LITERATURA: Scarlett

Scarlett opustil manžel Rhett Butler a Scarlett se ho snaží získat zpátky.

Což je celé?

Skoro ano, i když ne samozřejmě docela. Rhett Butler chce každopádně rozvod a zdrcená Scarlett se z toho nervově hroutí. Útěchu, pravda, na chvíli najde u kamaráda a přítele Fentona, ale zase chce od něj pryč. Oznámí mu rozchod, nicméně rozběsněný Fenton ji znásilní a Scarlett se probere až vedle jeho mrtvoly.

Té ze srdce trčí nůž. Takže přece nějaké "akční" peripetie!

O čem to zase melu? Román Scarlett (1991) vydalo před osmnácti lety Naše vojsko (1992) a disponuje čtyřmi díly: Ztracena ve tmě, Vysoká sázka, Nový život a Věž.

Staly se padesát pět roků marně očekávaným pokračováním Jihu proti Severu (1936) z pera legendární Margaret Mitchellové (1900-49) a spisovatelka Alexandra Ripleyová (1936-2004) spíchla pokračování věru vcelku bravurně. "Podrobně studovala původní dílo a analyzovala ho mnoho měsíců předtím, než se pustila do práce,“ ubezpečuje nás o jejím hodnotném výkonu i knižní záložka a mnohé prý diskutovala i s řadou právníků zastupujících Mitchellové dědice. "Střetávala se s požadavky nakladatele a pět let téměř neznala soukromý a společenský život, protože počet lidí, kteří ji mohli navštěvovat, byl omezený, aby do světa neproniklo nic z tajemství vznikajícího díla!“ zvíme dále. Ani to není vše. "Saša" Ripleyová navíc musela uspět mezi nejméně tuctem dalších spisovatelů a spisovatelek, kteří se o dopsání Jihu proti Severu (v originále Odváto větrem) ucházeli taky. Pomohlo jí naštěstí to, že už byla etablovanou autorkou historických románů, a to právě z Jihu, a především pak bestselleru Dědictví New Orleansu (1988). Stvořila však rovněž (i do češtiny přeložená) díla Charleston či Božská láska, což je, mimochodem, román o samotném Ježíšovi.

Na (roku 1994 i zfilmovanou) Scarlett (přizdobenou tehdy i melodií od skupiny Nazareth) však žádné tyhle další knihy komerčně nemají.

*

Nemají, i tak je ale patrné, nakolik i takováhle zkušená psavkyně zápolila se světově proslulou předlohou. A výsledek?

„Umí vyvolat iluzi plesů, karnevalů, dostihů a panských sídel,“ vyhodnotila ho kdysi česká kritička Irena Zítková, „ale přecenila nosnost popisů a dialogů a dala jim přednost před výstavbou dramatických situací. I navzdory snaze a formální zdatnosti tak dílo nedosahuje emocionální účinnosti Jihu proti Severu a je záměrně starosvětské a jednotvárné, stejně jako je stále stejný i Rhettův poměr k hrdince...“

*

Řeknete teď: Jen názor jedné redaktorky, i když asi moudré.

Ano i ne. Byl to bohužel i dojem většiny americké kritiky. Ta došla dokonce k názoru, že Ripleyová úroveň předlohy nepřekonala a že román Scarlett je nehorázným aktem literárního kanibalismu, ne-li přímo urážkou Margaret Mitchellové, která přece za Odváto větrem získala Pulitzerovu cenu a až do své tragické smrti při autonehodě zcela zásadně odmítala napsat pokračování, i navzdory tomu, že jí nakladatel sliboval přímo pohádkový honorář.

*

A madam Ripleyová? Ke stvoření "své" Scarlett ovšem tíhla a cítila se k tomu přímo i předurčena. Hrdě nám říká:

„Byla jsem vybrána, abych to napsala, protože pocházím z Jihu, a já nabídku přijala právě proto, že jsem Jižanka. Narodila jsem se a byla vychována v Charlestonu v Jižní Karolíně. To je ta nejstarší a nejčistší esence jižanství a já tedy nevědomky vstřebávala mravy, tradice a mýty své země. Staly se neodmyslitelnou součástí mé osobnosti.“

Snad. Ale teď už konečně dopřejme slovo i novodobé mistryni pera a rozevřeme její román hned na straně jedna. Čtu (v překladu Zdeňka Hrona): Tohle brzy skončí a pak budu moci jet zase zpátky domů do Tary. Stála sama, pár kroků stranou od ostatních truchlících. Pršelo...

Tím deštěm dílo začíná a nyní podle přeskočme 177 stran urputného boje o Rhetta a... čtěme ještě jednou!

„Pověz mi hned ráno prvního dne našeho nového společného života. pověz mi, Scarlett, miluješ mě z celého srdce, anebo jsi po mně toužila prostě proto, žes mě nemohla mít?“

„Ale, Rhette, proč říkáš takové ošklivé věci? Miluju tě z celého srdce a vždycky tě budu milovat...“ A přestávka mezi otázkou a její odpovědí byla tak nesmírně kraťoučká, že by ji snad mohl vnímat jen Rhett. Zvrátil hlavu prudce dozadu a začal se smát jako pominutý.

„Má drahá,“ řekl, „vidím, že se v životě nebudeme nikdy nudit. A nemůžu se dočkat, až doopravdy začneme.“

Že by tedy i jakýsi náběh k dalšímu dílu? Nevím. Právě česky vydanou knížku Rhett Butler od Donalda McCaiga (Ikar) jsem totiž ještě nečetl. Měl snad už tu čest někdo z vás?

Původní verze článku vyšla v literárním obtýdeníku Tvar.