Karel Gott zase jednou vystupoval ve Slaném. Hlediště bylo narvané dívkami, které hltaly každý zpěvákův pohyb a oceňovaly každý jeho tón. Zlatým hřebem programu byl jako vždy okamžik, kdy si božský Kája vybral jednu z nich a zpíval jen pro ni. Tentokrát si vybral blondýnku s červenou mašlí ve třetí řadě a věnoval jí píseň „Jdi za štěstím“. Když koncert konečně ukončil, prodral se davem obdivovatelek k autu a odcestoval do Jevan. Usnul téměř okamžitě.

Ráno se probudil, vykoukl z okna a zjistil, že je teplý a slunečný den. Vzal si tedy plavky a ručník a šel se k rybníku vykoupat. Několik žab před ním žbluňklo do vody. Za zády mu v lese kukala kukačka a bubnoval datel, hladinu čeřily divoké kachny, jinak bylo ticho. To potřeboval. Nejdříve plaval ouško, potom naznak a několikrát se potopil a vypouštěl ústy bubliny. Trvalo mu dlouho, než se koupání nabažil.

Na břehu ho však čekalo překvapení - u jeho svršků čekala včerejší blondýnka z třetí řady. Tvrdila, že bez něho nemůže žít a že si něco udělá, když ji nebude mít rád. Gott byl z toho celý otrávený, nicméně dívce nabídl, že s ní posnídá a rozumně s ní celou záležitost prohovoří. Od rybníka pak odešli společně.

Dívku od té doby nikdo neviděl a Veřejná bezpečnost začala po ní pátrat. Na základě výslechu kamarádek se kriminalisté přesunuli do Jevan. Poblíž Gottovy vily objevili červenou mašli a kruh kolem Zlatého slavíka se neúprosně stahoval. Byla to citlivá záležitost, ale nakonec došlo k domovní prohlídce.

„Co je tady v tom trezoru?“ otázali se.

„Rodinné památky, šperky po babičce,“ zašeptal zpěvák a zbledl jak křída.

„Otevřít!“ rozkázali.

Gottovi se nechtělo, ale musel poslechnout. Z trezoru se vysypaly části dívčího těla a podezřelý se zhroutil.

Soudní síň byla přecpaná jako v divadle ve Slaném a drtivou většinu diváků tvořila znovu děvčata. Tentokrát však Gottovi do zpěvu nebylo. Hájil se tvrzením, že dívka se v jejich vile chovala zhůvěřile, ale tím soudce neobměkčil. Napařili mu 20 let natvrdo a Zlatým slavíkem se stal opět Matuška.