Bavili jsme s mladým kamarádem o herečkách a řekl s velikánskou samozřejmostí, že je Faye Dunawayová „sice dávno na pravdě boží, ale…“. Flegmaticky ji pohřbil už někdy v minulém tisíciletí. Povídám: „Nesmysl, umřela teprve nedávno.“ Jsme ignoranti a idioti oba a zasloužíme. Situace však dána i tím, že ona takřka neposkytuje rozhovory a lacině nečeří vodu (dělá dobře).

Měli bychom se hanbit. Faye Danawaová (*1941) měla v lednu význačné půl-kulatiny a osobně si těžko vybavím herečku, která by mi připadala víc šik. Co víc, tendencí bývá čekat u hezkých dam jako ona, ehm, aspoň mírnou hereckou neschopnost. Faye umí hrát.

Jakým způsobem se do ní otiskly rané roky života za druhé světové války a ve čtyřicátých letech? Ocituji zesnulého historika Miloše Fikejze. „Jako dcera armádního důstojníka strávila dětství na vojenských základnách v USA a Německu (Mannheim) a od čtyř let se věnovala baletu, stepu, zpěvu a hře na klavír.“

Studovala později University of Florida a Boston University a hereckou průpravu absolvovala pod vedením slavného Elii Kazana. Roku 1962 se představila na Broadwayi úlohou v historickém dramatu Roberta Bolta Člověk pro každé počasí a roku 1964 (kdy jsem se narodil) hrála ve hře Arthura Millera Po pádu. Ryze divadelní éru zažívala jen do roku 1967, kdy ji celosvětově proslavil tehdy šokující a dodnes kontroverzní film Bonnie a Clyde režiséra Arthura Penna. Jenž ji miloval.

Nebudeme se hádat, zda ono veledílo glorifikuje vrahy, o tom není sporu, dělá to a Penn byl jedním z prvních provokatérů, který si to dovolili; ale uvědomme si, že pouze převzal narativ a gloriolu okolo - do sebe zamilovaných bankovních lupičů - vytvořil už dávný americký tisk. Scénárista a režisér ji pouze převzali.

Faye Dunawayová navždy zůstane bezskrupulózní Bonnie Parkerovou, pro kteroužto roli musela prý shodit čtrnáct kilo, a mimo jiných to málem hrála Jane Fondová. Ale tu Penn nemiloval.

Kariéru Faye budovala dál a nepřehlédnutelná je vedle Steva McQueena v - rovněž lupiče adorující - Aféře Thomase Crowna (1968). Film propagován i skrz jejich vzájemný polibek, jeden z nejdelších ve filmové historii, a snad ještě podstatnější je dlouhá šachová partie, při níž proti sobě oba významně sedí. McQueen hraje, připomínám, zločinného milionáře (v podstatě loupí pro zábavu), ona seriózní vyšetřovatelku pojišťovny.

S Marcelem Mastroiannim se Faye objevila jako nevyléčitelně nemocná módní návrhářka v De Sicově Místě pro lásku (1968) a Ital se jí stal - na rozdíl od Steva – osudným. Měli vztah dlouhý asi dva roky a jen tak mimochodem se v tom čase absolutně nepovedl její film Výjimečný námořník (1969) s Alanem Aldou a Davidem Nivenem.

Elia Kazan na ni nezapomněl a obsadil ji jako partnerku Kirka Douglase do adaptace svého románu Tichá dohoda (1969), sám film režíroval. Až tím byla, dá se snad říct, definitivně etablovaná i jako talentovaná a doplnila - v menší roli - Dustina Hoffmana v adaptaci Bergerova indiánského románu Malý velký muž (1970), opět režírovaného Arthurem Pennem. Jen připomenu, že film vrcholí bitvou u Little Big Hornu.

Následovalo několik pokusů o skutečný western a třeba Western Doc. (1971) je o přestřelce u O. K. Corral; o tom se točí ve Státech stále dokola, ač to reálně byla zapomenutelná patálie.

Zapomenutelný je ten film a skutečným jejím prvním neindiánským westernem se stal až Kramerův snímek Drsná Oklahoma (1973), hrála tu vedle nervního George C. Scotta a film funguje.

Ve Smrtící pasti se objevila o něco později s budoucím Draculou Frankem Langellou, dalším vysoce charismatickým chlapíkem, ale spíš si ji pamatujeme díky Dumasovi. Mylady de Winter hrála Faye mezi roky 1973 a 1974 ve dvou filmech natočených podle prvních dvou dílů Tří mušketýrů a režíroval Richard Lester. Jak? Třeba Quentin Tarantino má tuto bžundu za skutečně mistrný „akční“ počin a asi se nemýlí.

