1.

Kdysi poprvé vydali Součkův Obrazový opravník obecně oblíbených omylů (Práce 1981). Bylo mi sladkých i naivních sedmnáct, lačně jsem vystál čtvrteční frontu a četl, už tehdy ale pár dloubalů naříkalo: Ou, kolikrát „Mistr“ nahradil původní omyl jiným omylem!

Mockrát to naštěstí nebylo. Obdobná knížka DNEŠKA pro Čechy z počítače Filipa Murina se možná ani podobně hodnotit nedá. Či nesmí. Očividně jde totiž o propagandistickou (a hezký vázanou) příručku Unie. Ne, nic proti propagaci, jen se nemusí šít tak horkou jehlou.

Tady se jí přímo prošívalo. Očividně se i postupovalo podle všech zásad demagogie. Místy ta kniha svou formou připomíná snad až doby tuhého stalinismu a (co by ne) taky vcelku omamnou Encyklopedii ruského prvenství (AURORA, Praha 1994).

Ne že bychom se přitom nedovídali i třeskutou pravdu, způsob její prezentace je však svébytný a není vcelku pochyby, že tu autor přijal zakázku, při psaní se pak držel jejích zásad a do textu zahrnul i ryzí fakta. O. K. Jen s metodou jejich zředění a namíchání to ale podle mne kardinálně přehnal. Efektem teď zůstává grimasa, výsledek se mi zdá vzhledem k zadání přímo kontraproduktivní. Asi jako blbá televizní reklama pro masy. Těchto 213 stran textu uvedlo na trh nakladatelství MAYDAY v Pardubicích.

2.

Sporné už je, že omyly nejsou - na rozdíl třeba právě od Součka - řazeny abecedně. Ovšemže je to záměr a jemu podobného efektu dosahuje i vlastní výběr „omylů“. Každé uspořádání přece už samo o sobě vytváří implicitní komentář, ne?

Níže pouze naznačím, jakými prostředky a postupy a za pomoci kterých témat dosahuje Filip Murin (zdravím) nezamýšleného efektu.

3.

„Slovník“ začíná pojmem dudy. Proč ne. Folklór nejlépe ubezpečí čtenáře, že mu tady „jeho“ Česko nebude nikdo brát. To se ostatně v knize opravdu neděje, a přece jí autor naplňuje již základní poučku příručky demagogie: „Prokládej svá dogmata vždy po chvíli irelevantními fakty a legrací.“

A tak i on prostřídává zcela nevinné informace jenom zdánlivě rovnocennými hesly typu „intelektuálové a svědomí národa“. Spisovatelé, jak se dovídáme, nemají vůbec žádný morální kredit. I básník Holan totiž napsal Tobě, Rudá armádo, chcete-li příklad, a G. B. Shaw v Rusku klíď píďo vyhazoval jídlo z vlaku. „Oslavy a potlesk mocných jsou intelektuálům drogou,“ konstatuje Murin, „i Sartre si pochaloval, že byl přijat Fidelem Castrem a Cibulkovy seznamy mluví také jasnou řečí.“ Pohřběte tedy iluze, intelektuálové NEJSOU svědomím národa.

4.

Což o to, to by ještě šlo. Tak kniha pouze začíná. Jenže obdobných ataků obsahuje až do konce bezpočet, většinou méně trefných.

Tak třeba kapitola-omyl Kouření škodí zdraví. „Sice pravda,“ učí mě Murin, „ale ono i zabraňuje vzniku Azheimerovy a Parkinsonovy choroby a každý, kdo umře (díky kouření o dvanáct let dřív) prospěje nám všem, ušetří totiž zdravotní pojišťovna a samozřejmě i stát.“

V podobném duchu se pokračuje neustále. I rčení o Kolumbově vejci už bylo (následuje vyvrácení omylu) známo před Kolumbem a hle, vlastně je arabského původu. Einstein vůbec nebyl špatný žák, jak se traduje, ale lidé zlatí, on opovrhoval armádou a denním sněním i strašnou lhostejností podkopával autoritu učitelů a rušil třídu. Nobelova cena mu byla přiřknuta, ale nikoli za teorii relativity. A tak to frčí ve světě dle Murina až do poslední stránky a dokonce i nevinná kapitola Čtyřlístek vypálí na nás toto finále: „Stále platí: Každý svého štěstí strůjcem!“ Což je, mimochodem, snadno vyvratitelný postřeh, jak by souhlasil nejen třeba Josef Škvorecký.

