29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

LITERATURA: Pět vzpomínek na knihy

Dnešní děti budou s výjimkami úplně postrádat vzpomínky na knihy. Nečtou. Potkal jsem jednoho kluka, asi osmiletého, a chvíli jsme se hádali, kdo koho předjel. Měl koloběžku, ale já se pohyboval na kole opatrně, takže mi dal fleka. Poradil jsem mu, aby dával bacha na auta, což je rada za milion. Kdybych mu ji nedal, jako by se nestalo.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Sláma 31.8.2022 20:57

Vesmír, Země, člověk a my, děti - dodnes na mě z knihovny vykukuje - nejspíš od roku 1966 :-) ...

I. Fencl 31.8.2022 21:05

Tato kniha se dá sehnat, ale jen bez obalu. Vydání s nepoškozeným obalem je poměrně vzácné, řekl bych. Já ho nemám.

M. Sláma 31.8.2022 22:40

Pochopitelně ji mám taky bez obalu - knížky v obalech mi šly těžko vměstnávat do knihovny a tak mi v dětství skončila bez obalů spousta knih - například verneovky (z SNDK), foglarovky a tak vůbec ...

L. Žaloudek 31.8.2022 19:01

Moje maminka je dodnes přesvědčená, že knihy je škoda kupovat, když si ji můžete kdykoli vypůjčit. v dětství jsem tedy vlastnil jen několik málo knih, z nichž si vybavuju sbírku pohádek Český Honza a pak hlavně Dětskou encyklopedii, vskutku úžasné dílo: vidím např. text: "Po silnici choď vždy vlevo, i když táhneš sáňky" (už ale nevím, co to bylo za heslo). Jo a ještě Putování za švestkovou vůní (to bylo o trpaslíku Pitrýskovi).

No ale držel jsem se vypůjčování a po několika letech už mě v knihovně pouštěli do oddělení pro dospělé, protože dětské jsem měl přečtené. Ovšem při takovém stylu je těžké jmenovat 5 nejoblíbenějších titulů z té doby. Ale v současnosti, když vynechám sci-fi, tak asi půjde jednoznačně o Waltariho. Dnes samozřejmě vlastním asi 1000 knih, ale přiznávám, že opakovaně čtu málokterého autora, nejvíc asi Dicka Francise (a Waltariho).

R. Johnová 30.8.2022 23:50

Přidám taky jednu: Pouští a pralesem, Henryk Sienkiewicz R^. A čteno poprvé na podzim 1968.

P. Urban 30.8.2022 19:02

Jako dítě jsem taky patřil k fanatickým čtenářům, dneska už je to trochu horší. Ze zmiňovaných knih bych vypustil Werthera (nečetl jsem), druhý díl Tří mušketýrů (nadprůměr, ale do TOP 5 by se určitě nedostal), Vinnetoua - dostal se mi do rukou příliš pozdě, dávám přednost cyklu Ve stínu padišáha nebo V Kordillerách. Souček - ty komiksy v Ohníčku byly špička, kniha už nic moc. Foglarovky - svět, který mi zůstal jen pootevřen. Kreslené Rychlé šípy, ty jsem ještě měl (dvě čtyřčísla Pulsu); Maxmilián Dráp, krev v díře v ledu na zamrzlém jezeru - tyhle horrorové scény kreslil Fisher perfektně. Jinak už jen Záhada hlavolamu v původním mladohlasatelském vydání; v devíti letech (půjčeno od kamaráda) to byl čtenářský zážitek non plus ultra. Druhý díl mě zklamal. Ale to bylo i věkem, okolo čtrnácti.

O Kocourkovi jsem dosud neslyšel. Ale k mým nejoblíbenějším knihám patřilo Po stopách života, popisující vývoj života na Zemi. Autora si buhužel nepamatuji, nechť mi to odpustí. Dnes už překonané, ve své době špička. Jako sedmiletý jsem tomu rozuměl asi tak z jedné čtvrtiny. Ale to nevadilo, většinou jsem si to neuvědomoval.

A jinak? Ohníček - ten s autorem sdílím. Komiksy z ABC, s legendární Vzpourou mozků jsem se věkově sešel přesně. Ale také Sedmička pionýrů, kde nebyl jen Asterix, ale také nekomiksová sci-fi. Ze začátku i americká (Asimov), později už jen ruská, ale vždy na úrovni.

A dnes? Neteři a synovcovi jsem čítával Čtyřlístky, přijímáno s vděkem, vlastní čtenářský zájem podstatně slabší. Synovcovi jsem ještě částečně přečetl Cestu mořských vlků, zbytek dočetl sám. Jinak opravdu nic moc.

E. Gebauerová 30.8.2022 18:47

Knihy mého dětství (50- leta)

Vlaštovky a Amazonky, zvláště Boj o ostrov a Zamrzlá loď kapitána Flinta, dále všechny díly Gabry a Málinky. Pubertu jsme absolovala se Stendhalem, hlavně díky filmům s Gerardem Philippem.

