Literatura z pravěku je u nás spojena se jménem Eduarda Štorcha (1878-1956). V roce 1910 vyšel jeho příběh z doby bronzové Čarodějův učedník. První vydání všem generacím čtenářů známých Lovců mamutů je z roku 1918. Příběh o putování lovecké tlupy z mladého paleolitu v přepracovaném vydání vyšel v roce 1937 a pak ještě mnohokrát. Čtenářsky oblíbené byly také knihy ze života pravěkého tvorstva a pravěkého člověka od paleontologa Josefa Augusty (1903-1968), z nichž první byla v roce 1941 Zavátý život. Štorchovy a Augustovy publikace jsou spojeny s ilustracemi Zdeňka Buriana, což také přispívá k jejich trvající oblíbenosti. Zabývat se jimi je zbytečné, čtenáři je znají.

Na počátku 20. století u nás vycházela tematicky podobná díla od dalších autorů. Ve své době šlo o docela populární romány. Je zde ale jeden podstatný rozdíl. Zatímco na Štorchovy a Augustovy knihy o pravěku si vzpomenou i ti, kteří je nečetli, knihy ostatních autorů jsou většině neznámé. Samotní autoři upadli v zapomnění. Jeden byl český spisovatel, druhý dánský. Oba byli u nás kdysi hojně vydáváni.

1 J. V. Jensen, Ledovec. Ilustrace Jana Konůpka k českému vydání z roku 1929. Začneme tím dánským. Byl to Johannes Vilhelm Jensen (1873-1950). Psal romány, poezii, překládal, psal do novin a věnoval se také sochařství. Psát začal jako student medicíny. V roce 1893, motivován snahou finančně si polepšit, se pustil pod pseudonymem do psaní detektivek. Studium na lékařské fakultě nedokončil. Živil se literaturou a žurnalistikou. V roce 1944 získal Nobelovu cenu za literaturu. V letech 1908-1922 napsal šestidílný cyklus Den lange reise (Dlouhá cesta) popisující vývoj severských národů od doby ledové do 15. století. První část Den tabte land (Ztracená země) líčí lidské dějiny před dobou ledovou, kdy člověk objevil, jak rozdělat oheň. V druhé části románového cyklu Bræen (Ledovec) s podtitulem Mýty o ledové době a prvním člověku se pračlověk Dreng, vyhnaný tlupou, stává otcem nordické rasy.

J. V. Jensen, Ledovec. Ilustrace Jana Konůpka,1929.

Znovu objevuje zapomenuté tajemství ohně. Jensenovy povídky, novely a romány jsou do češtiny překládány od roku 1913. Román ledovec vyšel v češtině poprvé v roce 1916 a pak 1919 a 1929. Pokaždé v překladu Emila Waltra a v roce 1929 v nakladatelství Družstevní práce s ilustracemi Jana Konůpka (1883-1950). Znalci pravěku budou nad Jensenovými románovými příběhy z pravěku zděšeni.

J. V. Jensen, Ledovec. Ilustrace Jana Konůpka, 1929.

Autor nechtěl popsat skutečný pravěk, ale na scenérii z pravěku vytvořit literární mýtus. Bylo by pošetilé vyvracet to či ono. Jensen například musel vědět, že v době ledové zvíře zvané „jednorožec“ neexistovalo. Fauna té doby mu byla známá. Přesto do románu vkomponoval lov na jednorožce. Román ho popisuje jako zvíře odlišné od mamuta a srstnatého nosorožce, nižšího než mamut, ale třikrát delšího než srstnatý nosorožec, zvíře, které běhá a skáče jako jelen. Setkání s jednorožcem bylo pro člověka smrtelné. Přemoci takového tvora bylo obyvateli ledovce pokládáno za nemožné. A našel se odvážlivec, který to dokázal.

J. V. Jensen, Ledovec. Ilustrace Jana Konůpka, 1929.

Předkládají se zde báje. O objevu ohně, vítězství nad bájným zvířetem, vynálezu kola a vozu. Pouze rámec je reálný: na severu, přímo v dotyku s ledovcem žili lidé v době ledové. Vše další autor vytváří jako mýtus o tom, jak se v boji s nehostinným prostředím zrodila kolébka evropské civilizace. Vývoj lidstva a pokrok se odehrává pouze v boji s přírodou.

Někdo by mohl poukázat na skryté temné pozadí Jensenových literárních mýtů. Ale s nástupem německého nacismu autor nic společného nemá. Byl jeho kritikem a postavil se proti antisemitismu. Jensenovy knihy u nás naposled vyšly počátkem 30. let 20. století. Jeho překladatel do češtiny Emil Walter (1890-1964) byl středoškolským profesorem, ve 20. letech vstoupil do diplomatických služeb a po druhé světové válce byl československým velvyslancem v Norsku. V roce 1948 z funkce odstoupil a odešel do Švédska, kde na Universitě v Uppsale vyučoval češtinu.

