Senátor má dnes napilno, opravdu časový pres... A ta oslava výročí bojů o budovu rozhlasu na Vinohradské ne a ne skončit.
Dívám se na palubní desku - máme zpoždění. Čekám víc jak hodinu! Tyhle manifestační kecy!... Dědkové v uniformách!... Zasmušilé tváře disidentů!... Potištěné stuhy na květinových věncích... Věrni zůstaneme! Hrdinům Pražského povstání!
Mělo by to skončit v jedenáct, řekl senátor, když jsme ráno vyjížděli. Skočte si někam na kafe, zavolám na mobil... A je půl hodiny po jedenácté a senátor nikde.
Tady jsem - bere za dvířka - člověče, kde se couráte? - Startujeme. Kam to bude, pane senátore? Podle programu, jak jsem vám diktoval. Jede se na Hrad. Máme tam být - politik hledí na své náramkové hodinky, vidím v zrcátku jeho chlupaté zápěstí, bílou manžetu se zlatým knoflíčkem - hodinky se zastavily, má na nich deset dvacet. Mám tam být v jedenáct padesát pět, sakra, kleje senátor, zapomněl jsem si dát vyměnit baterii... Jedeme po Václaváku, všude turisti, chodci, školní dětičky na výletě do hlavního města...
Kudy jedete? Kudy asi na Hradčany, jsme u Národního, tak jako obvykle...
Senátor žádá, stavíme se ještě na Letné, na ministerstvu, slíbil prezidentovi nějakou dokumentaci...
Zatáčím doprava. Nestihneme to, povídám, tohle není letadlo.
Haló - senátor telefonuje na vnitro - čau, tajemníku, jedu si pro tamto, ale pospícháme, máme zpoždění. Je to připraveno? Okej.
Jedu po nábřeží. Předjíždím všechny, chlap ve stříbrném pežotu se pověsil za mne, je to novinář, není to novinář... Ti jsou dneska všude... A je to tady - policajti. Plácačka, zastavit, pane řidiči... Cop salutuje, stahuji okénko - vezu senátora na Hrad, vidíte přeci číslo...
Na Letnou nemůžete, informuje policista, je tam uzavírka, musíte to objet...
Senátor vyšle k mladému policajtovi výhrůžný signál. Co se děje?
Den marihuány. Demonstrujou za hulení trávy. Je to tam skutečně uzavřený, teď jsem dostal rozkaz...
Dobře, dobře... Senátor se mechanicky zase podívá na chlupaté zápěstí. Sakra...
Půjčím vám svoje, povídám, tyhle v autě mi stačí. Ale vnitro dneska vynecháme. Pojedu Dukelských hrdinů a střihnu to nahoru po Veletržní, když je Horáková zavřená.
Senátor souhlasí, protože se v Praze stejně nevyzná, balík z venkova... Podávám mu přes rameno svoje rolexky, senátor je s překvapeným výrazem prohlíží... Rolex?... Nic se nebojte, ty jsou z Tajvanu... Žádný šofér nenosí do práce drahý hodinky...
Jsme v Patejdlovce, senátor je nervózní. Není divu, k prezidentu republiky se nejezdí každý den. Uklidním ho...
Jaká byla dnešní sláva? ptám se a mám na mysli bitvu o rozhlas.
Jaká sláva? opáčí senátor - aha, ta oslava u budovy Českého rozhlasu ve Vinohradské... Přemýšlí... Bylo tam málo lidí. Hlavně mladých tam bylo pomálu. Ve školách se tomu učitelé málo věnují...Mladým to dnes nic neříká.
Dávám si pozor, abych se neušklíbl. Dneska byli asi na Letný... Jedeme po Prašným mostě. Krásný jarní den, sluníčko, kvetou šeříky... Máme červenou, ale na přechodu je jenom nějaká slepice s kočárkem, té se vyhnu snadno...

© Petr Kersch, Děčín, květen 2007