M. Krátký 30.8.2022 12:33

jako mladý čtenář jsem četl hodně a teď čtu šíleným tempem knihu za knihou - převážně první a hlavně druhou světovou válku a pod příběhy. Bohužel nemám tušení co s těmi hromadami knih budu dělat - bydlím na chatě a knihovnu tam nemám, zatím to štosuji v ložnici od země při zdi. Nabádám moji ženu aby to pouštěla do frcu, ale zatím tak nečiní. krásný den R^R^R^

H. Rybnická 30.8.2022 16:40

Mát štěstí že žijete v Česku, tam se česká kniha nějak uplatní, ale co mám říct já? Už nevím kam mám dát tašku s nákupem. ale posílat české knihy do CZ je drahý luxus a už jen myšlenka na popelnici mi dělá zle.

R. Dubravský 30.8.2022 10:28

František Běhounek: Trosečníci polárního moře

Karl May: Vinnetou (slovensky)

Karel Herrmann: Karlíček, zručný letecký modelář

Alexandr Běljajev: Člověk obojživelník

I. Fencl 30.8.2022 10:31

Jo, jo, Trosečníci polárního moře, na ty mám taky krásné vzpomínky. Zajímavé, že tam Běhounek o sobě píše v třetí osobě. Ale to nevadí.

R. Polášek 30.8.2022 12:39

Nojo Běhounek. V knihovně bylo pár jeho knih, tak ho znám.

Běljajev, ten se mně svého času docela líbil, protože do scifi zanášel docela pěknou romantiku.

Člověk Obojživelník jsem četl i viděl (ruský) film. Pak se mně od něho ještě docela líbilo, tuším se to jmenovalo Ostrov ztracených lodí, děj byl v Sargasovém moři.

Zajímavá paralela s dneškem, kde se na některých místech Pacifiku ukazuje, že se tam v tišinách má údajně shromažďovat a koncentrovat plovoucí plastový odpad, který vypadává z okolních mořských proudů

P. Pospisil 30.8.2022 13:42

Na Běhounka jsem si taky vzpomněl, mně v dětství provázela Kniha Robinsonů. Ale už to bylo přes limit 5 ks :-)

I. Fencl 30.8.2022 21:02

Knihu Robinsonů jsem pročítal. Je tam Bounty, že. I jiné známé případy, jeden je dnes zachycen americkým filmem V srdci moře, jestli se nemýlím, i knižní předloha (non-fiction, dá se říct) vyšla česky. --- Veliký dojem na mě Běhounek udělal románem Fregata pluje kolem světa. Jednoduše ale nevěřím, že tam nečerpal z nějakého skutečného deníku. Jestli ne, tak byl génius.

R. Polášek 30.8.2022 10:14

No, tentokrát jsme se s autorem knihami nesetkali.

Já bych jen doplnil něco k Mylady de Winter. Podle nějakých pojednání, co jsem četl, se Dumas v jejím případě inspiroval skutečnou osobou, jestli si to dobře pamatuji, se jménem Jeanne de Motte. Která měla být napůl podvodnicí a napůl špionkou. Měla být chycena , usvědčena a jako podvodnici jí měl být buď vypálen cejch a potom měla být poslána na galeje, ale po vypálení cejchu uprchla. Nebo jí jenom vypálil i cejch a potom zmizela. Údajně někde do východních zemí.

Z úplně jiných zdrojů jsem zase zachytil příběh, kdy cizí šlechtična zakoupila malé venkovské panství, kde samotářsky žila, s okolní šlechtou se nijak zvlášť nedružila a vyznačovala se tím, že nosila těsné šaty upnuté až ke krku, které nesundávala ani před služebnými. Až teprve když zemřela a tělo bylo nutné připravit k pohřbu, tak jí ty šaty služebné sundaly a našly na ni zločinecký cejch . Nejsem si jistý, jestli ty dva příběhy spolu souvisí, nicméně by to dohromady docela dobře zapadlo...

E. Gebauerová 30.8.2022 18:41

Myslím, že Jeanne de la Motte je z románu Královnin náhrdelník, ne ve 3 Mušketýrech.

I. Fencl 30.8.2022 21:08

Je to Jirka Kovařík, kdo napsal dvě tlusté knihy, tuším se jmenuje Monte Christo a ti druzí a Mušketýři a ti druzí. Tam shrnuje veškerá fakta, inspirace... Jenže ať koukám, jak koukám, tyto zajímavé knihy v knihovně nevidím. No, snad je ještě najdu.

D. Polanský 30.8.2022 7:37

Přečetl jsem např. vše od Maurice Leblanca co u nás vyšlo. Většinou vtipné, neotřelé dobrodružné, fantastické a detektivní příběhy.

I. Fencl 30.8.2022 10:30

Ano. Byl spisovatel značných kvalit. Na úrovni. Já to od něj všechno nepřečetl, měl bych.

