Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vlajkaři byli amatéři ve srovnání s "pokrokovými" Čechy za totáče.

Jako fyzikovi mi utkvěla v hlavě knížka akademika Běhounka o uralských atomech a americkém agentovi, pěstujícím jakoby hydroponií rajčata a špionujícím špičkové sovětské výzkumníky. Samozřejmě, i u Běhounka dobro zvítězí a lstivý agent imperialistů se dočkal zaslouženého trestu.

Protektorátní časopis Správný kluk

Re: Ta paměť, ta paměť...:

Autor: Fencl IP: 85.70.50.xxx Datum: 13.10.2008 19:15

Pane Posledo, a nemůže to být vcelku známý časopis Správný kluk, se kterým (v roce 1943 a nejméně třemi povídkami) spolupracoval i Jaroslav Foglar??? Ivo

Re: Protektorátní časopis Správný kluk

To nevylučuji, ale vypadal spíš jako noviny a nic od Foglara jsem tam nezaznamenal. Náš pan řídící mi totiž půjčoval Mladého hlasatele a Záhadu hlavolamu jsem proto znal už ze sešitového vydání na pokračování. (Po válce mi je věnoval i s deskama a ještě ji mám někde schovanou). Čili jméno Foglar bych si na 99,99% zapamatoval. Marná sláva, budu muset obnovit průkazku do Univerzitky (jako důchodce mě to nebude stát majlant) a pátrat sám. Dík za snahu! 

Tuto knižnici pamatuji, ale

i kdybych si ji chtěl pořídit, tak i protektorátní 2K, při platu pomocného dělníka necelých 500K čistého byly veliké peníze. Nelze porovnávat ceny s dneškem. Sám jsem od podzimu 1944 jako pomocný dělník pracoval, když nám zavřeli školu, tak vím kolik jsem bral společně s mnohými živiteli rodin. Jinak o té propagaci máte pravdu i když některé brožury byly v určitém smyslu apolitické.

Re: Tuto knižnici pamatuji, ale

Díky za vzpomínku, pane.

Pravda vítězů

 – podle YouTube a DVD filmů v českých trafikách to vypadá trochu jinak. První je zahlcen nacistickou vojenskou propagandou s burácejícími pochody, druhé jsou plné ještě víc ideologických filmů sovětských. Britských válečných sekvencí na YouTube je oproti nacistickým nepatrně, hudba většinou není originální, ale postmoderní naříkající a depresivní, nanejvýš někde zazpívá Vera Lynn nebo Flanagan and Allen – zaplaťpámbu za ně. V Kanadě a ANZAC jsou ještě dál: sekvence začíná slibně, postupuje pak k současnosti a tam je ukázán australský voják v kontrastu s mrtvými tělíčky domorodých dětí, ležících v kalužích krve – je to podle jedné šablony a musí je to takhle učit ve školách. Ale i autoři těchhle klipů se nějak zajímají o historii. Nejzoufalejší pohled je na hájemství francouzské. Kromě trošky Napoleona a Cizinecké legie jako by z francouzské velikosti a slávy nezbylo nic. Ubožáci už se ani nesnaží a zajímavé je, že postupně i těch pár mp3 s původními aranžmá na různých nacionalistických stránkách je nahrazeno naříkáním a depresí. A témata příliš radostná a vítězná (Aupres de ma blonde, považovaný kdysi za nejhezčí franc.pochod), mizí beze stopy (teď na YouTube 121x Alte Kameraden, vesměs pochody, 24x Aupres de ma blonde, z toho žádný pochod).

Co se týče vojenských DVD v našich trafikách a tudíž masám nejdostupnějších, je to samá Třetí říše v dokumentech a SSSR v hraných filmech. V obou jsou aktéři v jakémsi oparu záporné energie, jež se pak šíří i doma z monitoru. Toto neplatí pro staré válečné filmy britské, jež člověka povzbuzují a posilují.

Ponechme i tento příspěvek bez hlubšího komentáře a dodejme jen, že bychom si z pera p.Fencla rádi přečetli (tedy aspoň mě by to potěšilo) něco o Frantovi Županovi a Pepánkovi Nezdarovi – na internetu jeden odstavec opisují kolem dokola.