5.

I publikace tohoto typu Unie potřebuje. Chápu. Proč však ji propagují takto okatě až trapně? Komu jsou ty výkřiky určeny? Masám? Tupcům? V heslu-omylu Podpora zemědělců zasazeném „vtipně“ právě za kapitolu Čtyřlístek, dovídáme se, že „to neodpovídá tak zcela pravdě. V EU zemědělci nedostávají nejvyšší příspěvky, lepší je to ale už jenom ve Švýcarsku a Norsku. EU je až třetí na světě a ani čeští sedláci by na tom nemuseli být nejhůř, pokud na podporu z fondů dosáhnou a pokud se fondy cestou k nim v horku České kotliny někde nevypaří“. Nechávám bez komentáře. Alkohol nás zahřeje, jmenuje se další omyl. Je vyvrácen? Jistě - a co bonus přidán i odstavec-dobrá rada: Češi! Dejte si po večeři dva velké frťany, sedněte si se zbytkem rodiny k televizi a sledujte oblíbený rodinný seriál!

Díky! Následuje kapitola o orgasmu. Pak už opět o alkoholu. „V malém množství prospívá. Vede ke zlepšení krátkodobé paměti až o sedmnáct procent. K logičtějšímu myšlení. Vliv konzumace na vznik koronárních chorob je spíš pozitivní. Dva frťany denně civilizační chorobu dokonce brzdí...“ Pravda, vlastníme kdesi, aha, tady, i ledviny, ale „aby mohla medicína vyřknout definitivní ortel, na to si ještě budeme muset počkat,“ uklidňuje nás bohorovně Filip Murin.

Ostatně, ani po čokoládě se netloustne. Rozhodně ne víc než po tureckém medu či dortech - a zubům už čoko vůbec neškodí, ale pozor, „podle výzkumu provedeném v USA“. Látky obsažené v kakaovém prášku dokonce brzdí tvorbu zubního kazu, zvíme, a „pokusy byly provedeny na zvířatech odkud, jak víme, nebývá k lidem daleko“.

Co olympiáda? Ne, ani antické nebyly soutěží amatérů. Už tehdy vítězům odpustili daně, přiřkli renty. „Solón dal městu, jehož reprezentant zvítězil, vyplatit pět set drachem, tedy dvouletý plat vojáka. Vítěz měl startovné 30 000 drachem. Kdo chce, ať to přepočte a porovná honoráře českých gladiátorů v NHL s roční mzdou dobře vycvičeného českého vojáka z povolání,“ pokračuje absurdní demagogie. A co omyly okolo marihuany?

Ta „není návykovější než alkohol či nikotin, pokud tedy uvěříme řadě výzkumů prováděných v USA,“ dočteme se. Z neznalosti odsuzujeme drogu, která je méně nebezpečná než tolerovaný nikotin a alkohol. „Jedna z pestrých figur českého undergroundu Jim Čert ostatně často zpíval Everybody smoking marihuana a dodával: A většina to popírá.“

6.

