Trochu zoufalý titulek před posledním dnem v roce, že? Omlouvám se, ale může za to přemítání nad televizním a rozhlasovým silvestrovským programem. Jde mi jen o to, zkonstatovat nahlas pravdu: V průběhu minulých let zmizela z televizní obrazovky i z rozhlasových vln celá plejáda těch, kteří nás po léta bavili (pravda - někoho více, někoho méně). Zkusím jmenovat, kdo se mi momentálně vybavuje v paměti: Ivan Mládek a spol., Ester Kočičková, Ivo Šmoldas, Luděk Sobota, Vladimír Hron, Ota Jirák, Josef Dvořák, Bolek Polívka, Zdeněk Izer a Marek Dobrodinský, Petr Novotný, Jitka Molavcová a Jiří Suchý, Petr Nárožný, Petr Jablonský, Václav Faltus, Josef Alois Náhlovský a Josef Mladý, Miroslav Donutil, Josef Fousek, Eduard Hrubeš, Jaroslav Uhlíř, Bára Štěpánová, Jaroslav Dušek. A pak celá ta báječná parta v České sodě (po níž volám v jednom ze svých novoročních přání – viz níže).

Kromě Mistrů GS nám zaplaťpánbůh v oblasti zábavy dodnes zůstali (a to pouze v České televizi) dva skuteční mistři: Karel Šíp a Jan Kraus.

A bude hůř, neboť ekonomická krize dopadá pomalu, nenápadně, ale jistě i na „výrobu“ televizní a rozhlasové zábavy. A tak nezbývá, než konstatovat - ať se nám to líbí nebo ne – co je pravda: V průběhu několika desetiletí minulého režimu jsme měli skutečné mistry zábavy a diváci a posluchači se uměli bavit lépe než dnes. Vzpomeňme na hvězdy třeba jen v silvestrovských estrádách: Na Lubomíra Lipského s Miroslavem Homolou, Jaroslava Štercla, Stellu Zázvorkovou, Vladimíra Menšíka, Bedřicha Zelenku, Felixe Holzmanna s Františkem Budínem, Jiřího Štuchala, Vladimíra Dvořáka s Jiřinou Bohdalovou, Jiřího Sováka, Smutného muže Jaroslava Válka, Miroslava Horníčka, Miloše Kopeckého, Jiřího Šlitra, Nezbedné bakaláře, Helenu Růžičkovou, Josefa Hlinomaze, Jiřího Wimmera, Karla Effu, Luďka Nekudu s Jiřím Císlerem, Jana Libíčka, Jiřího Šebánka a jeho Salón Cimrman a další a další a další. Teprve když si člověk začne všechna ta jména psát a má je před očima, teprve pak si nejlépe uvědomí, kolik osobností nám dnes v českém zábavním umění chybí. Mohl bych začít vypisovat i jména humoristů a scénáristů komických výstupů, scének, kupletů a skečů, ale to bych jen pokračoval dalším nekonečným výčtem jmen.

Přemýšlím, co tu naší zábavu let byvších dnes nahradilo? Zkouším se nezaujatě vžít do pohledu příslušníků mladé generace a hledám, kdo se pro ně stal dnešním mladým Miroslavem Horníčkem anebo mladým Jaroslavem Šterclem. Ať dělám, co dělám – nikoho takového nevidím. A tak se poptávám synů a vnuků: Poučte mě – kdo vás dnes umí nejvíc rozesmát, kdo je pro vás v české zábavě „in“? Občas někdo z nich vysloví název nějaké hudební skupiny anebo jméno nějakého moderátora či zpěváka. Ovšem všeobecně bavící komik-sólista nikde žádný.

Abych zdůvodnil svoji zvědavost, rád bych uvedl, že sám znám z dávné minulosti mnoho jmen těch, co bavili naše pradědečky a prababičky, dědečky a babičky, otce a matky. Někdy na začátku minulého století to byli třeba Josef Šváb-Malostranský, dr. Jiří Červený, Karel Hašler, Kocourkovští učitelé… Výjimeční byli samozřejmě Burian, Werich, Nový – slavní byli Futurista, Mrázek, Plachta, Jára Kohout… Tradice tady byla. A logicky na ni v průběhu 20. století navazovali mladší pokračovatelé. Dneska se rozhlížím, rád bych se nechal poučit, jenže kde nic tu nic. A tak se začínám stále častěji ptát: Mýlím se? Jsem už opravdu tak daleko „mimo mísu“?

S určitostí vím, že nástup ekonomické krize bude pro nejbližší dobu dobrá a nevyvratitelná omluvenka: Na zábavu dnes už nezbývají peníze. Jó, kéž by měli vrcholní manažéři takový smysl pro humor, že by chtěli několika málo ze svých desítek či stoveček milionů prémií zasponzorovat kvalitní českou zábavu! To by bylo! Alespoň by člověk nemusel v budoucnu s uzarděním přiznávat: Česká zábava? Jó, takový Silvestr za socialismu, to jsme se nachechtali!

Novoroční přání „ALLES GUTE a Českou sodu do České televize!“ bylo vyhotoveno zároveň jako pozvánka k poslechu pořadu Českého rozhlasu 2 - Praha s názvem Nostalgické muzeum zábavy, v němž autor článku bude v novém roce jako prvního zpovídat herce a režiséra Milana Šteindlera.