Re: Pravda vítězů

Tento komentář jsem četl. Díky.

Milý pane autore

Já bych upozornil na to, jak se některé tehdejší fráze podobaly frázím komunistickým, třeba "skvělá práce německých dělkníků a techniků, "Norové na rozdíl od nás nevědí, zač bojují."

Dokonce tady existovala obdoba titulu "Hrdina socialistické práce," tento titul měl třeba letecký konstruktér W. Messerschmidt.

Nikoliv "Messerschmidt"

nýbrž Messerschmitt, milý pane historiku.

Ta paměť, ta paměť...

Milý IF, dík za další možnost vrátit se do protektorátního dětství. Vzpomínky na ně jsou bohužel děravější než ementál, a tak se mi vybavují jen 3 tituly. Jeden sešitek byl o tom, jak si hrdinní němečtí výsadkáři poradili s belgickou pevností Eben Emael. Další bylo jakési převyprávění Niebelungů pro nezletilce; jmenovalo se to O bílém rytíři a černé zradě. A ten třetí byl časopis, asi měsíčník, vydávaný Kuratoriem, takže jsme ho museli povinně odbírat(škoda, že si už nevybavím jeho název). Na poslední straně vycházel na pokračování příběh hrdinného japonského chlapce, starého cca 12 let, jenž na jednom z tichomořských ostrůvků kosí po desítkách  vylodivší se tam americké agresory. Jmenovalo se to BANZAI, což je česky tuším 10.000 let, možná i Ať žije náš císař 10.000 let. V posledním (dubnovém) čísle z r. 1945 házel ten klouček handgranát do jeskyně, kde se ti zbabělí Amíci ukrejvali, a vykřikl: (moc rád bych věděl co- ale asi se to nikdy nedovím, protože po té dvojtečce následovalo obligátní Pokračování příště. A toho jsem se nedočkal, jelikož květnové číslo ze známých důvodů nevyšlo. Když to nevypátráte Vy, tak už asi nikdo jiný...  

Re: Ta paměť, ta paměť...

Já to bohužel nevypátrám.

No,

jako pachole - jsemť ročník 1949 - jsem čítal, že vše od koloběžky až po atomový reaktor vynalezli Rusové, později pak sověti. Parní stroj Polzunov, první motorový let Možajskij, závěsný kluzák nějaký mužik Kuzma, žárovku Jabločkov, bezdrátovou telegrafii Popov a dál si to nepamatuju.

A místo kovbojek jsme měli knihy o statečných a ušlechtilých sovětských vojácích a zvířeckých fašistech, jakož i o sovětské technice, sámoj lučšej v mire. Třeba pro děti byla kniha Chytrý tank o tanku, jenž přelstil všechny fašistické tanky (akorát mám dojem- ono je to přece jenom skoro půlstoletí, takže detaily si už nepamatuju - že to byly fašistické finské za zimní války, což je zvlášť pikantní, protože Finové prakticky tanky neměli kromě těch, co ukořistili sovětům). Nebo o statečných a ušlechtilých partyzánech - pochopitelně komunistech a vedených sovětskými vojáky - třeba Jurášek.

No a když se mi  - mohem později jako dospělému - dostaly do ruky dobrodružné sešitky typu, o němž zde píše autor, bylo to hodně podobné, akorát s opačným znaménkem; Vůdce místo Stalina, židobolševický plutokrat místo buržuje či přímo fašisty a tak podobně; lišilo se v detailech zbraní (pokud tomu autor a též překladatel rozuměli, což bylo celkem výjimkou) a jaksi kulturního zázemí ...

Každá doba má své - my jsme se v dějepise učili, že Hitlera porazil SSSR za nevýznamného přicmrdování Anglie a USA, kde kapitalisté (proti vůli tamní dělnické třídy samozřejmě) záludně vyčkávali, až se soupeři vyčerpají, aby pak lehčeji pokořili první stát dělníků a rolníků - proto taky Rudá armáda neosvobodila celou Evropu, takže pracující třeba ve Francii neměli to štěstí jako my a na osvobození od vykořisťovatelů ještě čekají - ale dočkají se brzy. No a teď zase čtu knihy, vídám filmy i všeliké zpravidla horkou jehlou sešité "historické" edice (plné faktických chyb) na levných DVD a dozvídám se, že Hitlera porazili angloameričané, jimž pomáhal taky Sovětský svaz angoameričany ovšem zásobovaný. Kyvadlo se houpe ...

