Co by se dělo, protestuje se, jak jinak. Furt a fest. Okurkovou sezónu například pilně přihnojují poněkud nekulturní manévry za účelem odstranění stávajícího ministra kultury, což dál dělí tyto národy ještě víc než sparťany se slavisty či kabáty s olympiky. Prostý člověk do zápletky vidí asi podobně, jako se mu nedaří chápat leckteré novodobé divadelní kusy, v nichž se dotovaně angažují nejrůznější študovaní interpreti dramatického umění. Tak, jak je společnost rozpolcená na nejméně tři názorové čtvrtiny, dělí se i názory na ministra Staňka. Člověka ze svého postu odvolaného nejen svou stranou ČSSD, ale i sebou samým, přesto nadále kultuře sloužícího a doufajícího, že jeho výhrady k hospodaření některých svěřených institucí si všimnou i někde jinde, tzn. na patřičných místech. Názory na tohoto občana, jak je již nejen na sociálních sítích tradicí, zabírají celou škálu od nadávek a dehonestací přes chválu až ke kategorickým požadavkům ještě před srpnovým ministrovým odstraněním začít řádně čistit Augiášův chlév jeho rezortu.

K jeho neobdivovatelům se přidal i novinář Petr Honzejk, komentátor Hospodářských novin, jenž ho navíc zařadil mezi to nejhorší, co naše společnost kdy zplodila. Nechal se totiž slyšet, že Antonín Staněk mu (vedle všeho ostatního negativního) navíc vizáží i vyjadřováním připomíná okresního tajemníka z 80. let, pravděpodobně komunistického. Do té doby ani náhodou. Zajímavá vzpomínka, kterou vytáhl ze suterénu své paměti. Vždyť p. redaktor měl na začátku osmdesátek jedenáct let, čímž jeho následující prepubertální zřejmě osobní zkušenosti s okresními tajemníky (pochopitelně lidmi vesměs hnusnými, nevzdělanými a neschopnými, jelikož komunistickými) nabývají na zajímavosti. K této břitké kritice šéfa kultury získal puvoár hned poté, když se i on stal ranou Osudu součástí přebujelého hereckého společenství okupujícího Václavské náměstí v několika divadlech a navíc se halasně zviditelňujícího pod sv. Václavem.

Agentura Třesky-plesky News totiž oznámila, že Divadlo v Jezerní úžlabině uvádí premiéru živočichopisného kusu Jak šel chytrý Honzejk do světa. Novinka nejen obohatí okurkovou sezónu, ale značně potěší již značně nevrlou veřejnost, protože její uvedení nebude tentokrát stát české poplatníky ani korunu. Kus se totiž uvolily zasponzorovat Hospodářské noviny ze zdrojů, jež si nepřejí být připomínány. Prý ale půjde jenom o pouhopouhé jediné představení, protože i oni se musejí chovat jako hospodáři na svém pracovišti. Po bakalovsku, protože ani šéf, co už nefárá, nemá na rozhazování. Vyprávění o putování hrdiny českou krajinou od jednoho tajemníka k druhému vygraduje v této současně premiéře i derniéře závěrečnou dramatickou scénou, při níž chytrý Honzejk opouští prkna, jež často neznamenají nic, a odchází temnou Jezerkou do dáli za dalším tajemníkem, aby se – tak jako jeho legendární předchůdce stejně chytrý Jára Cimrman – už nikdy nevrátil.

Kulturou, jako by neměla jiné starosti, poněkud zacloumala rovněž různá nelibá vystoupení některých jejích představitelů, naposledy proti významné kulturní akci, Filmovému festivalu v K. Varech. Jeho vedení totiž zástupci zúčastněných herců a režisérů adresovali otevřený dopis, v němž protestují proti tomu, že mezi partnery a sponzory největšího filmového svátku je i společnost Česká zbrojovka: „Svátek filmu a svobody by z principu neměl být placen firmou, která podle zdrojů jako Amnesty International v minulosti porušovala kodex EU o obchodu se zbraněmi,“ stojí v dopise, jehož signatáři tvrdí, že příští rok se zúčastní, pokud se zúčastní, „mnohem raději skromnější, ale o to hrdější největší oslavy filmu v České republice.“

Popravdě řečeno reklamní slogan We love shooting (Milujeme střílení), jimž se mínil sponzor zviditelnit, je vskutku kontroverzní, nevhodný a vůbec zcela pitomý. Tak to cítím nejen jako člověk žijící pět minut chůze od Kobyliské střelnice v ulici nesoucí jméno jednoho tam za okupace popraveného mladého českého četníka. Nic na tom nemění fakt, že text je v angličtině (byť oficiální řečí se v K. V. zdá být ruština), navíc poněkud nesmyslně doplněný obrázkem filmové kamery. Kdyby se hlavní sloganista (slogátor?) České zbrojovky trochu zamyslel, mohl text znít We love hunting (Milujeme lov), protože to tak říkají i fotografové a kameramani: loví záběry. To by bylo vtipnější a přijatelnější, ale asi by se to nelíbilo vrchním zbrojmistrům Strnadům.

Druhou stranou této mince je reakce našich přecitlivělých umělců, jimž peníze poskytnuté festivalu, v tom pochopitelně i na jejich ubytování, převážení a rauty, smrdí doslova střelným prachem. Pokud se to nezmění, uvažují prý o bojkotu příštího ročníku („No bóže,“ řekla by moje babička), v lepším případě sice – rovněž z principu - přijedou, ale ochotně se omezí, šampaňské a kaviár (vždyť „Ono není nic dražšího,“ podotkl by Jan Werich) si přivezou vlastní z Prahy a spát budou na karimatkách v parku, kde navíc nějaký ten nečekaný žaludeční výhoz u nejbližšího keříku nezpůsobí takovou estetickou neplechu. Hrozí však ještě něco víc, jak oznamuje agentura Třesky-plesky News: naši přední herci, mnohdy nositelé lecčehos a hrdinové reklam všelikých, budou příště bojkotovat všechny filmy s náplní kriminální, vojenskou, westernovou, gangovou a jinou (což je v současnosti téměř 87 % veškeré produkce), které se bez střelných zbraní neobejdou. Již nyní prý zpanikaření scénáristé některých připravovaných snímků narychlo přenášejí současný děj pistolníků všeho druhu do doby kyjů, luků a sudlic, a podle toho přepisují dialogy. Na základě posledních zkušeností z postupně ´civilizované´ Evropy nebudou povoleny ani nože, maximálně jen ty z pazourku vytesané.

Akce části umělecké scény má ovšem ještě jedno pozadí, na první pohled neznatelné, přesto zavánějící mezinárodním spiknutím, minimálně zahraničním vměšováním se do něčeho našeho. Jak upozornila zmíněná agentura, na zcela prvních místech seznamu autorů protestního dopisu se skví jména Juraj Nvota, Anna Šišková (jeho bývalá manželka) či Tereza Nvotová (jejich současná společná dcera). Tato nátlaková slovenská rodinná klika si údajně dala za cíl zmíněnou aktivitou i s podporou českých kolegů (aby nechyběli Aňa či další z chytrých Honzů) domácí produkci zbraní vzhledem k nevhodnému sponzoringu nejen odsoudit, nejen omezit, ale přímo zmrazit. Na to, podle agentury Třesky-plesky News, navázala jejich spolupachatelka a krajanka Zuzana Kronerová (krycí jméno Bába z ledu) dokonce prohlášením: „Českou zbrojní výrobu společně dostaneme k ledu, jako to s naší tehdy udělal Vašek!“