Víc než stodílný televizní seriál Včelka Mája jsem nikdy celý neviděl.

Knížku mám? Ano, synovi jsem přečetl.

A kdopak ví, zda ji vůbec znal hudební skladatel Karel Svoboda (1938-2007)? Věřím, že jo, ale kdyby neznal, sotva by to nejspíš kde uškodilo. K práci na melodiím pro pověstnou německou sérii se každopádně dostal až díky fenomenálnímu úspěchu Tří oříšků pro Popelku (1973) a firma Polydor mu jenom za Máju postupně předal pět zlatých desek. Jeden čas se říkalo, že zbohatl hlavně na ní, a v podstatě je to fakt. Němci titulní hit i ještě dnes po Karlu Gottovi až fanaticky vyžadují, vždycky když tam přijede, nicméně na knížku si už taky povětšinou ani nevzpomenou...

Nebo snad vzpomenou?

2.

Tento ilustrovaný bestseller s titulem Včelka Mája a její příhody (Die Biene Maja und ihre Abenteuer) poprvé vyšel už před devadesáti sedmi lety, roku 1912, a dočkal se dosud překladu minimálně do třiceti jazyků. Pozdější seriál se dokonce prodal do padesát zemí. česky kniha poprvé vyšla roku 1921.

Jejím šťastným, ve svých časech až notoricky hltaným autorem je Hamburčan Waldemar Bonsels (21. 2. 1881–31. 7. 1952). Jako už před ním Karel May (1842-1912), to přitom původně psal pro dospělé, asi jako jakési novoromantické podobenství o jedinci prahnoucím po zcela svobodném letu, úletu a objevování širého světa. Tím jedincem se tedy stala titulní včela a všichni si možná vzpomeneme, jak toužila po vyčlenění z tupě odosobněného roje a prchala co střela z možná i totalitního úlu (určitě!), kde se všichni starají jen a jen o horečnou (nad)produkci medu a o pylové knedlíčky. Takže...

Mája "vzala roha".

Nutno však taky dodat, že knížka i báječně nenásilně poučuje o realitě světa, života a neštítí se – tak jako Ferda Mravenec - ani smrti, ba brutalit a smrti hrůz. Vše je přitom podáno natolik umně a přirozeně, až si čtenář ona poučení vyvodí sám.

3.

Jak to chodí, někdy něco napíšete a nevíte ani jak. Nevíte ani jak, chopí se toho i pilné včely-vykladači.

Taky Máju chňapli nacisté. Je to sice příběh zpěčující se individualistky a liberálky, která nenávidí slepý dril, ale na rozdíl od jiných knížek neskončil v Německu na hořící hranici. Kupodivu? Tak to zase ne. Podobně jako spisy "doktora Karla Maye" byla Mája oblíbenou knihou Adolfa Hitlera, i když ji četl minimálně až ve třiadvaceti letech, tedy nikoli jako dítě. Nedokázal asi přesto zapomenout, i učinil z Máji regulérní součást propagandy Třetí říše. A Waldemar Bonsels, který ještě žil? Stal se i díky tomu "Karlem Mayem maličkých".

Jeho památná kniha o včele byla tehdy zručně ideologicky vykládána a dr. Goebbelsovi přihrávalo míč i to, že tato hrdinka děcek působí na původních ilustracích jako vyloženě árijský typ, má modré oči a blonďaté vlasy, zatímco vosy jako by symbolizovaly zlou cizí rasu a hnědí mravenci naopak tu správnou, hlavně když pak oddaně pochodují za Májou.

4.

Po druhé světové válce se knížky s Májou následkem toho všeho přiřadily k diskutabilním dílům, jakými jsou i třeba dobrodružné romány Fritze Steubena (1898-1981), jehož Tecumseh (Die Fliegende Pfeil, Der rote Sturm) u nás naposled vyšel v letech 1971-79 ve čtyřech svazcích edice KOD (číslo 116 ale označuje všechny svazky) a rychle mizel z pultů. Původních osm svazků v Německu poznali již mezi roky 1929-39.

S Májou teď byla podobná starost jako s Tecumsehem, ale ona se zkrátka vymykala vždycky. Její autor nejspíš taky a trochu zvláštním mi třeba připadá, že ji až do své smrti nedovolil zfilmovat, takže první film je až roku 1952 - a následující seriál se začal natáčet roku 1975.