Ani lékaře Murin neušetří. Z hesla-omylu Hippokratova přísaha zvíme, že při formulování přísahy šlo o to, aby se „počet medicusů udržel menší a bránilo se konkurenci. Nejednali jinak než ostatní cechy, je to profese jako ostatní, jsou to lidé jako my, tedy žádní bohové, jsou poctivci i nepoctivci, profíci a menší profíci.“ Díky, Muri. Bokem se navíc dovídám, že očkování proti tetanu máme (jednou za deset) zdarma (i když dobrovolné) a mamografii prsů též. Po každém „účelovém“ omylu ovšem následuje i nevinný omyl typu Suché dřevo se nepotopí, Čmeláci nebodají. Jen ale víc zazářilo další heslo. Hladomor? Příčinou „chybné rozdělování zásob“, i když to jen „tvrdí harvardský profesor. Unie dodá pytle mouky, hromady másla a masa, zbavuje se přebytků, uklidňuje svědomí, ale přišla na to, že lepší způsob pomoci je finanční hotovost. Za ni si totiž postižení potraviny mohou koupit v nejbližším koloniálu za rohem. Dovoz jídla naopak demotivuje místní producenty a situaci zhoršuje… Finanční pomoc rozvojovým zemím ovšem končí na kontech bohatých,“ dočítáme se však. EU ty země „podporuje třicet let a hospodářství je na stejné úrovni jako v těch, co pomoc nedostali“. Co s tím? Nejlepší způsob navrhl Bursík: „Není správné dávat jim pečené ryby. Lepší rybářské pruty. Naučit je rybařit.“ Obracím radši list, co Minimální mzda? „Z evropských států zavedena v polovině. Jedna z nejsilnějších a nejbohatších ekonomik, Německo, ji ale nemá. Většina ekonomů je toho názoru, že díky ní řada pomocných sil ztratí práci. Buď jsou propuštěni nebo práci vůbec nedostanou.“ A co Vykořisťování? Není pravda, že je „chudý jih je vykořisťován bohatým severem. EU, kdyby chtěla, mohla by živit téměř celý svět, produkuje víc strojů-aut než potřebuje. Těží naftu, rudu, uhlí, kdyby chtěla, ekonomicky vystačí. Nepotřebuje Indii, Indonésii, Bangladéš. Tři čtvrtiny obyvatel světa však produkují jen čtvrtinu světového produktu. Afrika čtyři procenta, Jižní Amerika sedm, Asie dvanáct, dvacet procent lidí produkuje jen dvě procenta světové produkce. Pokud tedy ony země obdrží z koláče méně, není to proto, že by je někdo vykořisťoval, ale že na koláč přispěly méně. Kdyby se rozvojové země jihu od nás oddělily plotem, naše hospodářství by na to nedoplatilo, ale jejich by bylo zruinované.“

7.

Spíše pobavující pak jsou tu maskované reklamy. Tím největším producentem Evropy „nejsou pivovary Mnichova ani Dortmundu, ale Vestfálska. Vyvážejí do celého světa,“ čtu, ale zrovna tak se propaguje Rembrandtova Noční hlídka „visící v Rijksmuseu v Amsterdamu, kde si ji při návštěvě Holandska můžete prohlédnout.“ Největší katedrála zase stojí v Kolíně. Jistě, Francouzi kdys budovali v Beauvais vyšší, ale „několikrát se jim zřítila, tak toho nechali. I zříceninu tam nechali. Tak mají nejvyšší zříceninu. Zato v Německém museu v Mnichově (heslo Byla doba kamenná primitivní?) máme věrnou kopii maleb z Altamiry. Dojem je ohromující.“

Pod záminkou vyvracení dalšího omylu týkajícího se společné měny EU jsou nám pak hezky vyjmenovány členské země, a to s dovětkem „Česko si zatím počká.“ A následuje kapitola o viagře, kniha se vůbec ráda vrací k sexu a všem ženám po přechodu důrazně doporučí „Robertka“. Mužům onanii. „V patnácti stech německých obchodech s erotickým zbožím návštěvy Němek rapidně stouply,“ zjišťuji. „A jak jsme na tom my, čeští muži?“ ptá se autor rozverně. „Přemýšlíme o vhodném dárku, abychom rozvířili stojaté vody naší ložnice?“ V kapitole Kdy má žena orgasmus zvím, že jen „každá pátá Američanka je spokojena se svým sexuálním životem a každá druhá předstírá orgasmus“. V „omylu“ Mám ho malýho se dočkám i této „zámořské“ útěchy: „Ze stovek žen dotázaných v USA na tělesné přednosti muže snů se ni jedna nezmínila o velikosti penisu.“ Následuje vtipně heslo Zmrzlí ptáci. A co nám Murin ještě sdělí o Americe? Objevili ji už Vikingové. Ve federální bance na Manhattanu si roku 1970 „schovávali třetinu světových rezerv zlata“. Úředním jazykem se málem stala němčina, když byl (1789) podán Kongresu ten návrh německými přistěhovalci (prohrál o jediný hlas). Britové jsou ale stejně Němci. „V roce 1689 usedl na trůn Vilém III. (Němec) a 1715 získala korunu hannoverská dynastie. Viktorie se navíc vzala Alberta von Sachsen-Coburg-Gotha, až roku 1917 si přízvisko změnil na Windsdor. „A když zalistujete v knize o poměrech na českém trůně, zjistíte, že jen pár z nich byli Češi jako poleno.“