P. Pospisil 30.8.2022 5:06

No, mně otec ani nikdo jiný nepředčítal, musel jsem si vystačit sám. Komiksy doma nebyly (snad jenom v Ohníčku, ale nic konkrétního mi v hlavě neuvízlo), nějaké ty sbírky pohádek jsem přelouskal, z nepohádek... ty první tři určitě spadaly ještě do prvního stupně ZŠ:

Eduard Petiška - Staré řecké báje a pověsti

Čteno znovu a znovu a znovu. A znovu.

Oldřich Sirovátka - Byly časy, byly

Pověsti od nás, z Moravy. Měl jsem tak nějak samozřejmě načtené i ty Jiráskovy, ale tyhle moravské mi byly mnohem bližší.

Boris Polevoj - Příběh opravdového člověka

Jasně, je tam ten ideologickej náboj a dneska nemám nějak odvahu si to přečíst znovu. Ale zajímá devítiletého kluka nějaká ideologie? Vůbec, máme tu vzdušné souboje, zmrzlý les a zraněného pilota... opět čteno vícekrát

Ondřej Neff - Vejce naruby

a byl jsem ztracený. Sci-fi forever :-)

Otakar Batlička (všechny sbírky povídek, co mi podaly pod ruku. Dobrodružství v té nejkoncentrovanější možné podobě, skvěle vypointované příběhy).

R. Polášek 30.8.2022 10:24

Polevoj, Příběh opravdového člověka, to je velmi dobře řemeslně napsáno. A ta propaganda je tam dost umně schovaná. Přečetl jsem to mnohokrát. Já čtu knihy tak, že při tom čtení nevidím písmenka a slova, ale vidím děj jako bych se díval na film a tato kniha, jako spousta jiných knih, u mně "vytvářela" dobrý film s dobrým dějem. Mimochodem v tehdejší škole jsem byl poučen, že "opravdový člověk" v té knize není onen pilot Meresjev, ale autor opravdovým člověkem měl mínit toho smrtelně nemocného komisaře, který v Meresjevovi vzbudil onu vůli se po té amputaci nohou z toho dostat až zase zpátky k pilotování stíhačky.

Petiška, Staré řecké báje a pověsti jsem taky přečetl mnohokrát. A Batličku, všechno od něho, co bylo tehdy v místní knihovně. Jinak mám takový pocit, že povídky od Batličky byly tehdy v sedumdesátých letech hodně publikované i v časopise Ohníček, takže jsem některé přečetl ani jsem o tom nevěděl.

I. Fencl 30.8.2022 10:38

Četl jsem Osud člověka od Šolochova. Viděl film. Znáte to? Zde je ale zajímavou otázkou, zda je p. Šolochov skutečným autorem. Že nenapsal Tichý Don, je totiž celkem jisté.

R. Polášek 30.8.2022 12:31

Tichý Don jsem přečetl. Stylem mně to trochu připomnělo Jiráska. Jestli ho snad Jirásek nepřeložil do češtiny?

Osud Člověka mně něco říká, ale nedokážu říct, jestli jsem ho četl nebo viděl film. Nejspíš to byla jedna z knih, ke které jsem se dostal v době, kdy mě to nezaujalo, takže jsem přečetl jednou a pak už ne. Ve svém "vrcholném období" jsem si půjčoval v místní knihovně tak 14 - 16 knih, ty jsem četl tempem tak 3 knihy denně a to jednou, podruhé a potřetí a potom už jsem po takových 14 dnesch musel do knihovny pro další dávku...;-D

U Tichého Donu je zajímavá jedna věc, evidentně ho přeložili do češtiny už za První republiky. A určitě zaujal, protože já jsem viděl úryvek z Tichého Donu už v prvorepublikové čítance, kterou jsem našel doma na půdě. Stejně jako potom za socíku zaujal komunisty , takže i za socíku byl v čítance úryvek, akorát úplně jiný. Jinak mám pocit, že v mé době v 70 letech byl Tichý Don snad dokonce povinná četba.

P. Pospisil 30.8.2022 13:54

Zvláštní, Osud člověka. Něco mi to říká, řekl bych, že jsme to měli jako povinnou četbu, akorát nedokážu říct, jestli v češtině nebo na střední v ruštině.

Ale k tomu filmu: nějakým způsobem jsem si vysnil ten výše zmiňovaný Příběh opravdového člověka, pak jsme na tom byli v kině snad dokonce se školou a byl jsem trpce zklamán... Já si tu lesní anabázi vysnil jinak a až nedávno při Revenantu s diCapriem jsem si na to vzpomněl.

I. Fencl 31.8.2022 10:40

Osud člověka. Je to známé takovou "chlastací" scénou, jak to jinak říct, která je ke konci a kde hrdina tou svou schopností si vyslouží... Nu, nic. Nepíšu to nijak ironicky, v knize i filmu je to velmi působivé.

I. Fencl 30.8.2022 10:35

Ano, Petiška vypráví báje úžasně. Vyšlo to více zemích. Mám i Gravesovy mýty ve 2 svazcích, on tam neustále odbočuje a kompiluje u každé pověsti veškeré objevené varianty. Proto jsem ty 2 knihy taky chtěl. Jenže čísti se to moc dobře nedá. Jen někdo to zvládne. Zlatý Petiška:-)