy v Itálii své pirátské romány pro italské noviny, Kraft plnil noviny německé. Ani jeden přitom samozřejmě nepsal pouze o pirátech a mořích, nicméně Kraft byl ještě všestrannější a proměnlivější než Salgari a používal skutečně cokoli, vstřebal opravdu kteroukoli senzaci a jakákoli neuvěřitelnost mu byla dobrá do nekonečné řeky vysnívaných dobrodružství, do toku, který se, pravda, často vlil do oceánu science fiction, ani to ale není pravidlem, protože nejrůznější žánry se u Krafta až absurdně kříží a mísí v literárního historika iritující směsce.

Podobně jako Emilio Salgari byl původně námořník a kapitán, námořníkem se vyučil i Kraft. Sedm let jsem strávil na oceánech celého světa, holedbal se, především však zřejmě cestoval do Indie a Austrálie, přičemž už roku 1893, kdy mu bylo pouhých třiadvacet let, vrhl se na psaní.

Jak? Nejprve vytvořil deset částečně autobiografických povídek, nicméně již mezi roky 1894-95 přišel s rozsáhlým, pětidílným románem Vestálky a v letech 1905 a 1907 pak jeho horečnaté chrlení škváry vyvrcholilo osmnáctidílnou sérií NOBODY.

Kdo je Nobody? Vlastně nevíme.

Na začátku užívá jména Evžen Salden, ale taky to je krycí, jak aspoň tvrdí tento záhadný muž z knížecí rodiny a šikovný iluzionista neidentifikovatelného věku mezi osmnácti a čtyřiceti obdařený i magickou schopností měnit rysy tváře, takže chvíli vypadá jako Angličan a za chvíli jako Mongol, v jednom okamžiku má ještě hrdě mužné rysy, ale zachce-li se mu, hned je dokonale zženštilý! Tak, a tato lidská měňavka uzavře sázku se sebou samým, a to zřejmě jen aby dokázala, že bude v Americe umět začít úplně od píky, ba nahá. A poté, co se zimomřivě vyškrábe z moře!

Nobody tu bláznivinu skutečně realizuje. Mizí z paluby lodi, hle, škrábe se nahatý z Atlantiku a... Koukejme se, co to tadyhle leží... Aha, kus novin... Kdo že je vydává?

Tak začíná skoro nekonečný řetěz dobrodružství, jichž je brzy tak moc, až se patetický start stane nepodstatným a zapomenutelným. Co však zůstane podstatným i hmotným a neměňavkovitým, jsou tady právě ty noviny.

Ne ty na pláži nalezené, ale zbrusu nové. Náležejí Nobodymu a jistému pana H. P. Worldovi. Spolu s ním je založil při už existujícím vydavatelství a udělal to bez dolaru, avšak s cílem čistého zisku jeden milión dolarů. Hned v prvním roce.

Nu, a oslavou tisku jako takového jsou pak vlastně veškerá následující Nobodyho dobrodružství i chlapeckostí zurčící vyprávění o těchto dobrodružstvích, ale rozumějte, oslavou tisku nikoli dnešního, který je po vynalezení televize a internetu už samozřejmě o něčem absolutně jiném.

4.

Nobody se stane jediným reportérem svých novin i bytostí, která jejich obsah skutečně stačí plnit, a to prostě objasněními všemožných světových záhad. Je magickou bytostí, která nezastřeně žije, aby měly její noviny o čem psát, a protože je Nobody hlavně detektiv, vyhledává dobrodružství po celém světě a pátrá. A v tom okamžiku, kdy by tyto dobrodružství došla anebo pohasla, prostě by on sám docela jistě inicioval další. Ne, o tom nepochybujme. A celá tato fantasmagorická epopej začíná svazkem Nobody – muž z neznáma a pokračuje Tajemným mužem a Pánem pouště, přičemž z Pána pouště si dovolím citovat. Aspoň kousek, ano? Aspoň útržek kapitoly Ďáblova studnice.

Nejspíš jen tak pochopíte, jaké jsou v Nobodyho sáze vytyčeny meze pro svobodné popisování papíru. Hle! Nobody seděl jednoho odpoledne ve své pracovně v New Yorku a četl.

