Před patnácti lety, 16. března 2010, zemřel Mirko Beneš, zasvěcený překladatel judaistické literatury, hluboce poučený znalec spisů židovské historické
a náboženské tradice. Z němčiny přeložil Zóhar (Svatá kniha kabaly) s korekcemi podle aramejského originálu a vysvětlujícími poznámkami, rovněž knihu Gershoma Scholema Počátky kabaly, od téhož autora i Alchymii a kabalu aj. Jeho největším projektem byl překlad Talmudu - práci, již si rozvrhl do bezmála dvou desítek let, však dokončit nestačil. Smrt ho zastihla v nedožitých čtyřiačtyřiceti letech, podlehl v zápase s vleklou autoimunitní chorobou.

Mirko Beneš byl středoškolsky i vysokoškolsky vystudovaný ekonom, mnohostranné nadání ho zavedlo i k práci IT specialisty. Jeho celoživotní touha po poznání různých oblastí života ho přiblížila i studiu hebrejštiny
a aramejštiny. Jejich ovládnutí mu umožňovalo dotýkat se mystických pramenů židovské duchovní cesty.

Mirko Beneš, vzácný člověk s velkým rozhledem, čistou a hlubokou duší, prožil svůj život v Mladé Boleslavi. Bydlel nedaleko zdejšího židovského hřbitova, k jehož rozlehlému a podmanivému prostoru měl blízký vztah. Návštěvníky „pohřební zahrady“ zde nejvíce přitahuje mramorový náhrobek známého finančníka valdštejnských časů Jakuba Baševiho, muže rozporuplného renomé (organizační podíl na degradaci státní měny v letech po stavovském povstání, na druhé straně velkorysá podpora rozvoje pražského ghetta…). Na lícové i rubové straně bankéřovy hřbitovní stély jsou hebrejské nápisy, jimž naprostá většina příchozích nerozumí a jejichž překlady do češtiny dosud nebyly dostupné. Bývalému správci hřbitova věnoval Mirko Beneš svůj překlad průčelního textu, ten rubový už bohužel nestihl. Takto tedy zní epitaf Jakuba Baševiho:

„A vydechl Jákob a byl připojen ke svému lidu [viz Gen 49,33] večer, dne čtvrtého ijaru. ‚Jistě přijde v míru (1634), spočine na svých lehátkách‘ [viz Iz 57,2] podle malého počtu. ‚Zda nevíte, že velitel a velikán padl den tento
v Izraeli?‘ [2S 3,38] Kacin a hlava celé obce, pospolitosti izraelské, vůdce
a ředitel svaté obce pražské, (zachovej ji Bůh), ‚šlechtic šlechticů, rádce‘ [Iz 32,8], jehož srdce i ruce [sloužily] Bohu, ctihodný pan rabi Jákob, syn pana Abrahama Baše, spravedlivého blahé paměti!

Jak dobré jsou Jákobovy stany pro bídu Izraele! [viz Nu 24,5] Blaze člověku obdařenému náklonností Boží! Jeho dům byl široce otevřen strádajícímu
a ubožákovi, prosícího nasytil svým dobrem a nakrmil chlebem svolného.
A jeho spravedlivost byla jak mocné horstvo [viz Ž 36,7], Izraeli přál jen dobré. Stanul v trhlině [viz Ez 22,30] a oplotil trhliny v Izraeli, aby vyspravil a posílil opravy domu izraelského. V konání horlivý, stálý, pevný a silný, aby prospíval Izraeli všeobecně i jednotlivě. Byl sloupem pravice, který nesl dům izraelský, a mnoho tisíc vynaložil na chudé v Zemi izraelské. Jeho zásluhy kéž při nás stojí až do příchodu Vykupitele! Jeho duše budiž svázána do svazku živých (rukou) Božích!“

Tento překlad by vlídný a vstřícný člověk Mirko Beneš bez váhání kdykoliv poskytl zájemcům, návštěvníkům mladoboleslavského pohřebiště. Činím tak za něj, s úctou, tichou vzpomínkou a poděkováním.