Když jsem projížděla v Londýně Richmondem a spatřila tu stověžatou nádheru, okamžitě jsem věděla, že se k ní vrátím. Že si musím prohlédnout její krásu a dopátrat se jejího vzniku. Řekli mi, že je to původní královský palác.

Jakmile jsem stanula před vstupní branou, nebo posléze před hodinovou věží mezi vnitřní a vnější částí, jako bych se vrátila do dob jeho největší slávy, do počátku 16. století.

Při vstupu do komnat jsem požádala docela nahlas: "Přidržte mě někdo, ať tu nádheru přežiju." Šla jsem jako ve snách a když jsem vstupovala do další a další prostorné komnaty, čekala jsem, že ve vší té nádheře spatřím, v kardinálském rouchu s masivním zlatým řetězem a křížem na prsou, samotného Wolseyho.

Ještě je na výsluní, ještě se mu daří dobře, ještě vlastní velké panství a patří k jednomu z nejvlivnějších lidí v Anglii. Je hlavním rádcem samotného krále a v skrytu si troufale vysnívá usednout na papežský trůn.

Thomas Wolsey se narodil roku 1475 v Ipswichi. Často se uvádí, že jeho otec byl chudý řezník, jiné prameny tvrdí, že padl v bitvě, ale nejpravděpodobněji byl bohatým obchodníkem. Jeho syn Thomas studoval v Oxfordu teologii a roku 1498 byl vysvěcen na kněze. Po odchodu z Oxfordu se stal kaplanem arcibiskupa canterburského. Roku 1507 vstoupil do služeb Jindřicha VII., který ho jmenoval kaplanem.

V té době byl Jindřich, druhý syn krále Jindřicha VII., zakladatele Tudorovců, vychováván pro církevní kariéru. Ale osud tomu chtěl jinak. Když Jindřichův starší bratr Artur zemřel a Jindřich po něm v roce 1509 převzal vládu, začala Wolseyho hvězda závratně stoupat. Král ho jmenoval svým kancléřem. Wolsey se stal i jedním z jeho nejlepších přátel. Od roku 1515 byl jmenován kardinálem katolické církve, což ho nadřadilo nad arcibiskupa canterburského. Obrovský vliv u krále získal svou vysokou inteligencí, mimořádnými organizačními schopnostmi a extrémní pracovitostí. V neposlední řadě k tomu přispěla i jeho ambiciózní povaha.

Provedl s královským pokladníkem velké změny v daňovém systému. Tato jím stanovená daň v Anglii je základem současné daně z příjmu. Také obnovil soudní řád. Provedl i některé změny v církvi. Rozpustil třicet klášterů, v nichž bujela korupce, a získané peníze věnoval na založení gymnázia v Ipswichi a kardinálovy koleje v Oxfordu. Miloval královskou nádheru, vlastnil velké panství a pro svůj vliv byl označován jako druhý král.

Jindřich VIII. má ještě za manželku Kateřinu Aragonskou, o šest let starší vdovu po svém starším bratrovi Arturovi, která mu neporodila syna, jen v roce 1516 dceru Marii.
Ve funkci arcibiskupa z Yorku a prvního ministra krále měl Wolsey v úmyslu vytvořit z Hampton Courtu kardinálský renesanční palác. Po dobu sedmi let rekonstruoval sídlo po vzoru italských umělců. Jediné, s čím se nemohl smířit, že mu všichni nepřestávali připomínat jeho nešlechtický původ.

Karta se v neprospěch Wolseyho obrátila, až když se král zahleděl do Anny Boleynové.
Téměř jsem se bála na ni pomyslet. Její otec, sir Thomas Boleyn, jí dal vynikající vzdělání v Bruselu a ve Francii. Domů na Hever Castle v Kentu se vrátila proto, že otec naplánoval její sňatek s dědicem hraběcího titulu. Ale z finančních důvodů ke sňatku nedošlo.

Mnozí tvrdili, že nebyla krásná, a přesto předčila ostatní dvorní dámy na dvoře královny Kateřiny. Svou vytříbenou a vtipnou řečí kořeněnou humorem přitahovala muže.
Oproti Kateřině, jejíž krása po čtyřicítce uvadala, byla Anna v rozkvětu. Vzdělaná, vysoká, štíhlá, mladá. Není divu, že se král Jindřich, ještě plný síly, do Anny zamiloval.
Ale ambiciózní Anna se netoužila spokojit s rolí milenky, ona mířila výš, dokonce nejvýš, chtěla se stát královnou. Na jedné straně jemná, se smyslem pro umění a vzdělanost, na druhé vypočítavá, sobecká, s touhou po moci šla tvrdě za svým cílem. Stála o lásku nejvyšší a přijala ji i s rizikem smrti.

Wolsey si byl dobře vědom, že rodina Anny Boleynové je jeho zapřísáhlým nepřítelem a že jeho pozici u krále může vážně ohrozit. Život v 16. století nebyl žádný med. Intriky, mučení a smrt byly všudypřítomné. Veřejné popravy nevzbuzovaly v lidech soucit. Bohatí ani vlivní si nebyli jisti svým majetkem ani životem.

Předvídavý Wolsey nabídl svůj palác Hampton Court roku 1525 svému králi darem. Tento velkorysý dar král Jindřich VIII. přijal. Přesto to nezabránilo, aby nenaslouchal Boleynům, kteří měli vůči Wolseymu své výhrady, co se týká jeho obohacování.
Wolsey měl mnoho nepřátel, ale měl královu důvěru. Tu ztratil, až když se Jindřich rozhodl rozvést s Kateřinou, svou první manželkou, aby se mohl oženit s Annou Boleynovou. Wolsey jako papežský nuncius nebyl úspěšný v jednáních o zrušení Jindřichova manželství. Jelikož to katolická víra neumožňovala, papež rozhodnutí odkládal a Jindřich s Annou zpochybnili Wolseyho věrnost. To způsobilo jeho pád. Roku 1529 byl odvolán z vládních funkcí. Na jeho místo byl povolán anglický právník Thomas More.

Wolsey se vydal na cestu do Yorkshire, ale během cesty byl obviněn ze zrady. Tímto obviněním byl šokován a v doprovodu svého kaplana vyrazil na cestu do Londýna. Ale než se za ním zavřela brána Toweru, než mohl být popraven, v Leicesteru onemocněl a ve svých pětapadesáti letech zemřel. Jeho ostatky byly pochovány v Leicesterském opatství.

Thomas Wolsey měl se svou milenkou Janou Larkeovou syna a dceru. Dceři Dorothy v době otcova úmrtí bylo osmnáct let a synu Thomasovi pouhé dva roky. Hampton Court Palace přestal být od roku 1760 využíván jako královský palác.

Když jsem vyšla z palácových komnat, vešla jsem do labyrintu ze živého plotu, který byl založen v letech 1689 až 1695. V labyrintu byste mohli zabloudit. Je dlouhý 800 metrů a rozkládá se na ploše 243 000 čtverečních metrů v zahradách obklopujících palác.

Poprvé publikováno v Pozitivních novinách 18.4.2010

Foto autorka