Slabé zaklepání na dveře ho vyrušilo ze čtení. Vešel sluha a podával mu navštívenku. "Dole v hale čeká nějaký podivný muž," hlásil. "Vypadá jako polský Žid."

Nobody pohlédl na navštívenku, na které byla dvě slova: Jacob Sinclaire. "Jacob Sinclaire? Toho neznám. Co mi chce?"

"Nevím. Říkal jen, že musí s vámi mluvit."

"Tak dobře, uveďte ho!"

Sluha odešel a zakrátko se vrátil. "Mr. Sinclaire," ohlásil a vpustil návštěvníka do pracovny. Chorobně žlutá tvář neznámého skutečně připomínala polského Žida. "Posaďte se," řekl Nobody, když sluha odešel. "Čím vám posloužím?" Návštěvník usedl a těžce oddechoval. Nobody pozoroval, že na hostově kabátu se mírně zvedá a klesá pouze pravá klopa. Usoudil, že Sinclaire dýchá jen jednou plicí.

Návštěvník se dlouze zahleděl na Nobodyho, a potom zvolna hovořil: "Od té doby, co jste začal veřejně vystupovat, tedy už po několik let, sleduji pozorně vaši činnost. Jsem dědicem učence, který už před několika desetiletími pronikl tak hluboko do všech věd, že o jeho poznatcích celý vědecký svět dosud nemá ani tušení. Tyto vědomosti jsem ještě prohloubil.

Jsem také zakladatelem nové církve a říše. To je zatím vše, co vám mohu říci o své osobě. Pozoroval jsem vás a zjistil, že jste jediný muž, který stojí mimo obyčejné lidské stádo."

Odmlčení se - a Nobody se zlehka uklonil.

"Získal jste si mou úctu. Chtěl bych vás ještě více povýšit nad ostatní obyčejné smrtelníky."

"Jak?"

"Zavedu vás do své říše."

5.

K pasáži, řekl bych, není co dodat, ale mohlo by vás i zajímat, jakým stylem nám Kraftova fantazie (oslovující samozřejmě hlavně chlapce a muže s chlapeckou duší) vymalovala... třeba africké podzemí, do něhož lze z oceánu vplout proti proudu podzemních toků, a nyní cituji z kapitoly Pirátské doupě: "Kapitáne, dejte spustit na vodu ponorku," řekl Scott, "rád bych ještě dnes v noci plul proti proudu této řeky. Je vlastně lhostejné, jestli vypluji za dne nebo za noci, pod zemí je stejně pořád tma."

"Pojedu s vámi!" zvolal se smíchem kapitán. "Přece si nedám ujít příležitost projet se pod Afrikou."

Hned se chystali na cestu. Kromě Scotta a kapitána Větroplacha vstoupili do člunu Bambula a Anok a také doktor Wolfram, který vzal kapitána stranou a vykládal: "Vidíte, že jsem měl pravdu, když jsem tvrdil, že pod zemským povrchem je mnoho podzemních proudů."

"Ano?"

"Přišel jsem na to zcela prostým výpočtem. Je dokázáno, že na zemi dopadá v podobě dešťů mnohem víc vody, než se zachycuje v řekách a mořích, počítaje i výpary vracející se k oblakům. Kde je zbývající voda? Nepochybně proniká hloub do země a odtud opět proudí do moře. Jsem přesvědčen, že v podzemí je nesmírně mnoho dosud nevypátraných vodních toků. Jen se podívejte na mořské proudy! Tak dlouho bijí do pobřeží, až celé kusy odnesou. Stálý tlak vody si udělá místo, vytvoří průplavy a koryta..."

"Myslíte tedy, že i každá pevnina má své podzemní vody?"

