Když Husák a jeho spolupracovníci napravili základní chyby z krizového období po XIII. sjezdu KSČ, usoudili, že by měli nyní ukázat také vlídnější tvář, aby občané viděli, že jejich vůdci mají i kulturní zájmy. Rozhodli se proto navštívit slavnostní představení Prodané nevěsty v Národním divadle, které přenášela televize.

„Ať lidi vidí, že nejsme žádní blbci,“ řekl Štrougal.

Vstoupili do budovy jako jeden muž. (Kabrhelku nechali doma, protože ji zrovna bolelo břicho.) Diváci byli z vysokého počtu bolševických pohlavárů zneklidněni, Husákovy brýle se v lóži zlověstně blýskaly.

Zatímco pro Štrougala, Indru, Jakeše, Koldera, Švestku a Kapka to byla docela nuda, hlavní ideolog Vasil Biľak bedlivě pozoroval, co se na jevišti děje. Měl také o přestávce řadu připomínek:
„Kde je naša vedúca úloha? Kde je robotnická trieda? Toto súdruh Smetana nedobre napísal.“

Nato mu Husák vysvětlil, že tenkrát v Čechách ještě žádní komunisté nebyli a dělnická třída se teprve formovala. Poučil ho také, že se jedná o komickou operu, mezi Čechy velmi oblíbenou, a žádal ho proto o maximální toleranci.

Po tomto sdělení už byl Biľak shovívavější a díval se na představení úplně jinýma očima. Ocenil, že se Jeník se svým otcem-kulakem názorově rozešel, a v závěru opery ho dokonce rozesmálo, jak nešikovně dělal Vašek medvěda. Připomněl si při tom jeden z milníků svého života, když ho jako malého hocha poblíž Vyšného Komárnika chtěl karpatský medvěd sežrat.

Když představení skončilo, soudruzi způsobně zatleskali. Jejich zadnice byly na dlouhé sezení zvyklé, přesto je museli trochu rozpohybovat. Prošli se po divadle, krátce pobesedovali s pěvci a pak už jen popíjeli s ředitelem ND Přemyslem Kočím. Někteří se s ním velmi dobře znali, protože občas docházeli do zdejší divadelní sauny. Posezení proto probíhalo v srdečném ovzduší. Ke zhlédnuté opeře se už nikdo nevracel, jen RSDr. Biľak nad jejím dějem stále dumal. Po chvíli pravil:

„Teraz sa nazdávam, že ten Janko bol pekný somár. Tristo korún československých za nevestu – to nie je vela.“

„Somár si ty,“ namítl Husák. „Vtedy žiadne Československo nebolo. Janko dostal tristo zlotých.“

„Naozaj?“ podivil se Biľak. „Tristo vo zlatě? Veru – čehúni boli už vtedy prefíkaní.“

Takového přesvědčení se držel celý život, a ideologické diverzanty hledal proto spíše mezi Čechy než mezi Slováky.