Letos se dožívá významného jubilea 100 let jeden z nejslavnějších detektivů světa - malý a ješitný Belgičan, obdařený svými malými šedými buňkami, jež mu pomáhají i v těch nejzapeklitějších situacích.

Poprvé se objevil na scéně po vraždě paní Inglethorpové na zámku Styles, kam jej pozval jeho milý ale řekněme upřímně nikoli geniální přítel kapitán Arthur Hastings. Hercule Poirot musel - jako koneckonců posléze mnohokrát opakovaně - překonávat vedle jazykové bariéry i nedůvěru, tak silně zakořeněnou ve staré dobré Anglii vůči všemu cizímu. I vrchní inspektor Japp ze Scotland Yardu musí přemoci počáteční pohrdání soukromým detektivem, bez něhož by však ona ctěná britská instituce dostávala pořádně na frak.

Během let se z pana Poirota stává pojem. Vždy, když se někomu představí, si vychutnává onu slavnou repliku:“To jste Vy? Ten slavný detektiv?“ aby s malým lehkým povytažením ústních koutků a přihmouřením očí dal najevo, že se tazatel skutečně nemýlí. Vzápětí se pouští do práce, nalézá opomenuté předměty či klade zdánlivě nesmyslné otázky. Úporně bazíruje na detailech, které se okolí i pečlivému čtenáři zdají malicherné, aby v závěru z těchto marginálií vystavěl logickou pyramidu, na jejímž vrcholu se zaskví corpus delicti a pachatel skloní před géniem svou hlavu.

Jeho matka - slavná Agatha Christie - jej obdařila řadou sourozenců. Jednak slečnou Marplovou, asi neznámější anglickou slečnou vyššího věku z malé vesnice, z méně známých pak panem Quinem, Tommym a Pentličkou Beresfordovými a několika dalšími. Všem se vždy podařilo vyřešit záhady zmizelých osob, účinků neznámých jedů či sebevražd, z nichž se posléze vyklubal téměř dokonalý zločin. Ale - ruku na srdce - milovaným dítětem slavné spisovatelky zůstává navždy Hercule.

S příchodem filmu bylo jasné, že Hercule Poirot musí dostat ke své literární identitě i tvář. Po dvou ne zcela úspěšných pokusech /Peter Ustinov a Albert Finney/ se na zmíněném zámku Styles objevuje David Suchet, aby už nikdy nikdo nebyl lepší. Jeho Poirot je má všechny esence lidství - je milý a usměvavý, ke zločincům chladně odměřený a úsečný, k sobě velmi kritický a rovněž ješitný na své schopnosti. Pyknická postava, pečlivě dbající na zarovnání mohutného kníru a odstraňující i ty minimální rušivé elementy ze svého dokonale padnoucího obleku či redingotu.

Nezbývá, než popřát slavnému detektivovi stylově: „Joyeux Anniversaires, monsieur Poirot“ ....

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora