Prvým překladatelem Tarzana do češtiny je Zdeněk Matěj Kuděj (1881-1955). Záslužnou práci na sedmi románech o „synu divočiny“ završil parodií Tarzanova babička (1926, 532 stran).
Dílo iluzemi a stylem rozvíjení děje připomíná obdobný počin Josefa Váchala (1884-1969) Krvavý román (1924) a zvlášť znalec Burroughsovy tvorby RNDr. Dittmar Chmelař (nar. 1955) si v Kudějově textu vychutná celé přehršle odkazů. Tak např. 16. kapitola (Loterie smrti) paroduje stejnojmennou, ale vskutku hrůznou pasáž románu Tarzanův návrat (1913) odehrávající se mezi umírajícími trosečníky v záchranném člunu.
A v jiné kapitole se zase Kuděj s nadšením rozeného autora kuchařek rozepíše o lovu lvů: To se vezme se Dango–hyena, anebo Bara–jelen, nebo jiné podobné zvíře, zabije se, stáhne se z něho kůže a zhotoví se za prvé jeden měch, asi tak veliký, aby se do něho vešla Numova hlava, a za druhé čtyři menší pytlíky, tak velké, aby se do nich vešly jeho tlapy. Kromě toho se vyrobí z kůže pár řemínků, ale musí se zkusit, jsou-li pevné, aby se nepřetrhly. Pak se vezme jeden lev–ne více, poněvadž by to mohlo být nebezpečné, a vrazí se do toho. Napřed je ovšem nutno vraziti mu hlavu do toho většího měchu, a má-li ji tam, není již příliš obtížné obouti ho i do čtyř ostatních pytlíků jako do bačkor. Pak mu proříznete ve větším měchu, který má navlečený na hlavě, dvě malé dírky pro oči, tak, aby mohl jen koukat na ten krásný boží svět, ale ne kousat, a potom se lev uváže na „špagát“ a každý s ním může chodit jako s ratlíkem po promenádě. Je to velmi praktický a humánní způsob, takže se nemusíte obávati, že byste mohla míti nějaké pozdější soudní oplétání se spolkem proti týrání zvířat. „To je opravdu velice důmyslné,“ pravila Mo-tee-ka. (Vyslovuj MOTYKA. Pozn. IF) „Inu, je. Tarzan z rodu opů je skutečně schopen všeho.“
Jistěže je, jak nesouhlasit, ale pro kontrolu inkriminovanou pasáž hledám v 7. dílu. A hle, Kuděj bohorovně parafrázuje! Dávám teď slovo „králi dobrodružství“ Burroughsovi v překladu Václava Procházky: Numa postupně počal ztrácet síly. Konečně se Tarzan zvedl a přichystal si lano. Levou rukou svinul kotouč a pravou uchopil smyčku. Pevně se rozkročil na dvou silných větvích a zády se opřel o kmen. Numa se znovu pokusil za ním vyskočit. Sotva se postavil na zadní, prolétla smyčka vzduchem a ovinula se mu kolem šíje. Tarzan utáhl osidlo, a když lev sklouzl zpět k zemi, dotkl se jí už jen zadními tlapami, neboť bílý muž jej držel za krk ve vzduchu. Nato se Tarzan posunul ke kraji koruny, aby lev nedosáhl drápy na kmen. Přivázal lano k větvi, takže Numa zůstal viset nad zemí. Tarzan shodil kožené vaky a seskočil. Numa se snažil předními tlapami zmocnit provazu, každým okamžikem jej mohl přervat, a tak musel Tarzan jednat rychle. Nejprve přehodil Numovi přes hlavu největší pytel a zatáhl jej řemínkem. Poté se mu po úporné snaze a za neustálých Numových útoků podařilo svázat zvířeti tlapy dohromady. A tehdy se lev přestal bránit, zřejmě pochopil, že smyčka by jej mohla uškrtit. Tarzan chtěl šelmu rozhodně ponechat naživu. Vyskočil zpátky na strom, uvolnil provaz a spustil Numu na zem. Pak vyřízl nožem v kápi dva otvory, aby lev viděl a mohl lépe dýchat, a zbylé vaky mu natáhl na tlapy. Ještě jednou je silně převázal, takže Numa byl nyní bezmocný jako Bara, jelen, a až po chvíli začal znovu ožívat. Lapal po dechu a snažil se vyprostit. Ale řemeny z kančí kůže držely pevně. Vypadalo to, že nepovolí. Když Numa opět nabral dech, počal řvát ještě zuřivěji a zmítal se s ještě větší silou. Záhy se však vysílil a zkrotl. Tarzan omotal druhý konec provazu kolem kmene a řádně jej upevnil. Lev stál chvíli bez hnutí, pak se pokusil setřást návleky a strhnout z hlavy kuklu. Tarzan čekal opodál, třímaje v ruce oštěp. Vydrží pytle? Nebo snad byla jeho snaha marná?
Vidíte. Moc toho Kuděj parodovat nemusel. A smrtelně vážný, sadisticky pragmatický Burroughs je tady až dojemně naivní. Vraťme však slovo Haškovu příteli, jenž typické scény Tarzanů se svižnou ironií transformovat až do poloh surreálného absurdna. Vždyť: John Clayton, lord z Greystokeů se bránil jako lev, ale přesila byla příliš veliká, nežli aby jí mohl odolati. Sto černošek zavěsilo se na jeho pravici, sto na levici a jiné sto mu jich podrazilo nohy. Kdyby to byli bývali černoši, snad by je byl se sebe setřásl ještě jako roj dotěrných mravenců, ale poněvadž to byly ženy, nedalo se nic dělat, poněvadž Tarzan z rodu opů nebyl schopen dopustiti se nějaké nešetrnosti vůči samicím.
Edgar Rice Burroughs: Tarzan nezkrotný, 1919-20, česky naposledy 1993, Paseka
(převzato z časopisu Tvar)
*******
Poznámka redakce: Autor bude podepisovat svou knihu Zabiju Putina v Karlových Varech dne 25.4. od 14 hod. u stánku L 401 nakladatelství NAVA na 14. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha.
*******