Již delší dobu jednají Britové o odchodu z EU, ať už v Británii, nebo v institucích EU samé. Máme případného odchodu Británie litovat? Politováníhodný by takový odchod byl zejména v případě, pokud by život v Británii byl natolik atraktivní, že bychom jejím odchodem ztratili vzor hodný následování. Jako člověk zabývající se poměrně hodně literaturou si dělám názor podle toho, co o tamním životě říkají britští autoři:

Faberův román Kniha zvláštních nových věcí vydala v roce 2016, tj. dva roky po britském vydání, Kniha Zlín v překladu Viktora Janiše. Ačkoliv se z větší části neodehrává nejen v Británii, ale dokonce ani na Zemi, neboť zachycuje dobrodružství misionáře na jiné planetě, a patří tak do žánru sci-fi, jsou v něm i zprávy misionářovy ženy, které jsou nepochybně inspirovány skutečným životem v Británii. Co tedy píše?

„Všechno jde od desíti k pěti. Instituce, které tu byly odjakživa, se jedna po druhé pokládají. Já vím, tenhle proces jsme sledovali léta, ale teď náhle nabral tempo. A projednou netrpí jen vyděděnci, zatímco elity si žijou jako obvykle. Ne, elity to postihlo stejně citelně.“ (s. 275) A o pár stránek dál Bea, jak se pisatelka oněch zpráv v románu jmenuje, vyjadřuje svůj názor na venkov slovy: „Venkov je pustina chátrajících fabrik, zbankrotovaných zemědělských usedlostí, dlouhodobě nezaměstnaných, ošklivých supermarketů a charitativních obchodů.“ (s. 324) Nebyl by to Faber, aby si ani v podobně katastrofických vizích neodpustil ironický škleb: „V bulvárním tisku už nějaký čas běží adresná agresivní kampaň proti pojišťovnám, které odmítají proplácet pojistné plnění - tisknou spoustu obrázkových příběhů o slušných obézních lidech z dělnické třídy, kteří celý život platili pojistné a pak zůstali ve štychu, když jim dům zdemolovali vandalové, a podobně. EPIDEMIE PRORADNOSTI, píše se tady. Takový intelektuální titulek u Daily Expressu! Zajímalo by mě, jestli je to poprvé, co mají v titulku hned dvě mnohoslabičná slova.“ (s. 292)

Román sám je ovšem dokladem úpadku nejen Británie, ale taky autora - jednotlivé kapitoly jsou nadepsány posledními větami příslušných kapitol, takže v každé jednotlivé kapitole se čtenář vlastně propracovává k významu nadpisu, což je trik, který o pár let dříve použil spisovatel píšící pod jménem Ian Manook ve svém románu Jerúldelger. No uznejte, není snad dostatečným důkazem degenerace, kopíruje-li britský spisovatel od spisovatele francouzského?

O něco lépe vychází Británie (ne ovšem Britové) v detektivních románech autorky známé pod pseudonymem J.K. Rowlingová, zde užívající pseudonym Robert Galbraith. Ale i tady najdeme šlehy typu: „Za moderní přestavbou starých doků, kde mnozí z oněch finančníků bydleli v kreacích módních architektů, se tísnila zástavba Canning Townu, z níž vyzařovala chudoba a strádání.“ (s. 306) Nebo o kousek dál: „Na vysoké zdi byl natažený ostnatý drát, o který se zachytila igelitová taška a šustila v mírném vánku. Za zdí se tyčil mohutný, žlutě omítnutý činžák, z jehož balkónů ve velké většině přetékala špína chudoby.“ (Volání Kukačky, v překladu Ladislava Šenkyříka vydalo nakladatelství Plus v Praze v roce 2014, s. 307)

Jiný britský spisovatel, Imran Mahmood, ve svém románu Neznáš mě vykresluje Londýn jako gangy ovládané nebezpečné místo (více viz moje recenze zde). A tak bych mohl pokračovat.

Tak vidíš, Británie! Z uvedeného je myslím dostatečně patrné, že - soudě podle toho, co o Tobě vypovídají Tví současní autoři - nás Tvůj odchod z EU nijak mrzet nemusí. A to pomíjím skutečnost, že Tvůj zdaleka nejznámější pro dospělé píšící autor, Salman Rushdie, už dávno žije v Americe, údajně v New Yorku, a není tedy vlastně ani Tvůj.