... a kdybych dodal, že tím odešel nejpřínosnější současný spisovatel, to by bylo úšklebků.

Nebo ne?

Nejen podle mého názoru existují i takříkajíc zdravá nasvícení literatury, která sice mnohé přední kritiky mohou nechávat chladnými, v jejichž záři však většina díla (Johna) Michaela Crichtona (1942-2008), tohoto otce technothrilleru, právě vynikne. Ne snad? Je to svět reprodukovaný velmi průzračně myslícím mužem, který uměl domýšlet sféry, ale který stál pevnýma nohama na zemi. Při tom domýšlení. Nebyl nijak úzce specializován a naprosto se nebál reality a pokud se někdy zdál být paranoidní, tak jen podle známého Allenova výroku pokud JSTE paranoidní, tak to ještě vůbec neznamená, že po vás nejdou doplněného o obdobnou poučku zformulovanou (pro změnu) Stephenem Kingem: Dokonalá paranoia? Jen dokonalá znalost skutečnosti!

2.

Těmi příměry nenarážím pouze na Crichtonův román Říše strachu, ten ovšem považujme za neocenitelný přínos do boje s těmi skupinami "rakovinotvorných" lidí, jež by jak ve Spojených státech, tak tady nejraději zdanily sakumpakum vše, aniž by ale slovo daně překročilo podlou bránu jejich úst (a přišlo mezi "prosťáčky" na přetřes).

3.

Ne, lidstvo se bohužel neskládá jen ze samých Michaelů Crichtonů. Lidstvo jest hloupým, anebo tedy (opravuji se) sestává z jedinců disponující velmi rozličnou mírou inteligence, tolerance a ochoty přiznat si anebo dokonce propagovat pravdu. Vycházejme ovšem z premisy, že ta skutečná pravda zůstává (i navzdory všemu možnému a nemožnému relativizování a nasvicování) v podstatě opravdu jen jediná.

Zůstává? Snad. Většina lidstva, a to je smutné, však tu "jedinou" (anebo tedy bez uvozovek) pravdu nevidí. Jak to? Buď není disponována, anebo... Nechce vnímat.

Respektive se nachází "někde mezi tím".

Ale "Crichtoni"?

4.

Crichtoni se oproti tomu vnímání (a reprodukování) reality aspoň blíží a Michael Crichton žil, tedy dokud žil, hlavou až kdesi v raketové špici onoho modulu.

Tak byl vysoký. Žil tam - a vnímal a vyjadřoval se. Většinou prostřednictvím románů a občas i prostřednictvím filmů, a ty romány jsou ovšem romány jiného typu, než jaké píše obdivuhodný Milan Kundera, a nejspíš nikdy nebyly tak geniální jako dílo Salmana Rushdieho, to je taky pravda, pokud by ale dnes uděloval Nobelovu cenu Alfred Nobel osobně, anebo nějaký Nobelův duch, přistrčil by ji Michaelu Crichtonovi.

Ale nejen Nobel. Kdyby totiž stála celá slavná švédská Akademie skutečně za něco, tak by Crichtonovo jméno přinejmenším každoročně vážně přemílali v hlavách - ať už v souvislosti s "nobelovkou" za literaturu... anebo za mír. Pokud mi ale je známo, nedělo se tak, což i odpovídá duchu našeho světa poloslepých. Jistě, jistě, trochu přeháním. Ale rád. A jistě: hodnoty preferované v čistě literárních luzích, hodnotami zůstanou, povětšinou, nicméně například i jen v prostém vztahu k budoucnosti bývají "vědečtí" posuzovatelé knížek... Nejméně krátkozrací. Science fiction jako taková je dál a už tradičně podceňována a vcelku nejspíš zůstává nedoceněn jak Clarke, který není mrtev tak dávno, tak právě Michel Crichton.

A proč?

Jistě i z toho důvodu, že SF není žádný opiát.

Není to opiát jako fantasy.

A nenáleží většině.

5.

Nic si také nenamlouvejme.

Masy nežijí jen okolo afrického rovníku (třeba). "Rozprostírají" se i jinde, uprostřed tzv. civilizace a pokaždé je bylo nutno strašit anebo bavit. Zkrátka držet na uzdě.

Dav, to je nebezpečí. Dav, to musí ale být i zdroj daní. A státy a říše většinou na daňovém systému postávají, ne? Ano. A s jeho krachem zase umírají.

A co udělají, aby neodumřely hned?

Bubákují.

Momentálně s oteplováním.

Miliony prý budou trpět hladem a žízní, pokud s tím něco "neprovedem". Míněno s podnebím. A jestli hned nezačne hej rup, vymře třetina dnes existujících zvířat. Snad i právě jako zdroj jídla. Atd. A tak podobně. I musíme zdaňovat, a to nejen už lidskou práci, nejen už soukromý majetek, ale my zdaníme rovnou i spotřebu vody... a studny... a veškerou další spotřebu a... Dále pak i mizery, kteří jakkoli znečišťují okolí cigaretami a tím, že požívají maso, a dále... A dále...