A Socha svobody? Nestojí ve státě New York a darovali ji Francouzi. Tvůrcem Alsasan. A americký poker? Vynašli Peršané. Do Louisiany přivezli Francouzi. Kriket je z Vlámska. Barbie z Německa. Jen skalpování Indiáni před příchodem bělochů neznali, „tvrdí někteří historici“. A jim bylo důkazem udatnosti, zatímco bělochům šlo peníze. Ani Santa Claus není vynález koncernu Cola, vždyť není registrován. Přesto ne vše zlé přišlo z USA, i když mandelinky ano, 1875 v lodích s brambory. A jedna Američanka už roku 1905 získala patent na stěrače „vašich pojízdných plechovek“, informuje Murin. Ani syfilis není „proti všeobecnému mínění“ americká, tuberkulóza jo. A proč Lincoln zrušil otroctví? „Nedostal by na svou stranu Evropu, která mu dopomohla k vítězství Severu.“ Na tom ovšem něco je!

8.

Vraťme se však mezi vynálezy. Auta na benzín? Kupodivu je první nevyrobil Němec Benz, „Tuto mystifikaci propagovali nacisté. Nechali změnit údaje v encyklopediích, což těm, kdo prožili socialismus, může ledacos připomenout. Ve skutečnosti už roku 1870 opatřil německý žid Siegfried Marcus benzinovým motorem malý vozík. Sice neřiditelný, ale… A pár let nato zkonstruoval něco jako auto. Přesné datum neznámo, ale mělo to být dva roky potom, co Benz představil veřejnosti svůj výtvor.“ Aha! Ukradl tedy Marcus nápad Benzovi? Koho by to nenapadlo. Kniha ale chce být objektivní, že. Dělá, co může.

Ani Kladivo na čarodějnice NEnapsal německý mnich Jakob Sprenger, nýbrž „dominikánský fanatik Heinrich Kramer, který nebohého Sprengera uvedl bez okolků jako spoluautora“. A co se pak týká pogromů na židy, dělali je už hladovějící Rusové. „K prvním došlo roku 1096. Papežovým cílem bylo osvobodit Jeruzalém a žebrající hordy křesťanů tedy vyrazily. První obchody, jež vyrabovaly, byly židovské.“

Eva a jablko, zní titul další kapitoly a jablko se ovšem vyskytuje už v keltské mytologii. Co však hamburger? Správně „Hamburg“. Do USA přišel s prvními německými vystěhovalci. A kung pao? Sice z Ameriky, ale podle legendy ho vynalezli na čínském velvyslanectví, když jim americká strava kazila žaludky. Sendvič? Znali staří Římané. Kečup (synonymum USA)? Zavedl tam 1869 mladý Němec Heinz – a jezte rajčata z konzerv, tedy ta belgická, v těch z Maroka, Španělska, Izraele a Itálie „se setkáte se zbytky pesticidů“. Unie se ovšem „obětovala. K vypěstování takových rajčat je třeba desetkrát víc energie“. A víte, co je kebab? Housky plněné masem, salátem a omáčkou. V Německu se jich „denně sní dvě stě padesát tun“ a stále se vedou spory, zda vznikly v Istanbulu či berlínské čtvrti Kreuzberg.

Ani žvýkačky nevynašli Američané, nepřišly k nám až s jejich armádou. Znali je Řekové. A teflonová pánev? Vznikla ve Francii, i když, pravda, předtím už se v Americe vyráběly „pánve s teflonovou vrstvou“. Hlavně však Evropané zabránili přelidnění, vždyť regulující pilulky stvořil Vídeňák Carl Dlerassi (str. 204). Kapitola Oktoberfest začíná v říjnu už ani žádné vyvracení omylu nepředstírá a zve prostě na pivo. Připomenuto je také, že Mezinárodní den žen zavedla zase německá feministka Clara Zetkinová a tulipány se do Holandska dostaly až díky rakouskému velvyslanci v Istanbulu, který je roku 1560 přivezl císařovu botanikovi do Vídně.

9.

