Jerry K 19.6.2007 0:23

povidky

Vse co pane Kersch je vyborne. Mohu klidne napsat "Povidky do Internetove kapsy"

Hodne zdravi preje

JK

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pegas 17.6.2007 3:43

Re: Pane Kerschi,

díky za hezkou vzpomínku! Ale musím Vás trochu opravit. Paní mlékařka určitě nelepila ony potravinové lístky rovnou na archy. Ve skutečnosti je odkládala do krabiček podle vytištěných hodnot, večer pak doma rozvařila škrob a celá rodina natírala ony archy a lepila a lepila. To je moje osobní zkušenost. Je dobře, že se tato doba již nikdy nevrátí i když bohužel se s ní nevrátí ani  naše dětství a mládí, a zbývá jen vzpomínka na maminku!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pegas 17.6.2007 3:37

Pane Kerschi,

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J.G. Pašek 16.6.2007 20:44

Žid, spisovatel Arnošt Lustig . . . .

Coby 16ti letý kluk-žid odveden do Terezína, Auschwitz, Buchenwald, 1945 cestou vlakem do Dachau Američani bombardovali tu železnici a podařilo se mu utéct . . . . po válce žil pár let v Izraeli, vrátil se do ČSR, stal se velkým komunistou, členem KSČ, aby v roce 1968 po okupaci Rusáků s rodinou emigroval a skončil v USA, kde něco vyučoval na obskurní univerzitě ve Washingtonu DC a někdy po 1989 se vrátil coby penzista žít a žije dosud v Praze. V USA žil, tam kde žije většina židů kolem Washingtonu DC, Silver Spring, státě Marylanu . . . . když Franta Símů odešel do důcjodu z výzkumáku, kde také pracoval můj brácha, poprve v životě jsem videl na živém člověku vytetované číslo vězně z koncentráku. Franta Símů to číslo vytetované skutečně měl. Coby důchodce, Franta Símů se odstěhoval z Pittsburgu do Silver Spring, být tam mezi svými a kamarádil se do předčasné smrti s Arnoštem Lustigem, protože si rozuměli, měli stejnou zkušenost, ten koncentrák. Když Frantu brácha přijel tam navštívit , tak tam také bzl přítomen Arnošt Lustig,  . . . . řeč prej skončila u jídla a koncentráků. Četl jsem nějaký článek, rozhovor s A. Lustigem když už žil po 1989 v Praze, kdy se tam už nadobro odhrncloval . . . .  otázka padla . ."Proč stále jenom píšete ponuře, o holokaustu a koncentrácích a jidle a tak?"  . . . . "Já ten koncentrák a jídlo nemůžu dostat z hlavy, protožeto to byla moje nejdramatičtější události mého života, koncentrák a hlad, které mě ovlivnily na celý život. Já si nemůžu pomoci, já jsem pořád tím hladovým vězněm - vězněm mé minulosti, ze které já nemůžu utéct."     

• reagovat
• nahlásit příspěvek