MIMOCHODEM: Chrámová loď
První kostelík prý v těchto místech založil sám svatý Václav, což ovšem tvrdí nejméně důvěryhodný český kronikář Hájek z Libočan. Dochovaly se pozůstatky rotundy z doby kolem roku 1100, v dalším století si tu své sídlo vybudovali templáři a po nich se tu usadily dominikánské jeptišky. Za husitů unikl klášter vypálení jen díky protekci. Přebývala v něm Žižkova teta, které prý strašlivý synovec v čele rabujících houfů pravil: "Nic ty se, teto, neboj! Pro tebe já ušetřím kláštera i sester, pokud ovšem budete přijímat svátost pod obojí." Tak se zřejmě také stalo, neboť klášter tu vydržel dalších tři sta padesát let, než jej zrušil osvícený Josef II. Další historická role areálu připadla, když v něm obrozenci začali tisknout první české noviny a knihy. Později se z chrámu stalo skladiště s šesti vestavěnými patry, aby se tam toho víc vešlo.
Prostor, který před sedmi lety získala nadace Vize 97, dnes slouží světským obřadům kulturního rázu. Eva Jiřičná v něm nedávno při křtu své monografie vzpomínala na začátky v britském exilu, kdy celých deset let projektovala stavby pro přístav v Brightonu. Propadla tam prý kouzlu nautické architektury: dobrá loď musí počítat s veškerou nevypočitatelností živlů, nikoli jen s výpočty statiků. V chrámové lodi, jež prozrazovala, jak si s ní pohrávaly dějiny, zněla ta slova obzvlášť podnětně.
(psáno pro Respekt)