A co třeba omyly okolo Benátek? Ono město má 398 mostů, pravda, ale Hamburk nejvíc na světě, 2123. Berlín 1662. Jistě, New York 2027, ale „při jeho rozměrech to zase není tak moc“. A pokračuje se v uvádění na pravou míru. Milují myši sýr? „Ne, jsme ovlivněni filmy Walt Disneye a Tomem a Jerrym.“ A jak se to má se vztahem opatrnosti a hazardních her? „U americké rulety, i přes veškerá tvrzení o férovosti, je pravděpodobnost, že vyhrajete tisíc dolarů za jeden POUHÉ tři tisíciny procenta.“

Dále zvíme, že Samuel Morse nevynalezl morseovku, ale „viděl ji v Evropě“. Braille nevytvořil slepecké písmo, už v šestnácti se totiž setkal s reliéfním písmem Belgičana Haueyema. Než byly vynalezeny sirky, přišel (už šestnáct let předtím) Johann Wolfgang Doebereiner se zapalovačem (1816). Jeho žák Rudolf Christian Boetker pak s vylepšenou verzí zápalek (1848). A víte vůbec, že gilotinu nevynalezl pan Guillot, ale Němec Schmidt?

Avšak horší, chemické zbraně (a plamenomet) nebyly užity až v první světové, nýbrž v Číně. Také francký kupec Sámo byl vlastně Bavorák, nicméně se zde vtipně vyvrací, že je árijská rasa blond. Ne. „Árijec hovoří jazyky, ke kterým patří íránština,“ dočítáme se, „a značná část jazyků Indie. Jediná etnická skupina, která tím jazykem mluvila v nacistickém Německu a tím pádem měla právo nazývat se Árijci, byli Cikáni.“

10.

A co ještě bývá omylem? Třeba že nejvíc se vraždí v USA. Kdepak, víc „na Bahamách, pak na Filipínách, v Guatemale a až někde uprostřed tabulky jsou USA - se sto vraždami ročně na milion lidí. A Evropa? Proti tomu rajskou zahradou. „V německy mluvících zemích umře násilně patnáct obyvatel, Česko to dotáhlo na civilizovaných třiadvacet“.

Přejděme k ekologii. Tak třeba plastové tašky jsou, jak zvíme, v důsledku ekologičtější než ty papírové (které dostávají v supermarketech Američané). A ekosouvislosti s turismem? Nejsou. Oproti pomluvám turisti přírodu neničí, ví Murin. Nicméně „Čech anebo Francouz udělali na jihoamerické louce ohýnek a vypálili tisíce hektarů“. Až jako kolovrátek se také vrací ujišťování, že mezi umělými a přírodními hnojivy není rozdílu. „Umělé hnojivo z Kolína - nebo hnůj z kravína, je to jedno,“ čtu. Z textu ale stejně nenápadně vyplývá, že umělé hnojení bude asi lepší. A zdůvodnění? Najde se, stejně jako pro chválu biopotravy. „I motoru v našem autě je přece jedno, jestli jsme tankovali u pumpy OMV nebo Aral a zda je benzin z arabské, anglické nebo ruské nafty…“ Avšak „syrové mléko od sedláka je zdrojem bakterií, které přenášejí listeriózu, a těhotné ženy, snažící se zdravě stravovat, mohou přivést na svět dítě, které se nakazilo, přičemž polovina takto narozených dětí umírá…“ Tělu ostatně „ani nezáleží na původu bílkovin, z nichž vytváří svalovinu, nové hygienické předpisy i drasticky redukují nebezpečí otravy. Ne, Kuchyně našich babiček nebyla ideální. Obilí nakažené námelem dokázalo vylidnit celé oblasti a jedy v něm byly třicet tisíckrát jedovatější než pesticidy.“ Čemuž mi nezbývá než věřit a nebát se ani genetické manipulace, neboť... „Žádný strach před mutanty!“ Čteme to v knize opakovaně. Obilí je ostatně jenom „zmanipulovaná tráva“ a baseti zase zmanipulovaní vlci. „Ten největší bejk ve vsi se taky nechával na chov a z celého okolí se k němu vodily nevěsty,“ čtu doslova.

A Temelín? „Nebezpečí tkví v lidském šlendriánu,“ dočítám se. „Musíme jižní sousedy přesvědčit, že ten rakouskouherský už v Česku nenajdou“. Aha! A co je ještě jasné? ˇˇZe ani topení dřevem není ekologické, „ale to nám musí někdo vysvětlit a nabídnout lépe fungující kamna a kotle. Úkol pro stranu zelených!“

11.