Re: No,

a také se tvrdilo, že Japonsko ke kapitulaci nepřimělo použití atomové bomby, ale skutečnost, že Sovětský svaz vstoupil do války. Inu, každá doba má své iniciativní prostituty. I ta naše...

Klekhí Petra

český spisovatel Jaroslav Moravec, jeden ze zakladatelů pražského nakladatelství Toužimský a Moravec, vytvořil další příběhy s touto postavou ve své knize Klekí-petra, bílý otec Apačů z přelomu padesátých a šedesátých let (kterou ovšem komunistický režim povolil vydat až roku 1969).

To je převzato z Wikipedie, ale nelíbí se mi to. Nakladatelství Toužimský a Moravec existovalo už několik let před válkou, vydávali dost knih v sešitech. A mám dojem, že kniha "Klekhí Petra, bílý otec Apačů" vyšla už před válkou, nebo někdy začátkem války. Byla by "usměrněná" (V + W), protože Klekhí Petra - skutečná osoba - byl Němec. Pokusím se ještě něco najít.

Re: Klekhí Petra

P. Moravec se stal společníkem p. Toužimského v r. 1933.

je dobré si to občas přečíst

je dobré si to občas přečíst - člověk pak lépe pochopí, jakým způsobem byli Němci zmanipulovaní a proč se za války chovali tak jak se chovali. Jednu takovou knížku mám doma, je to opravdu "mayovka" prošpikovaná propagandou a dobrodružstvím v cizích zemích. Němečtí vojáci jsou tam zobrazování jako "čestní hoši bojující s těmi odpornými židobolševiky", jak od Foglara.

Zrovna tak by bylo užitečné, kdyby Mein Kampf patřil mezi "povinnou četbu" na středních školách - člověk pak líp pochopí zdroje a způsoby manipulace s lidmi.

Re: je dobré si to občas přečíst

O Mein Kampfu tedy aspoň napíšu.. Zmanipulovaní jsme ale trochu a samozřejmě i my dnes, i když není válka. Zase v jiných oblastech a dotyční zmanipulovaní to o sobě ovšem netuší, což může být koneckonců i dobře. Záleží na hledisku.

německá propaganda.

Já mám z té doby německé propagandy pár naučných a cestopisných věcí. Třeba v neúplném stavu někde na půdě dílo "Taková jsme my zvířata" jestli si název dobře pamatuji. Na svou dobu docela kvalitní naučné dílo o zvířatech doplněné fotografiemi, ale všichni lidé v něm jsou němci, ostatní svět jako by neexistoval. Operuje se tam s Brehmem a je tam zamontován i kancléř Bismarck, který byl v té době v Německu chápán jako zakladatel německého státu, podobně jako je nyní u nás chápán Masaryk. Nějaký cestopis o jižní Americe s docela kvalitními informacemi o indiánech, ale vedle nich se píše jen o německých kolonizátorech těch zemí, dokonce tam je fotka německé kolonizátorské rodiny, ona vysoká plavovlasá němka, on o hlavu menší.

Re: německá propaganda.

To ale trvá i dnes, dostal jsem se třeba k překladům  v podstatě současné německé včelařské literatury a koukal jsem. Historické badatele a novátory, o kterých po desetiletí píše naše včelařská literatura jako jednoznačně o českých, píše současná německá včelařská literatura jako o svých německých badatelích a novátorech. Fakt je, že žili za Rakouska Uherska spíše v Sudetech a hodně z nich mluvilo stejně česky jako německy, možná případně i více německy. Bude to možná zajímavé, až se tyto názory v jednotné EU dají dohromady a jednotliví dnešní vědci se budou hádat, jestli to byli němci nebo češi nebo rakušani.