František Ladislav Rieger seděl v zahradním hostinci a jedl hovězí maso s knedlíky a omáčkou. Neměl zrovna nejlepší náladu, protože se v noci moc nevyspal. Měl divoké sny, zdálo se mu, že pod jeho okny uspořádali Mladočeši kočičí koncert. Také nemohl zapomenout, jak urputně mu včera Bedřich Smetana odporoval a odsoudil jeho upřímné rady, jak by měla národní hudba znít. Přemýšlel o potrestání drzého skladatele.
Už skoro dojedl, když malý ptáček v koruně stromu pustil dolů nepatrné hovínko, rovnou do talíře českého předáka. Mělo podobnou barvu jako omáčka, ale bystrému politikovi nic neuniklo. Zavolal k sobě číšníka. Ten neshledal na talíři nic divného, a když se dozvěděl, co se přihodilo, pokrčil rameny.
„To jídlo platit nebudu,“ prohlásil vůdce národa.
„To asi budete muset,“ namítl číšník. „Proti Osudu a velebné přírodě jsme všichni bezmocni.“
„A to bych se na to podíval,“ rozhorlil se Rieger. „Já jsem právník, mladíku. A vůbec – proč se s vámi bavím. Zavolejte mi majitele tohoto podniku.“
Majitel přikvačil a okamžitě vzácného hosta poznal. Všemožně se mu omlouval a souhlasil se všemi jeho názory. Právnický problém tak byl rozřešen právem silnějšího.
„A měl byste si opatřit chytřejší kelnery,“ řekl Rieger, když se zvedal od stolu.
Drobná příhoda měla tyto důsledky: Rieger odešel nakvašený a bez placení, majitel utrpěl ztrátu a číšník dostal vynadáno. Ten, který tohle všechno zavinil, zacvrlikal a klidně si odletěl.