Vraťme se ale ještě k historickým poučením. „Žilo před založením Izraele v Jeruzalémě víc Arabů?“ Ne! Následuje ovšem další tabulka, která to naprosto nevyvrací. A co ropná krize 1973? „… ničím proti nedostatku potravin okolo roku tisíc. Přesto nesmíme ropou lehkomyslně plýtvat.“ Ale hloub do dějin s Murinem! Ani biblický Pilát za nic nemohl, protože řekl: „Chcete-li, suďte, Ježíš! Žid jako vy. Vyřiďte si to mezi sebou.“ Zvíme i, že Nero vůbec NEzapálil Řím, on NEMOHL. A proč ne, zdůvodnění? „Požár ho téměř zruinoval a my nesmíme zapomenout, že jako císař cítil za poddané zodpovědnost.“ „Germánský kmen Vandalů,“ dočítám se překvapen níže, „se vydal z dnešního Slezska a západního Polska na cestu do Afriky a nikdo si ninak vandalského chování nevšiml, ani se o vandalismu písemně nezmínil - a že byly drsné časy.“ Když obsadili Řím, rabovali, ale jak bývalo běžným zvykem. „Nechovali se nijak mimořádně a jediné, co udělali, bylo, že kradli vše, nač přišli – i v tom se chovali jako Římané.“

A naše dějiny? Nu, ten Dalibor. Nebyl on „hudebně nadaný anděl“, to až Jirásek spískal. Ten příběh ovšem „dovedl k dokonalosti, jaké mohl být schopen jen romantismus v kombinaci s obrozenectvím.“ A co rytíři? „Zabijáci. Zloději, loupeživí nájezdníci. Po desetiletí tyranizovali okolí, přepadali obchodníky, olupovali pocestné, poutníky, masakrovali sedláky, páni nad životem a smrtí, plundrovali úrodu, brali vše do poslední slípky. Situace se zlepšila až křižáckými výpravami. Ty vybily agresivitu na barbarech ve Svaté zemi… Loupeživé nájezdy byly ovšem tehdy něčím zcela normálním a vydávali se na ně Avaři, Sasové, Slované, Maďaři i Vikingové, stejně jako dříve Keltové a Germáni - než byli režimem Říše římské zcivilizováni. Doba byla drsná, nikdo nikoho nešetřil, o čemž hovoří i historie Slavníkovců, Vršovců a mnoha dalších rodů. I oni dokázali stahovat sousedům zaživa kůži ze zad. Němečtí králové se proto snažili vnutit neklidným sousedům svůj, od Římanů převzatý a naučený systém a pořádek, a pokřesťanštění obyvatelstva nebylo důvodem k těm bojům, ale naopak prostředkem k nastolení klidu a míru v obsazených oblastech. Mít za souseda pohana a polodivocha, u kterého lze jen těžko odhadnout, co udělá, nikomu klidné spaní nepřinese.“

12.

Tolik tedy historická lekce, ale i zde přítomná „obhajoba“ Hunů je dojemná. „Krutost ve čtvrtém století nebyla ničím mimořádným. Jen si vzpomeňte, jak si česká knížata ještě o pět set let později stahovala kůži.“ (Už je to tu zas!) „Hunové naháněli hrůzu schopností bojovat a rozdávat rány z koňského hřbetu, a to díky třmenům, které tady nikdo moc neznal. Když přičteme techniku střelby lukem, není divu, že se jim rychle podařilo ovládnout střední Evropu od Magdeburgu po Řezno. A Římané? Podle potřeby je využívali jako spojence.“

A zde i Murinův „aktuální“ pohled na to švédská řádění za třicetileté války: „Jako by válka mohla být jiná. Lidem ve vsích bylo jedno, kdo táhl krajem, jestli nepřítel nebo přítel. Vojáci se chovali všichni stejně, rabovali, a na jejich obranu lze říci, že by jinak nepřežili.“

Inu, taky pravda. A takto se tatáž kniha popasovala s „omylem“, že nejlepší železo kuli (či nekuli?) Germáni. „Ne! Tavení NEVYNALEZLI, ale byli lepší kováři a objevili kalení. Nevěděli sice nic o dusíku, nicméně kovář Wieland vykoval v jedné sáze meč ze železných pilin, které nechal projít zažívacím traktem hus, jejich výkaly obsahují potřebný dusík. Až o pár století později byla ta technika zdokonalena v Orientu a kováři lepšili kvalitu oceli i vnořením do ruda rozpáleného meče do těla otroka.“

A jakpak to bylo s ježděním na koních? Ještě jednou cituji: „Teprve okolo 1000 př. n. l. se jako první o fascinující pohled z koňského hřbetu, jak prý pravil tatíček Masaryk, pokusili Skytové. Od nich dobývání světa na koních převzali Peršané následovaní Kelty a Germány. Posměváčci ovšem tvrdí, že na koních jezdily jen národy, které nosily kalhoty. Že by se pánové v suknicích o cosi obávali?“ Konec citace.