R. R. Hofmeister, Život v pravěku, ilustrace Jana Konůpka, 1918.

Českým zapomenutým autorem literatury z pravěku je Rudolf Richard Hofmeister. Narodil se v roce 1868 v Rožmitálu pod Třemšínem, kde v roce 1934 zemřel. Jeho rodiče žili v nuzných poměrech, otec provozoval jirchářskou dílnu a s dluhy se potýkal celý život. Hofmeister se vyučil rukavičkářem. I když ze školního vzdělání měl jen čtyři třídy obecné školy, na níž čtvrtou třídu absolvoval pětkrát, aby splnil povinnou osmiletou školní docházku (v jeho bydlišti jiná škola než obecná se čtyřmi třídami nebyla), jako autodidakt dosáhl vysokého vzdělání. Prosadil se jako básník a autor románů. Měl početnou rodinu, kterou od roku 1919 živil jen z honorářů za články a knihy.

V roce 1918 mu vyšla publikace Život v pravěku (358 stran) s ilustracemi Jana Konůpka. Další vydání 1922 (náklad 3000 výtisků) a 1930.

R. R. Hofmeister, Zátoka života, ilustrace Jana Konůpka, 1922.

Následovala kniha Pravěk (1920, ilustrace Jana Konůpka). Z dalších knih stručně: V jeskynním bludišti moravském (1922), Zátoka života (1922, 1930, cena České akademie věd a umění), Obrazy z pravěku země české (1924, 3000 výtisků, ilustrace Jana Konůpka), Pravěk Čech 2. díl (1925, 364 stran, 3000 výtisků, další vydání 1931, cena hlavního města Prahy), Eopsyché (1927, 239 stran, 3000 výtisků, ilustrace Jana Konůpka, další vydání 1930 náklad 4000 výtisků, cena České akademie věd a umění), V kolébce Praslovanstva (dva díly, 300 a 304 stran, ilustrace Věnceslava Černého), Pravěk Čech 3. díl (1929, 419 stran, 3000 výtisků, ilustrace Jana Konůpka).

R. R. Hofmeister, Obrazy z pravěku země české, ilustrace Jana Konůpka, 1924,

Někdy se rozdíl mezi Štorchovými a Hofmeisterovými romány vidí v tom, že Štorch psal pro děti a Hofmeister pro dospělé. Tak tomu ale není. Např. na obálce knihy Obrazy z pravěku země české (vydalo nakladatelství J. Otto v Praze 1924) je uvedeno „Kniha pro mládež“. Hofmeisterovým záměrem bylo psát pro dospělé i pro mládež. Zatímco ale Štorch kladl ve svých románech akcent na děj, popisoval příhody románových hrdinů, s nimiž se mladý čtenář mohl ztotožnit, Hofmeister se přednostně zaměřil na prostředí. Popisoval geologické epochy, geologické jevy a v jeho románech z pravěku není takový akcent na příběhy jako u Štorcha.

R. R. Hofmeister, Eopsyché, ilustrace Jana Konůpka, 1927.

Rudolf Richard Hofmeister napsal nesčetně drobných věcí a desítky románů. Monografie, která o něm v roce 2014 vyšla, ho považuje za průkopníka literární fantastiky. Proč se na některé autory románů z pravěku jako byli Jensen a Hofmeister zapomnělo? Jensenovy romány jsou skvělé, daly by se podle nich točit filmy jako podle fiktivní literární postavy Barbar Conan. Vysoce akční filmy. Čtenář se ale sotva může s hrdiny Jensenových románů ztotožnit, je to podobné, jako by se měl ztotožnit s postavami Wagnerových oper, jejichž literárními předlohami jsou mýty. U Hofmeisterových románů je to něco jiného. Jsou příliš popisné. Napsány jsou skvěle, dá se z nich mnoho naučit, musely být ve své době hodně čteny, jak o tom svědčí opakovaná vydání a ceny, které za ně autor získal. Dnes má zájemce o reálie pravěku jiné možnosti. Bylo by pro něho příliš zdlouhavé probírat se stovkami stran románů. Štorchovy knihy vycházejí a budou snad i vycházet v budoucnosti. Jako poslední z Hofmeisterových románů v třicátých letech vyšly v roce 1935 v Československé grafické unii Věčné návraty, dva díly (198 a 186 stran). Pak až v roce 1971 ve Středočeském nakladatelství a knihkupectví Uštvaný génius a jiné příběhy a naposled v roce 1998 v nakladatelství Agave v Českém Těšíně upravený román V kolébce Praslovanstva pod názvem Soumrak Slovanů.

Literatura:

Johannes Vilhelm Jensen, Ledovec – Mythy o ledové době a prvním člověku, přeložil Emil Walter, Vydavatelstvo Družstevní práce v Praze, 1929.

Jindřich Jirásek, Rudolf Richard Hofmeister – Nezasloužený osud průkopníka literární fantastiky, Double Impact, s. r. o., Praha 2014.