Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

knihovny

Dlouhodobě navštěvuji městskou knihovnu a proto mohu posoudit rozdíly, jaké byly mezi dřívější skladbou knih a dnešní. Je pravda, že část knih byla pro jejich servilnost k tehdejšímu režimu vyřazena, ale nebyla bohužel doplněna literaturou kvalitní. Součástí knižního fondu  v nynější městské knihovně v nebývalém měřítku jsou knihy nevalné úrovně, knihy které se svou  kvalitou dají přirovnat k "červené knihovně", různé betselery, které "těží" jen ze své atraktivnosti, literární výplody a vzpomínky nevalné úrovně různých celebrit a pod. Je pravda, že i pro konzumenty tohoto druhu "literatury" musí knihovny něco nabízet.  Otázkou je, zdali to není na úkor  literatury kvalitní. Samozřejmě, že je to i otázka pro nakladatele - pokud se nenechávají příliš ovlivnit trhem...

Václav Černý

kdysi napsal, že v literatuře je zapotřebí pečlivě rozlišovat "úspěch" a "zásluhy". Úspěch se měří počtem vydaných výtisků a zásluhy poměřuje čas.

Literatura je produktem jako každý jiný

Literatura je produktem jako každý jiný a na odbyt jde, když jej lidi potřebují. Když existuje tzv. společenská objednávka, taková samozřejmě, kterou nelze někde podat a čekat na její samozřejmě kladné vyřízení. Pro literaturu se bohužel změnilo společenské objednávkové klima. Od dob Verlaina, Čapka atd. nastaly změny, které literáti i tzv. literáti nehodlají brát na vědomí. V lidské společnosti se dějí velmi vážné posuny (dostupnost kultury v jiné pohodlnější formě; ztráta bariér a možnost přístupu k těmto formám; počítače; Internet), a je otázkou, zda literatura v klasické podobě, jejíž jsem i já odkojenec, nevezme za své. Nastaly takové změny, že nyní my v jejich středu je nevidíme. Časový odstup umožní lépe usadit události a hodnotit nastalé. Nářky je samozřejmě možno pronášet a plnit jimi různé časopisy a tzv. hlubokomyslná debatní fóra, ale to je tak asi všechno. Prostě nejsou lidi nebo společenská energie na to, aby nově nastupující generaci odhalili krásu v knize, myslím v jejím obsahu a formě. Otázkou je i to, jestli to mladí chtějí. Až dožije dnešní generace, možná se najde málo těch, kteří budou vědět co je bibliofilie, co je opravdu dobrá báseň, co je opravdu dobrá próza. K úpadku totiž přispívají notnou měrou různé bláboly, vydávané dnes za literaturu, jejímž účelem není nic než nařezat prachy. Také si myslím, že literatura je jen zrcadlem života společnosti. A jaká je společnost, taková je literatura. Takže impotentní společnost rovná se impotentní literatura. Zatím se dnes omílá jen staré známé a všem již všední. Přečíst si např. to, co je vydáváno v prodejnách knih za poezii, to vyžaduje vynaložení opravdové dřiny. Číst většinu takové „literatury“, resp. bláboly, nemohou literáti po čtenářích snad chtít.