V září 2025 by se stovky dožil novinář a spisovatel Forrest Carter. Zdá se mi, že v literárních Čechách zrovna letí tzv. autofikce, ale tu on psal už v sedmdesátých letech. Byl z Annistonu v Alabamě a za války mariňák, žurnalistiku studoval na University of Colorado a v padesátých letech se živil taktéž jako majitel vlastní benzínové pumpy a měsíčník, který tenkrát založil a vydával, mimo jiné brojil proti komunismu.

Po takřka katastrofální „kariéře“ politika či autora politických projevů, která zpětně nestojí ani za tuto zmínku, se Forrest začal cílevědomě věnovat psaní a hodně času trávil v Abilene v Texasu. Vytvořil tenkou knížku Psanec Josey Wales (1972), a když ji prosadil v Hollywoodu, následovala (podle všeho ještě brutálnější) Stezka pomsty Josey Walese (1976), zfilmovaná deset let poté jako Návrat Josey Walese (1986), přičemž titulní roli tu převzal Michael Parks.

Ale nejznámějším dílem Carterovým je Škola Malého stromu (1976), zfilmovaná roku 1997. Sice se ta kniha stala bestsellerem, ale teprve po nešťastné Carterově smrti (1979), a navzdory tomu, že ji předložil čtenářům jako vzpomínky na dětství a výchovu, poskytnutou mu čerokézskými prarodiče v odlehlé kotlině Apalačských hor, je text smyšlený - a teprve roku 1991 se stal jako pejprbek Knihou roku a bestsellerem New York Times.

Malý strom je indiánské chlapcovo jméno, které mu dají prarodiče. A rodiče? Zemřou už koncem dvacátých let dvacátého století, kdy ještě Forrestovi není ani šest let.

Následuje (dalších) pět roků v péči indiánských prarodičů a velmi bohulibým řemeslem jeho zpola skotského dědečka Walese je v čase prohibice i pálení whisky. Popravdě, je to jediná jeho práce.

Dítě vstřebává tzv. indiánskou moudrost, ale to je úředníky přerušeno, když mu je deset. Hoch musí do sirotčince, respektive internátní školy, a líčí více i méně kruté zacházení, kterému je během více měsíců vystaven ze strany jejích církevních představitelů. A jelikož byli jeho rodiče spojeni sňatkem realizovaným ryze podle zvyků Čerokíů, zdá se, že toto dítě nebude spaseno a je bastard. Aspoň Malý strom něco podobného ve škole slýchá, ale naštěstí se dosáhne (i když neuvěřitelnou metodou) jeho propuštění. Smí se vrátit do hor a do přírody a po smrti prarodičů, která bohužel následuje rychle, putuje se psy dál na Západ. Dále jsme svědky smrti dotyčných psů a optimismus má plynout z jistoty, že ho indiánští prarodiče naučili tomu nejpodstatnějšímu a že souzní s přirozeným světem.

Své poslední dílo Odvedu vás do Sierry Madre (1978, Watch for Me on the Mountain) prezentoval Forrest Carter co Geronimův životopis, ale opět se jedná také o fikci. Byť se končí celkem známým momentem, kdy se šaman Geronimo vzdává nepříliš civilizovanému průzkumníkovi amerického jezdectva Tomu Hornovi.

Ale vraťme se k první knize. Koupil ji v sedmdesátých letech agent Clinta Eastwooda a scenáristi Philip Kaufman a Sonia Chernusová vytvořili scénář, který měl Phil Kaufman původně režírovat. Eastwood ho však vyhodil, aby se režie ujal sám. Jak tvrdí, považuje to za snad nejtěžší rozhodnutí kariéry.

A názory na film? I dnes se očekávatelně různí. Pro Eastwooda se každopádně jednalo o životní zlom v několika směrech. Po odchodu od studia Universal prvně pracoval pro bratry Warnery a do jedné role obsadil Sondru Locke, svou novou životní partnerku.

I když má film nenucené tempo, nebo právě proto, kloubí minimálně tři typu příběhů, z nichž známe Divoký západ. Jednak se dílo váže na konec války Severu a Jihu a sledujeme tlupu reálného vraha Krvavého Andersona. Jednak je to - barvami keřů hrající - příběh o putování a unikání překrásnou krajinou i pouští, zobrazující mj. Komanče. A konečně jde o dobrodružství chlapa, který „přijde do města – a zbytek se ukáže“.

Eastwood a kameraman Bruce Surteees snímalí krajinu občas panoramaticky a daří se jim až překvapivě vzbudit dojem prostoru. Ale co se týká příběhu, tj. i líčení pomsty (hrdinovi hned úvodem vyvraždí rodinu a spálí dům), není to víc než krvák a jeden z důvodů, proč se Eastwoodovi dlouho říkalo fanatik násilí. Střety, během nichž létají kulky, jsou navíc většinou dost za hranou pravděpodobnosti a Wales likviduje prostřednictvím koltů a pušek a kulometu příliš výrazné přesily. Recenzent měl film za „ještě horší, než staré béčkové westerny s Richardem Dixem a Chesterem Morrisem“ a literární kritik New York Times napsal, že tu Clint vypadá, jako by „na nic nemyslel a nic necítil; tudíž je pro kameru neviditelný.“

Ale s tím se souhlasit nedá a je zde škála dobře zahraných momentů. Pouze v případech, kdy má Josey klobouk „tuze“ do čela (časté), může na diváka působit jako smrtka. Klidně. Sám herec se ostatně tenkrát vyjádřil, že „dělá vše, co nikdy nedělal John Wayne“. A nerozpakuje se tedy střelit člověka do zad. Stejný hrdina se především řídí svým prospěchem a jedna moudrá „přednáška“ pronesená ve finále filmu k náčelníkovi Komančů to nespasí.

Nebo ano? Asi. Film se dostal až do amerického Národního filmového registru.

A Forrest Carter? Dorazil prý v souvislosti s ním do Los Angeles v poněkud podroušeném stavu a nožem posléze ohrožoval kterousi dámu, která si ho asi odmítala vzít, nebo co. To se přihodilo na nějaké večeři, načež byl autor předlohy ve vší slušnosti poslán domů. Nadále o sobě prý dával vědět, jen když chtěl peníze.

Roku 2011 vznikl o Carterovi filmový dokument a nemohu dál chodit okolo horké kaše. Ale ano, svého času byl v Ku Klux Klanu. Ale stereotypně to zdůrazňovat? Proč? Připomíná to až moc tzv. negativní reklamu na jinak dost působivé a veskrze humanistické dílo. Už jen kniha o Malém stromu je ostatně pokání. Na druhou stranu je fakt, že si Carter svůj pseudonym Forrest (jmenoval se vlastně ve skutečnosti Asa) vybral právě podle konfederačního generála Bedforda Forresta (1821-1877), jinak plantážníka, obchodníka otroky a „Velkého čaroděje“ (1867-1869) Ku Klux Klanu. V dubnu 1864 zmasakroval tento muž u Fort Pillow snad stovky vojáků Unie a dalších lidí, ale podobně jako Forrest Carter to pak popíral.

Z Psance Josey Walese (podle románu Forresta Cartera):

Favorite Movie Clips of All Time - The Outlaw Josey Wales - We Got Us The Josey Wales