Již dlouhá léta mě televizní programy nejen české provenience utvrzují v přesvědčení, že hlavní vysílací čas sobotního večera je zasvěcen absolutnímu dnu tzv. zábavy. Není proto nic lepšího, než se v této době věnovat čemukoli jinému nežli sledování svítící obrazovky.

Nakonec, proč to omezovat pouze na sobotní večer. Přiznejme si, že výběr programů na všech kanálech skvěle potvrzuje líbeznou mnohoznačnost slova kanál, neboli stoka. Některé zábavní programy lze ještě jakž takž přežít. Totiž, když si člověk věc příliš nepřipouští a má celkem dobré trávení, které nerozhodí ani lechtivá hlenovitost podtextu seriálových žump typu Ordinace, ani podobně lepkavá slizkost reality show Výměna manželek, ba ani uleželé zvratky nejrůznějších talk zábaviček.

Sobota 23. května 2015 vstoupila ovšem do dějin novým pořadem, který má mít nepochybně široký edukativní dopad, totiž uvedením díla Dovolená v protektorátu. Myslím, že je opět na čase vystoupit z řad mlčící většiny a nejen na sociálních sítích vyjádřit názor na tuto bohulibou reality show.

Myslím, že jsme zde jsme opět překonali mantinely možného a vzbudili jistě zaslouženou pozornost v zahraničních médiích. My Češi jsme holt tak tolerantní a bez zábran, že si z nás vy ostatní, zapšklí pochybovači z řad mnoha národností nejen Evropy, vezměte hezky rychle příklad! Tak se na to má jít, zaměřme se na nějaké zásadně tragické období dějin a ukažme světu, jak se mají dítka učiti dějepisu zábavnou formou. To jim to pak půjde v testech PISA. Už se těším, až se umístíme ve znalosti dějepravy na prvním místě. A ještě nás pochválí Finové, kteří mají přeci to nejlepší školství v Evropě.

Ano, ano, zábavou k vědomostem snadno a rychle. Vždyť v tomto skvostném pořadu přeci nejde o lacinou, prvoplánovou a nebesky blbou zábavu, v níž má tak trochu mrazit a v bačkorách zároveň hřát vědomí, že je to jenom jako a jde tu navíc ještě o prachy. Nejde tu o nekonečně pitomou zábavu daleko za hranicemi vkusu a nejde tu přece o cosi, co může mnoho lidí urážet nedostatkem smyslu pro realitu a patrně i morálku, ač to celé z reality dojí svůj název. Nejde tu o prostou skutečnost, že některé věci jsou prostě nedotknutelnější než posvátná kráva v Indii, protože se za nimi skrývá utrpení takového rozsahu, jaké si nedokážeme představit. Kdepak, jde tu přeci o vzdělání a jde tu o zábavu.

Divák to pěkně zkousne a komu se to nelíbí – haj hou, máme přece ovladač a můžeme svou telku vždy vypnout!

Dobrá, dobrá, ale proč se, přátelé, omezovat pouze na nějaký protektorát, který v Evropě stejně nikdo pořádně nezná? Navrhuji proto budoucím scénáristům a režisérům další štěpná témata a náměty k podobným historickým reality show, s nimiž jistě dosáhnou úspěchu. Zde jsou: Do Auschwitz a nikdy zpátky, Horký srpen v Nagasaki, Lesíkem u Katyně - teambuldingový paint ball, Jak přežít v Treblince, Pošta z Ljubljanky, Talk show ze Sobiboru, Varšavské ghetto - vaše skvělé léto, Dárek našim dětem -Vánoce za Heydricha, S gilotinou za krkem - historická rodinná show, Adrenalin ve Wansee – VIP hudební sešlost, S Napoleonem z Ruska - zimní akční exkluziv, Víkend v Bergen Belsenu, Výměna diktátorů - Pol Pot vs. Kim Ir Sen, Gulagem krok za krokem - pobyt pro náročné, Ohníček v Drážďanech - klub přátel zápalných bomb, atd. atd. Jistě se objeví i mnoho zájemců o účinkování v těchto pořadech, neboť našim občanům leží velmi na srdci povznesení úrovně národa.

Je zřejmé, že moje inspirace je nekonečná, a již se těším, až mne osloví nějaký režisér a společně vytvoříme dobrý tým, který se nebojí kontroverzních témat a flexibilně zvládne jakékoli nástrahy škarohlídů a zasmrádlých milovníků zbytečné, nudné a velmi, velmi smutné skutečnosti.

Haj hou.