6.

Jistě, zase přeháním. Ne ale moc! Pochmurná prognóza budoucnosti zůstává i letos na stole. Vize, ve které bude Zem na konci připomínat pouštní planetu Dunu z románů Franka Herberta a jeho pokračovatelů, má se možná stát jedním z klíčových bubáků dneška. Stává se?

No, i kdyby nedošlo až na poušť a horký písek, oteplování prý odešle do věčných lovišť stamiliony lidí... Opravdu?

Opakuji: opravdu?

Ne. Ne každý má čas a síly a schopnosti, aby takováto prohlášení médií podroboval zevrubnějšímu průzkumu. Zato si však leckterý příslušník "masy", ke které se ostatně taky počítám, opět a opět vybavuje pověstné úsloví na každým šprochu a... Už tím se dostává do pasti. Ale dokud se masy nevzbouří (a ony se málokdy vzbouří), rády přitakávají právě pokoře. I ve strachu, vždyť... Jak to zní hrdě. Hrdinně. Ó, jak červenoknižně. Ano, ano, to MY se MUSÍME uskrovnit. A tak to i uděláme.

Nejde však zjistit, kdy a zda přijde Apokalypsa. Armageddon. Přesto si dál říkají: nemohu se přece řídit jen úzce osobním hlediskem, to by bylo egoistické. Ne, a je nutné platit už předem. Hned. Teď. Dnes a denně a nakonec i za to, co vydýchám, a zatáhnout to i za to, co mnou proteče během nekonečného koloběhu vody v přírodě...

Crichtonova Říše strachu (česky 2006) právě varuje i před podobně "ekologickými" třeštěními. Jak začíná?

7.

Chystá se (v Los Angeles) Konference o náhlé změně klimatu a chystá ji (ovšem) ekologická organizace. Výsledek má přesvědčit svět o krajní naléhavosti boje proti oteplení, který sice bude daňové poplatníky stát majlant, nicméně je prý nutný. Přípravy náhle něco naruší.

Je to samo chování hlavního sponzora- milionáře. A dosud i (zdánlivě?) pokorného muže.

Zničehonic "zradí". Zpochybní smysluplnost organizace. Odmítá ji dál, lumpík, financovat, a pak... Zmizí.

Auto, ve kterém jezdil, se najde rozbité.

Bohatcovo tělo v něm není. Kam se zdýchl?

Nebo ho rozpustili ve vaně s kyselinou a zbylé kosti odtahaly od havarovaného auta hyeny? Počkat... Pročmuchejme ještě vilu.

Udělají to. V domě se najdou šokující materiály, podle kterých... Sice ne všechny, ale některé přírodní katastrofy jsou vyvolávány uměle! Například jisté změny v Antarktidě, ale (kdo ví?) možná i ta včerejší, menší zátopa na Šalamounových ostrovech. Atd.

Co s tím udělají Crichtonovi hrdinové? Pokusí se útoky zastavovat, což rozvíjí příběh, možná místy až moc nafouknutý, postata však zůstává. A jistě, je to science fiction a Crichton byl především sci-fi autor, nicméně tenhle román je lepší než Kmotr, i když oba stojí na fundovaném rozboru problému. Navíc... Michael Crichton není ani trochu demagogem. Klimatické změny jsou novodobý mýtus, říká... A věda se stala zpolitizovanou a toto politizovaní znamená i korumpování.

Věda... se stala penězi. Stala se... bohatci znásilňovanou, prodejnou služkou totalitních tendencí, které se vynořují i v demokraciích a jejichž odporné výhonky Crichton nazývá po právu ekoterorismem.

8.

Je to tak opravdu?

Víte, já tomu věřím. A chtěl bych se podívat na stroji času do roku 2108, abych se mohl (třeba zrovna takhle v listopadu odpoledne) mrknout na teploměr. A říct: „Páni! Tak před sto lety bylo v tuhle chvíli osmnáct... a teď máme dvacet čtyři stupňů, i když. Pravda, včera bylo dvanáct."

Protože teplota kolísá, to je fakt. Ale kolísala vždy a kolísat i bude. Dnes ovšem dochází ke zneužívání toho faktu a v důsledku porostou a už rostou právě daně, i když pod jiným názvem. A snad jen Hitler byl (ne)člověkem, který si kdysi uměl prosadit, aby zůstal co fyzická osoba placení daní nadosmrti zbaven.

Něco podobného však už asi nedokáže nikdo z nás, a tak tedy hrdinně, charakterně plaťme a ještě v duchu děkujme ekologistům, že konečné důsledky jejich nekončících aktivit udrží počet světového obyvatelstva na nejideálnější úrovni. Tedy té nejideálnější pro vlky.

9.

Dost nářků.

Crichton naštěstí nezůstává jen autorem Říše strachu.