"Jsem o tom přesvědčen. Jen jsme je zatím nemohli využít, protože koryta jsou vodou zcela zaplněna, ale sladkovodní podzemní řeky by šlo prozkoumat právě s touto nejdokonalejší Nobodyho ponorkou." A bylo to tak. Řeka tekoucí pod Egyptem tvořila výjimku, ale taky ona dříve zaplňovala řečiště zcela, až nahoru, a byl to vlastně jakýsi tunel vymletý vodou podobající se rouře s úzkým odtokem... Příroda a lidské ruce ústí podzemní řeky už před dávnými věky rozšířily, voda klesla a z vodního tunelu se stala skutečná řeka, po jejíž hladině šlo plout, jenže pod zemí... "Nikdy jsem nechtěl uvěřit, když někdo vyprávěl, že cestoval napříč temnou Afrikou," filozofoval Bambula, "a vida, ona je pod ní opravdu tma. Ještě abychom narazili na nějaké čerty!"

6.

Na ty sice nanarazí, je ale kupříkladu odhaleno, že dávní Etiopijci znali podivné šachty spadající do podzemních řek a opatřili je žebříky! Pak se na to zapomnělo, nicméně v Nobodyho časech měla zase každá habešská provincie obezděnou "ďáblovu šachtu", které se bála, a věřili, že si "studnou" ďábel až ze středu Země přichází pro duše právě těch "čarodějníků", kteří byli Habešany odhalováni, mučeni a vražděni a jejichž kosti a lebky pak byly dopravovány ke strašícím dírám... Tak tolik pro ukázku koloritu Nobodyho světa, ve kterém naštěstí není možné vše, skoro vše nicméně ano. A co dodat v již praktičtějším duchu?

Nu, stále mezi námi žijí i pamětníci slavného prvního českého vydáni Nobodyho (1935-36), nicméně po listopadovém převratu se (komunisty poněkud potíraný) hrdina slavně vrátil díky nakladatelství Ostrov. A to včetně báječných ilustrací Zdeňka Buriana a Jiřího Wowka.

Je to hezké vydání! V letech 1992-95 se touto formou podařilo dodat čtenářům hned tucet sešitových románů a po třech už zmíněných titulech následovaly ještě Dračí jezero (Záhada zlaté mumie), Indián Bill, Vyznavač ohně (Tajemství karty smrti), Záhada serailu (Přízrak v sultánově harému), Ostrov smrti (Případ krutých vražd), Kaňon duchů (Výprava za pokladem Inků), Ďábelský dvojník, Ukradená Niagara (Honba za netvorem džungle) a Lovci diamantů (Bílý beduín a zloděj očí). Co dál?

Vydávání se zaujatě zhostili skvělý Radomír Suchánek a jeho brněnské nakladatelství NÁVRAT, které se kromě toho úspěšně zaměřilo i třeba na vytvoření 115 objemných svazků nijak nekráceného Karla Maye či na zbrusu nové české zkompletování verneovek, viz www.cernaplaneta.cz. Z těch dnes schází, jak vidíme, už vydat jen svazky 78 až 82 - a česky tudíž nemáme doteď k dispozici pouze Vernův překonaný Ilustrovaný zeměpis Francie a knihu Hrabě z Chanteleine, respektive Vernova dramata.

7.

Oproti Mayovi a Vernovi se však Radomíru Suchánkovi bohužel nepodařilo zkompletovat většinu dalších vytoužených autorů, takže třeba z devíti plánovaných románů "italského Verna" Luigi Motty se zatím povedlo vydat jen dva: Prchající Albatros a Maják na Ostrově racků, a ze čtyř fantastických románů R. H. Daumanna vyšla dokonce pouze kniha Tenká jako skořepina (1999). A ze slavné francouzské série o Rocambolovi jen Tajemné dědictví (2000). A co se Krafta týká?

Také jemu Suchánek oddaně přidělil poměrně přepychovou podobu a tucet sešitů vydaných Ostrovem znovu zveřejnil v pouhých šesti vázaných svazcích s tituly Princ z neznáma, Pán země, Indián Bill, Nobody v serrailu, Nobody stíhá Nobodyho a Ukradená Niagara.

Zjistil ale také, že ostrovní i prvorepublikové vydání postrádá některé pasáže! Takže co? Takže se k nim roku 1996 vrátil doplněním ve svazcích Nobodyho návrat a V síti záhad.

