Když jsem už vykutal tu drzost a vzpomněl na Neviditelném psu na tak diskutabilní televizní seriály, jakými bylo Třicet případů majora Zemana, S nasazením života („Kapitán Kloss“) či Čtyři z tanku a pes, byla by možná závěrem na místě i následující vzpomínka na… Na jednoho cikána.

Polovičního. Vznikly o něm kdysi celé televizní seriály, ale předlohou opět zůstávají knížky, a to od scenáristky, herečky a spisovatelky Cécile Aubryové (nar. 3. 8. 1928 v Paříži).

V titulní „roli“ pak se pokaždé jednalo o malého hocha Sebastiána provázeného zprvu mladou, ale pak už starou Bellou.

Tedy ne ničím, ale ovčáckým psem.

Ten se narodil velikou náhodou stejné noci jako Sebastián, jenže na opačném konci Pyrenejí.

Z hocha, polovičního cikána, se vzápětí po narození stal sirotek a sirotka se ujal starý muž jménem César, který rovněž krátce předtím utrpěl ztrátu: přišel totiž o dceru a zetě.

A tak mu dítě do jisté míry nahradilo oba. I vychoval Sebastiána na samotě v horách společně s párkem vlastních vnoučat a sám se dál těšil dole ve vsi vážnosti, nicméně na šestiletého Sebastiána pokřikovali „cikáne“ a trápili ho, ubližovali mu při každé příležitosti, až… se začal stranit lidí.

A zatím… Taky mladou Bellu naučily styky s nedobrými lidmi nedůvěře a samotářství. Nenacházela klid ani pána, vícekrát byla prodána a nakonec utekla z psince. Ona a Sebastián se setkali.

Sebastián začal psu vracet důvěru k lidem, ale pro vesnici byla Bella zlou bestií a netrvalo dlouho a psinec vydal povolení, že může být utracena. Hádejte, jak to dopadlo…

2.

Cécile Aubryová byl vlastně pseudonym Anne-José Bénardové, která vystudovala tanec a divadlo, načež se objevila ve vůbec prvním francouzském barevném filmu Clouzot´s Manon (1948). Hrála i v dalších snímcích a doputovala dokonce až do Hollywoodu, avšak po sňatku se synem paši z Marakéše zanechala hraní, jak se dovídáme, a ve druhé polovině padesátých let se stala spisovatelkou. Od šedesátých let i televizní scenáristkou.

3.

Proslavila se už knihami o malém chlapci Polym: Poly v Portugalsku (1966), Poly a tajemství sedmi hvězd (1966, česky 1995), Pomoc, Poly! (1967, česky 1994), Poly a černý diamant (1968, česky 1998), Poly v Benátkách (1970, česky 1999), Poly a jeho kamarád Pippo (1971, česky 2000), Poly ve Španělsku (1972), Poly v Tunisu (1973), Poly, růže a žebrák (1976), Poly v Paříži (1981), Zamilovaný Poly (1986) a dalšími (česky vyšel např. i díl Poly a námořník).

Pak… už následoval i obdobný cyklus o Sebastiánovi. Hrdinova matka-cikánka zemře při porodu odehrávajícího se během vánice a po dvou prvních pokračováních cyklu z Pyrenejí nazvaných Bella a Sebastián: Skrýš v horách (1965, česky 1970) a Bella a Sebastián: Tajný dokument (1966, česky 1971), začíná třetí kniha Sebastián mezi lidmi (1968, česky 1975) ve chvíli, kdy má být hoch vytržen z rodných hor a „odejit“ do nížin, konkrétně Jonquiéres, vstříc dosud nepoznanému otci.

Z krbu vyšlehl jasný plamen, ozářil všechno kolem a Bella si lehla o kus dál.