13.

A dost už humoru. Vždyť ani toho arcivévodu Ferdinanda nemají na svědomí Srbové, anžto vrah Gavrilo byl přece Bosňan, i když, pravda, srbského původu. „I pět dalších atentátníků mělo stejný původ,“ mlží zde Murin (jaký tedy?), „a potřebné zbraně dodal bělehradský důstojník.“

Nu, a co Sudety, ten věčný problém? I na ně zde stačí pár řádků. Patřily odjakživa Němcům? NE! „Ale to neznamená, že vysídlení tří miliónů Němců bylo správným řešením, a už vůbec to neospravedlňuje způsob, jakým bylo provedeno. Podívejme se do Alsaska. Tam žijí Němci a Francouzi i dál vedle sebe!“ Konec citace. A taky pravda, uznávám…

Nu, a víte, že Mozart vlastně nebyl chudý? Což je podáno následovně: „Za hodinu si účtoval dva zlaté, což byl plat služky za půl roku, a za veřejné vystoupení nejméně 1000 zlatých. Porovnáme-li jeho příjmy s platem hospodyně a plat dnešních popových hvězdiček se současnými průměrnými platy, vidíme, že se doba se nezměnila.“ Aha! Nezměnila, a tím jsme u pojmu železná opona. Už před Churchillem (1946) ho totiž užila (1914) belgická královna Alžběta. „Mezi Německem a mnou padla navždy železná opona,“ prohlásila. I kdyby neprohlásila, dodává Murin, mluvíval o železné oponě už doktor Goebbels (1945).

A kolik vlastně váží „mozek génia“? I to zvíme – a je to snadné a stručné. Normální muž: 1375 gramů. Schiller: 1530. Kant: 1600. Otto von Bismark: 1807. Toť vše.

Není ovšem také pravda, pokračuje Murin (i nadále napřeskáčku), že se za války chodilo do Německa na nucené práce zadarmo. Kdepak! „Firmy mzdu vyplácely, ale ta se do rukou Čechů nikdy nedostala. Výplatní sáčky končily v pokladně nenasytného Reichu. Ale firmy z toho měly užitek, mzdy totiž byly hluboko pod úrovní německých.“ Opět ponechávám tento „učebnicový“ výklad bez komentáře. A státní dluh? „V žádném případě nezatíží příští generace,“ dočítám se už vzápětí. „Tedy pokud půjčené peníze neprojíme. Postavené dálnice, fabriky a další projekty by měly našim potomkům generovat dostatek financí na splácení prostředků, které jsme si na jejich realizaci půjčili.“ Inu, lepší pobídku k zadlužení se pohledejme!

14.

Ale dost, stačilo. Závěrem už jen podám dva imaginární „klíče“, jež autor bezděky zapomněl v heslech Potěmkinova vesnice (1) a Vraždění neviňátek (2). 1. Teprve saský diplomat Helbit ve svých memoárech popsal tzv. Potěmkinovy vesnice jako skutečnou událost. Zřejmě lhal.

Nu, dobrá, ale CELÁ tato kniha je tak trochu Potěmkinovou vsí!

2. Flavius se o vraždění neviňátek v Historii židovského národa vůbec nezmiňuje, i když jinak o Herodovi nenapsal dobré slovo. Takže… Vraždění asi pro evangelium vymyslel Matouš, aby zdůraznil příchod Mesiáše a dal mu vyniknout na důkladně krvavém pozadí a „tato vypravěčská technika se používá až dodnes.“ Viz i Murin sám, dodal bych. A aby ostatně i sám neopomněl vysvětlit podstatu demagogie. V čem tkví? Nu, prodejci aut přece hlásají, že „navíc přidají klimatizaci a bez ní vrátí pětadvacet tisíc“. Jaképak však vrátí?

Toto je pravda-

A ani kniha Omyly známé a neznámé povětšinou nelže, ale (ne)podstatnost a (pseudo)výběr informací určují celé její pojetí, které ve svém efektu Evropské unii škodí.

Aspoň tedy u průměrně inteligentního vnímatele.