Mája cestuje po celém světě, měl zpívat Kája Gott německy hned na začátku, jenže kdosi ihned a přísně pozdvihl ukazovák. Proč? Německo se roku 1975, jak víme, skládalo ještě ze dvou států, nebylo sjednoceno a mezi NSR a NDR visela pomyslná (a zvláště v Berlíně i nepomyslná) železná opona. A řekněte mi: Mohli snad tenkrát občané NDR svobodně cestovat po celém světě? Mohli?

Našli se i tací, ale jinak lze odpovědět: Jistěže stěží, a někdo, vím, dnes už neuvěří, ale nemohli dokonce ani do Jugoslávie! Takže nutno otesat i drzý německý text, ne? Stalo se a Karel Gott se učil variantu B. Jinou, autističtější, introvertní. „Mája létá VE SVÉM světě!“ A tak a nejinak to ve šlágru již zůstalo a zůstává a nikdy více to bohužel nenapravíme.

5.

Ten televizní seriál byl jako mor. Pro někoho. Děti ho ovšem braly a já jej také nezatracuji, i když jsem ty své díly uviděl až příliš stár - a nudil se. V jedenácti letech jsem je vidět nemohl, protože se to sem i ještě hodně dlouho potom vůbec nedostalo. Proč, to už je ale jiná kapitola – a najděte si na síti.

Dílo vytvořené v koprodukci Kanady(!), Japonska, západního Německa, Rakouska a tehdejšího Československa (hudba) má přes čtyřicet hodin! Snad je tedy opravdu "trochu" roztahané (pozdější německý televizní seriál Ferda mravenec byl ale věru tragičtější případ!), snad opravdu i nudí, nicméně... S Hitlerovou a Goebbelsovou demagogií a propagandou ZDE chvála bohu a naštěstí už pranic společného nevykutáme. I když...

Všechno jde. A kdo hledá, najde. Asi vždycky. Hle! Dovolím si na závěr citovat z filmového časopisu Premiere (jak dlouho se ještě udrží? A jak dlouho Cinema – s novou redakcí?), který již před lety na svých lesklých stránkách popularizoval Máju i následovně:

„Nelze si nevšimnout, že seriál vznikal už v sedmdesátých letech, a tedy v čase, kdy se v jihoamerických státech ještě ukrývali nacističtí zločinci... Lze snad výsledek chápat i jako dodatečnou koprodukci válečných spojenců, a tedy Třetí říše a Japonského císařství? Všimněte si také," pokračovala Premiere, „že armáda hnědých mravenců mašíruje k východnímu cípu louky... Není ani vyloučeno," spekuloval časopis, "že ve chvílích, kdy byl pod osobním Hitlerovým dohledem v Německu vyvíjen lidový vůz pro všechny Brouk - konstruovaný Ferdinandem Porschem - , také jméno Brouk bylo zvoleno pod Májiným vlivem..."

6.

Vraťme se k Waldemaru Bonselsovi. V mládí to byl "májovsky" čilý pán. Hned po studiích zcestoval Evropu, ale i Indii, Egypt. Navštívil i Státy, ale až později, z čehož vznikla objektivní knížka Jezdec v poušti. Cesta do Ameriky (1935). Bonsels psal i verše a divadelní hry, v Mnichově si zvládl navíc založit vlastní nakladatelství a všelijak se pokoušel zopakovat úspěch se včelkou, který ho potkal přesně v Kristových letech. Roku 1915 proto na válečný trh dodal i dílko Na lesním paloučku: Pohádka o květinách, zvířatech a bohu (česky 1923). Mezi roky 1922-25 pak následovaly Bonselsovy třísvazkové Tulákovy zápisky a pak už populární cyklus o Mariovi: Mario a zvířátka (1928, česky 1942), Mario a Gisela (1930) a Mariova cesta domů (1937)...

I Mariovskou sérii vzal Adolf Hitler na milost, tak jako i Indickou cestu (1916, česky 1933, znovu 1941) či knihu Národ z oblaků, což je přímé pokračování Včelky Máji. Co však si Vůdce asi myslel o ostatních Bonselsových dílech? Myslím, že to je, nebo aspoiň pro znalce historie, více než zřejmé a "hmatatelné"... Spálit.