„A vůbec, já toho člověka neznám!“ namítl Sebastián, ale starý César chtěl hocha uchlácholit: „Je to tvůj otec. Nic víc, nic míň.“

Sebastián však zavrtěl hlavou. „Neznám ho.“

„Budeš ho muset poznat.“

„A když ho nemám rád?“

„Bude třeba, abys ho měl rád.“

Sebastiánův pohled zabloudil k vrcholu Baou a těkal po jižní stěně, nad níž se vznášela ustavičná hrozba. V hlubokých trhlinách se zachytil sníh. Nezvykle tiše se Sebastián ptal: „Proč se o mě nikdy předtím nestaral?“

„Nevěděl, že tu žiješ, Sebastiáne.“

Hoch vzdychl - a znova se zahloubal do svých myšlenek, až příliš trudných na jeho devět let. Díval se na rozeklané horské štíty připomínající čínskou stínohru a najednou napřáhl ruku. Výraz jeho obličeje se změnil. „Podívej! Vidíš je? Tam pod vrcholem Baou běhají dva kamzíci!“

„Už nemusíš myslet na kamzíky, Sebastiáne, ani na naše hory. Tvůj otec má koně. Krásné koně s nádhernými hřívami.“

To konečně Sebastiána zaujalo. „A myslíš, že je Bella bude mít ráda?“

„A ty?“

„Nevím. Neznám je.“ Podezíravě vzhlédl k Césarovi: „Ale ty je taky neznáš, tak proč mi o tom vyprávíš?“ Na Sebastiánově tváři se odrážel odlesk ohně a zdůrazňoval jeho jemný profil a štíhlý krk. Chvíli uvažoval, než řekl: „Neznáš pána, co je mým otcem, a přece říkáš, že mám odejít tam dolů a za ním.“ V Sebastiánově hlase zněl vyčítavý tón: „To je divné!“

„Není,“ trpělivě mu vysvětloval César. „Uděláš jen to, co dělají ptáčata, když se naučí létat.“

„A co?“

„Vydají se na velkou cestu. Ano, a ty jsi mi jednou sám říkal, že se rád díváš, jak ptáci odlétají.“

Sebastiánovy velké oči posmutněly. Zavrtěl hlavou. „Já? To jsem nikdy neřekl.“

(Překlad Klára Vachulová)

4.

Další díly téhle předojemné ságy se pak jmenovaly Sebastián a Mary-Morgan (1969, slovensky 1974), Sebastián a divoký kůň (1972), Léto pro Sebastiána (1972) a Sebastián a bílý orel (1973) a nejsou u nás už tak známy, i když také televizní seriál podle „Mary-Morgan“ si matně pamatuji. A titulní hrdina?

V televizi ho ztvárňoval osobně autorčin syn Mehdi El Glaoui, přičemž jeho matka rovněž osobně (a jistěže procítěně) uváděla každý díl seriálu svou promluvou… Pamatujete?

Ta vůbec první série vznikla už roku 1965, souběžně s vyjitím úvodního románu, a byla doprovázena docela hezkou písničkou, na jejíž českou verzi ještě dnes někteří přehnaní nostalgii vzpomínají. Ještě černobílý seriál, ale i ty následující umocnily popularitu prozaických příběhů od Aubryové a ještě zdůraznily všechny pro autorku tak nezbytné happy endy… Jako… i ten nejpodstatnější:

„Pierre Maréchale, berete si za manželku...“

Sebastián zatajil dech.

„Ano,“ uslyšel důstojný, vážný otcův hlas.

„Sylvie Lambertová, berete si za manžela...“

„Ano,“ šeptl něžný, plachý hlas z nadýchané běli. Sebastián si spokojeně oddechl. Začal přešlapovat, pak se najednou rozhodl a po špičkách odcházel středem kostela.

„Sebastiáne! Hned se vrať!“ Hocha uchopil za paži sám César: „Kampak jdeš?“

„Přece povědět Belle a koni Monseigneurovi, že ti dva řekli ano!“

5.

Krásný provensálský kraj a nádherné tamní dny věnčí toto idylické finále a musím se přiznat, že bych tady tolik nevzpomínal, kdyby mi Sebastián nesplýval s tehdejším kamarádem, který se však zničehonic odstěhoval z našeho městečka. Snad i proto beru dodnes slzopudný a zastarale natočený příběh natolik na milost a – koneckonců - i jedna vcelku akční automobilová honička (zakončená děsivým pádem vozu do propasti a výbuchem a smrtí) se tam přece našla!

No, a kdo to neviděl, označí v komentáři tento článek za zbytečný.

Pokud však vím, paní Aubryová ještě žije a vidí to docela, ale docela jinak…