Roku 1974 si vzala Faye Dunawayová za manžela rockera Petera Wolfa a po Lesterovi za ní přišel sám Roman Polanski a natočil s ní, s Jackem Nicholsonem a režisérem Johnem Hustonem jako hercem Čínskou čtvrť, tedy ryzí drsnou škola s deptající pointou. Jistěže se vypráví, jak Polanski dámu na place dusil a že byl „macho“ a snad jí vytrhl vlas. Něco z toho asi ale bude jen reklama. Každopádně musela vydržet zcela netypickou vstupní scénu, kdy má (mj. svými výraznými rty) ohromit nikoli jen Jacka Nicholsona, ale i diváka:

Chinatown (1/9) Movie CLIP - Screwing Like a Chinaman (1974) HD

Opět vedle McQuena - a teď především Paula Newmana - se objevila v katastrofickém bijáku o požáru mrakodrapu Skleněné peklo (1974) a za roli v Lumetově prorocké satiře Network (1976) si po právu odnesla Oscara, Zlatý glóbus a Donatellova Davida. Film o bídě televize se nedá než doporučit, je prorocký. A ona hraje vele-ostrou ředitelku programového oddělení Dianu.

Roku 1975 byla vedle Redforda ve Třech dnech Kondora a do svého vůbec posledního filmu Rodinný úklad ji marně vtahoval Alfred Hitchcock. Výstřední fotografku si zahrála roku 1978 v thrilleru Oči Lauru Marsové (nikoli Marshové) a z roku 1981 je televizní série Evita Perónová (režie Marvin Chomsky), kde má titulní roli.

V Drahé mamince v té samé době hrála velmi kontroverzně hollywoodskou hvězdu Joan Crawfordovou (1908-1977). Film je podle diskutabilní knihy Joaniny dcery, která maminku vylíčila jako tyrana, a Dunawayová se později od tohoto pojetí herečky distancovala. Litovala, že roli vůbec vzala.

Roku 1987 se stala partnerkou Wandou spisovatele Charlese Bukowského a chlastajícího a souložícího umělce tu zosobnil herec Mickey Rourke. V letech 1983-1989 byla vdaná za britského fotografa Terryho O’Neilla, který díky ní pořídil jeden ze svých nejslavnějších snímků Ráno poté. Sice adoptovali syna Liama a žili spolu roky v Anglii, ale rozvedli se a ona se roku 1987 ráda vrátila do Hollywoodu. Měla v Británii očekávatelně méně příležitostí, mizela z hledáčků, přestávala být opravdu světovou hvězdou. Ale taky je pravda, že si zahrála hned ve dvou adaptacích děl Agathy Christie a že se seznámila se spisovatelem Forsythem

Palčivé tajemství (1988) je v Mariánkách natáčenou adaptací prózy Stephena Zweiga, Volker Schlöndorf ji obsadil do Příběhu Služebnice (1989) a roku 1989 se znovu potkala s Nicholsonem v pokračování Čínské čtvrti Dva Jakeové, kde ovšem zůstává jen svým hlasem. Roku 1991 se objevila v Kusturicově filmu Arizona Dream a zamiluje se tam do ní Johnny Depp. Cenu Emmy dostala za roli mstitelky ve filmu Ve hře je všechno (1993), který napsal Peter Falk - jako jeden z velice zdařilých dílů jeho seriálu Columbo.

Faye hraje vražedkyni, která spolupracuje s vlastní dcerou, a vztah obou žen divákovi zůstává takřka do konce nejasný. Zvláštní jsou momenty, kdy ztvárněná jí Lauren poručíka intenzivně svádí, ba ho miluje. Neviděl jsem zdaleka všechny následující její filmy, ale tento díl Columba je, řekl bych, z posledních snímků, kdy vypadá pořád jako Bonnie Parkerová.

Neříkám tím, že není hezká dodnes. Anebo sami možná najdete některé další příklady s její pozdější září! Roku 1995 hrála opět s Johnny Deppem a také s Marlonem Brandem (ten jí byl manželem) ve filmu Don Juan DeMarco.

Jak je známo, nedala od šedesátých let dopustit na harvardského profesora Williama Alfreda, a on se rád držel role jakéhosi jejího životního mentora a duchovního rádcem. Faye to akcentuje i ve své autobiografii (1995), kde napsala: „S výjimkou mé matky, mého bratra a mého milovaného syna byl nejdůležitější osobností mého života. Učitel, mentor, asi taky otec, kterého jsem jinak nikdy neměla. Rodič i společník, kterého bych si vždycky přála, kdyby to byla moje volba. Naučil mě tolik prostotě života, spiritualitě a čistotě krásy, té skutečné, a mnoho o tom, jak se postavit chaosu života.“

14. ledna bylo talentované krásce pětaosmdesát.

Faye Dunawayová ve „svém“ dílu seriálu Columbo (scénář Peter Falk):

I’d Buy You a Suit, But I Don’t Know You Well Enough | Columbo