Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jiránek

(pod obrázkem, ne osobně): "Dokážu pochopit, že někdo má čas psát knížky, ale číst je?"

Horší je když není kritika žádná

Pro každé kulturní dílo je i neobjektivní kritika dobrá, aspoň upozorní. Větším problémem je systém, na základě kterého si kritici svá témata vybírají. Chtě nechtě si musíme myslet, že zde pořád existuje /až na výjimky/ socialistický systém něco za něco. Nebo mi snad někdo vysvětlí na základě čeho např. literární kritik určuje, která kniha zmínku zaslouží a která ne?

Re: Horší je když není kritika žádná

Giovanni,možná si pletete kritiku s recenzí, anotací i reklamou. Kritikové, do kterých se p. Třešňák naváží,rovněž.

Prostor pro rozebírání kulturního života se v médiích vytratil. Zatímco např. v TV se 5 min rozebírá kopnutí pravou nebo levou nohou téměř u každého zápasu fotbalu, každý faul v hokeji, ani nejmasovější muzikály nebo estrády tento prostor nemají, natáčejí si o sobě své reklamní upoutávky samy. Ještě horší to je se zajímavými, něčím novými nebo perfektně provedenými uměleckými díly než s vrcholovými výkony v atletice, krasobruslení nebo třeba v parašutismu. Média se zde věnují věcem nebo lidem, kteří se nějak prokousali do mezinárodních zápolení a o tom pak informují. Ale zkuste být šampionem v české poesii nebo historické próze. Domácích soutěží je jen pár, pravidelných rubrik a  časopisů také - čtenářům středního proudu i posluchačům popu postačí jen anotace, literaturai hudba a výtvarno nejkomerčnějšího zrna si dokonce dokáže reklamní prostor zaplatit. Cosi jako osvěta se zdá být zastaralé, kdopak by dnes pravidelně četl kritiky, kromě autorů kritizovaných děl? Asi jen kritici se čtou vzájemně, jinak se vždy dovíte, že kritizovanému jsou výtky kritiků pro smích a jde mu o přízeň publika. Publikum se chce bavit, nudí je pitevní rozbory, takže kritik, který chce na nějaké dílo upozornit, aby byl přes serioznost svého povolání trochu skandalista, jinak se mu nepodaří upoutat pozornost - nu, a tyto věci se většinou vylučují. Na vše se pohlíží tržně, kdo by tedy zaměstnával někoho, kdo propaguje nebo naopak odsuzuje cizí produkty? V prvním případě za to nejsou pro médium peníze a v druhém riskuje žaloby. Kritiku provozují jen skomírající literární časopisy, žijící ze státní dotace, kterým ministerstvo vytýká, jak málo mají čtenářů. Mediální odborníci by vám možná uměli vysvětlit, proč je tak výrazný nepoměr mezi prezentací sportu, náboženství, hudby, počítačových her a prezentací výtvarného umění a literatury. Měřítkem všeho je oblíbenost, ne kvalita.