Byl to všestranný, neobyčejně nadaný tvůrce a pozoruhodný muž. Narodil se v Chicagu. Dětství strávil v New Yorku, ale také v Anglii. Po absolvování Harvardu v Bostonu se mohl klidně stát lékařem a je dnes i znám co původce televizního seriálu Pohotovost (od 1994), vždy ho nicméně lákalo psaní. Už jeho otec byl novinář.

Crichton začal jako autor sportovní rubriky, pak ale debutoval románem Case of Need, který skromně vydal pod pseudonymem Jeffery Hudson a který okamžitě získal Edgara (1968). Kniha tak byla označena za nejlepší detektivku roku.

Místo aby pokračoval (v cestě po poli, kde už zabodoval, jako by to udělali mnozí), obrátil se Crichton k dalšímu žánru a stvořil vynikající science (nebo spíš speculative) fiction o nákaze přišlé z kosmu Kmen Andromeda (1969).

Románu se zaujatě chopil Hollywood a Crichton, který se tam okamžitě přestěhoval a ve filmu o Andromedě si roku 1971 dokonce zahrál, se stal milionářem.

10.

Pod pseudonymem John Lange vydal pak další kriminální román Dvojice (1972) – o teroristech - a současně (a pod svým jménem) i knihu překládanou do češtiny jako Člověk na konci (1972) - o nepodařeném pokusu léčit duševní chorobu prostřednictvím mozkového implantátu.

Následoval další odskok. Tím je pozoruhodná historická rekonstrukce první vlakové loupeže, ke které došlo roku 1855 v Angli. Kniha u nás vyšla pod titulem Čtyři klíče (1974).

Do ještě dávnější (pseudo)historie se však Crichton vrátil v hororu z roku 922 Pojídači mrtvých (1976), kde se Arab po výpravě dnešním Ruskem nechtěně vřadí až do šiků Vikingů. Následoval haggardovsky pojatý příběh z Afriky pod názvem Kongo (1980) a tajemství kosmické lodě na dně oceánu přiblížil Crichton čtenářům svou Koulí (1987). Roku 1990 pak už přišel Jurský park.

Rok poté thriller Vycházející slunce (1991) a roku 1993 došlo i na Skandální odhalení, kterým jako by tvůrce opět rozšířil pole působnosti, a to i do aspektů okolo erotiky.

Ztracený svět (1995) je oproti tomu jen další Spielbergovou zakázkou navazující na Jurský park. I té se ovšem Crichton zhostil se ctí. Dokonce až takovou, že po něm roku 2003 pojmenovali nově objevený druh dinosaura Crichtonsaurus bohlini.

Roku 1996 zvládl ovšem MC i žánr symbolizovaný už Haileyho Letištěm, když vydal knihu Airframe, a roku 1999 následovala sci-fi Proud času. Roku 2002 román Kořist. Mimo beletrii produkoval průběžně i non fiction (Jasper Johns, Elektronický život), kam náleží i publikace Pět pacientů alias původní verze Pohotovosti.

11.

Až dosud se ve světě prodalo přes sto padesát milionů výtisků Crichtonových knížek takřka ve čtyřiceti jazycích, ale to není, jak všichni víme, ani zdaleka vše, protože Crichton vládl i film.

Nebo tedy do jisté míry.

Mnozí spisovatelé se občas pokusí i režírovat, ne vždy ale úspěšně, viz Stephen King. Crichton uspěl.

Nebo aspoň zpočátku. Vytvořil filmy Pronásledování (1972) a především Westworld (1973), který také později přepracoval na knihu – příběh o o zábavním parku budoucnosti, který se vymkne kontrole. Dále režíroval snímek Coma (1978) podle románu svého kolegy Robina Cooka a podařená (i Edgarem opět oceněná) byla i jím zfilmovaná První velká vlaková loupež (1979). Následovaly už méně úspěšné snímky Krásky (1981), Útěk robotů (1984), Poslední svědek (1989) a Vikingové (1999), což je adaptace Pojídačů mrtvých, a roku 1995 Crichton navíc získal i Oscara za technický přínos filmu. Bylo to i oceněním toho, že v osmdesátých letech založil softwarovou společnost FilmTrack.

Kromě toho všeho napsal i působivý scénář snímku o lovcích tornád Twister (1996) a jinými režiséry byl postupně zfilmován i zbytek Crichtonova literárního díla. Stačil i učil psaní na univerzitě a přednášel antropologii v Cambridge. Crichtonova (zřejmě) poslední kniha má vyjít zjara příštího roku, zřejmě dne 4. května... Tento dva metry a osm centimetrů vysoký muž byl pětkrát ženatý. Dne 5. listopadu 2008 podlehl rakovině. Bylo mu šestašedesát a ke smrti došlo po mediálně naprosto na světlo nevynášeném boji. Říše strachu, ale také ostatní jím stvořené říše zdánlivě neuvěřitelných technologických možností ale nezesnou. Už tu navždy zůstanou sotva kým mohou být zničeny.

Ignorovat je ovšem lze. To je taky pravda.