Pak teprve následovaly i další objemné díly Nobodyho dobrodružství. Roku 1997 Krajina zázraků, Princ z Monte Carla a Osudová dramata a roku 1998 ještě svazky Na stopě zločinu, Labyrint skrytého zla, Dobrodruh mnoha proměn a Nobody ve finále. Teprve tím vše skončilo a zatímco původní Nobody tedy v originále měl jedenáct dílů, Radomír Suchánek ho dnes prodává ve svazcích patnácti, přičemž i pokračoval dalšími nikoli lovecraftovkami, ale kraftovkami.

Ne ovšem dlouho. Knihy se neprodávaly.

Nebo aspoň ne tak dobře, jak Suchánek čekal. A nešly ani ne ve spřáteleném soukromém nakladatelství Libora Zachovala v Krásné u Aše, které kvůli Robertu Kraftovi dokonce založilo edici DÉMON – Dobrodružství, napětí, záhady, v níž už roku 1995 chutě vydávalo do svazečků naporcovaný román Expedice Nihilit.

V Návratu kniha souborně vyšla až roku 1997 a vydat se podařilo i dvě části čtyřdílného cyklu Indická císařská koruna (1895-6) Oběť zlých sil (1999) a Úklady a msta (2000). Vyšel taky román Nibelungové (1902) rozdělený na svazky Zlatá loď (1996) a Vzestup a pád (1997), vynořila se ještě tzv. Novacasova dobrodružství (1909) - sestávající ze svazků Na moři (1997) a Konec výpravy (1998), ještě roku 1999 Suchánek vydal i kraftovku Kdybych byl králemo podivínském básníkovi zdědivším obří jmění, který si založí království na parníku, ale tento román je pouze desátým v pořadí svazkem rozsáhlejšího cyklu Oči sfingy (1908-1910), do něhož jako svazek druhý náleží i zmíněná Expedice Nihilit. Sérii se nicméně česky vydat nepodařilo a podle toho, co jsem zjistil, už nevyšel ani plánovaný román Damoklův meč (1899) a ani ne soubor povídek Ruleta (1905). Nedostali jsme ale ani další Kraftovy romány zvučných jmen Všemi díly světa (1899), Lékárna snů (1900), V říši fantazie (1901), Tajemství kláštera (1903), Děti slunce (1904), Hrabě Saint-Germain (1910), Hadí bůžek (1915), Mezi podmořskými ďábly (1916) aj. Nu, a to už vůbec nemluvím o vydání pěti až šestisvazkových cyklů Tuláci po mořích (1907-8), Zeppelínem kolem světa (1908-9), Atlanta, tajemství otroků moře (1911), Loď podvodníků (1912), Dvojí tvář (1913) a Loke Klingsor (1914-15).

Nevyšlo nic. Jen asi sto stran výše zmíněných Tuláků po mořích objevilo se, pravda, už za komunistů v podobě 72. sešitové Karavany Sargasové peklo (1974) a nutno zdůraznit, že také úvodní Nobody (1977) pronikl za normalizace do téže edice (sv. 108)!

Sargasové peklo pak znovu vyšlo i roku 1993 jako úvodní svazek edice Dobrodružný svět nakladatelství Olympia, nicméně se stále jedná o tutéž úpravu Ilony Borské.

Klíčová pasáž této sargasové fantazie byla navíc pod názvem Ostrov v Sargasovém moři už dříve zpracována jako kreslený seriál pro dvojčíslo dětského časopisu Ohníček ze 14. srpna 1987 a nerad bych v této souvislosti zapomněl i na novější komiksové zpracování Kraftova díla od "Bofa" Fencla (1991), které zůstalo uvnitř legendárních sešitů Kometa, a to v číslech 15, 16 a 18 a pod tituly Mr. Sweet. Manhattanský detektiv a pomsta Mickeyho Rata a Rudý zázrak.

Nu, vydávání Roberta Krafta u nás je tedy zastaveno a máme jinačí starosti, i tak to chodí. Na výročí Robertova narození si kromě mne také nikdo jiný nevzpomněl a nelze popřít, že jsme nevydáním braku přišli pouze o brak, nicméně...

Určitě ne horší brak, než jaký okolo zhusta vychází a jaký nám díky Suchánkovi předložila i značná část vytoužených Mayových spisů. Takže... Takže na shledanou, pane česky přeložený Krafte? Na shledanou anebo sbohem??