27.1.2021 | Svátek má Ingrid


LITERATURA: Létající kolo a ježek v kleci. Pravda?

29.6.2009

Největší tvůrci - Shakespeare anebo Edgar Allan Poe - byli v reálu i největšími vypůjčovateli, ne-li přímo chmatáky. Ale snižuje snad také odhalení kvality jejich díla? Nejsem toho názoru!

Taky Jaroslav Foglar (1907-1999), tvůrce ne už tak světoborný, čerpal nápady z reálně existujícího, ale nemyslím si, že by proto následující informace snižovaly význam jeho pověstné Záhady hlavolamu (1940-41)!

A. KOLO

Létající kolo bylo před napsáním této knihy podle všeho navrženo už několikrát a roku 1900 se na jeho konstruování dokonce maličko podílel i známý mág Aleister Crowley (1875-47). S matematikem Walkerem z Trinity College, známým jako Bumerang Walker, sestrojil ve svém sídle Boleskine řadu bumerangů, čteme v podvodníkově biografii, a zašli ještě dál. Navrhli rampu podobnou lyžařskému můstku. Crowley ji chtěl sjet na kole opatřeném křídly a zjistit, zda bude plachtit, přičemž měl dole na jezeře Loch Ness pro jistotu přichystán člun...

Pěkná historka, ten skutečný vzor však mělo Tleskačovo kolo jinde, a to v zapomenutých pokusech Čecha Jana Hirše. Foglarovi byl tehdy teprve rok (1908), když tenhle zapomenutý už poručík zeměbraneckého pluku 28 poprvé v Písku zkoušel okřídlený bicykl z bambusu a kalika. Použil přitom dvě šlapkami poháněné vrtule a po marných pokusech o vzlet z roviny se mu prý krátce podařilo vzlétnout po rozjezdu ze svahu - tvrdil to ovšem jen on sám.

Za Československa Hirš ale v pokusech pokračoval, i když bez valných výsledků, a ještě roku 1937 dokonce vedl soudní spor, jen aby prokázat, že je vůbec prvním letcem na našem území. A právě ozvuky onoho sporu se třicetiletého Foglara nepochybně dotkly.

B. JEŽEK

Ježka v kleci, který, jak víme, podle Záhady hlavolamu obsahoval plánek dotyčného létajícího kola, si nechal už 7. dubna 1896 patentovat v USA jistý Clarence A. Worral, což je stoprocentní realita, a následující ne už úplně zaručené informace přebírám z pečlivého shrnutí vyhotoveného panem Františkem Stropkem z Veselí nad Lužnicí.

Roku 1917 (když bylo Foglarovi už deset let) prováděl český rodák Weiss, jinak profesor Humboldtovy univerzity v Berlíně, pokusy s tzv. horským křišťálem jako ideálním nosičem informací. Naučil se údajně už tenkrát urychlit růst krystalů v umělých podmínkách, ale roku 1918 byl obviněn z protistátní činnosti, a tak vůbec první umělý krystal světa i kopie svých výpočtů ukryl... Nu, kam jinam než právě do nitra Worralova hlavolamu, jehož jednu modifikaci čirou náhodou vlastnil. Krystal tedy schoval do kuličky ze zmagnetizovaného železa a prchal z Němec do vlasti i s německou manželkou a synáčkem ještě v povijanu.

Dostali se šťastně až do Prahy, nicméně v údolí Šárky je jednoho dubnovém rána zaskočili berlínští policisté, kteří je sledovali. Došlo k přestřelce, při které Němci postupně popadali, ale taky padla paní Weissová a profesor utrpěl dva průstřely: lýtka - a hrudi. Vlekl se jako mátoha ke kostelu Svatého Jakuba a než nechal synáčka na schodech, strčil do povijanu hlavolam s krystalem. Dovlekl se k Apolináři, v tamním špitále během téže noci zemřel a byl nazítří i pohřben.

Syna však našli, donesli do sirotčince a dali mu jméno Jan. Když bylo Janu "Tleskačovi" deset let a Foglarovi jedenadvacet, tedy roku 1928, vstoupil prý poprvé do objektu zámečnické firmy Maňák a dříve anebo později vyšel o něčem z toho v některých pražských novinách i článek, který zaujal Jaroslava Foglara.

Zaujal a inspiroval, ale zda Jan "Tleskač" ježka skutečně ukrýval v meliorační trubce pod kůlnou, za to bych ruce do ohně nedal. Ani ne za to, co se dělo s krystalem, nicméně mistr Maňák věcičku podle všeho objevil. Nyní se ale ještě vraťme do roku 1918.

Podle pana Stropka, jehož verze se objevila v nepříliš důvěryhodném časopise Spirit, v tom roce jeden z oněch berlínských policistů v Šárce přece jen přežil a - shodou okolností - se jednalo o samotného Ernsta Röhma(!), tedy pozdějšího vůdce SA zastřeleného roku 1934 za tzv. Noci dlouhých nožů u jezera Bad Weissee.

Po Rohmově zavraždění byl, jak známo, prohledán i jeho byt. Našly se materiály o Weissově vynálezu a náhodou padly na ústředí do oka konstruktéru řízené střely V (fau) Wernheru von Braunovi, takže do Prahy vyslal agenty, ti tam našli Maňáka a sice byli vzápětí odhaleni československou kontrarozvědkou kapitána Moravce, ale stáhli se bleskově do Německa, a to už se zámečnickým mistrem. A dál? Roku 1951 se Maňák vylodil s rodinou v USA, kde uvízl ve známém imigračním táboře na Ellis Islandu. Další čirou náhodou ho zde potkal Jiří Voskovec a byl prý svědkem následující příhody. Imigrační úředník nedokázal napsat Maňákovo jméno, takže se oba muži dohadovali. Tu se Maňák prudce a vztekle naklonil přes pult, vyrval úředníkovi tužku a psal MAŇÁK tiskace a pro oči úředníka, takže vzhůru nohama. "M" ale nedopatřením neobrátil, takže to písmeno úředník přečetl jako W a načárané jméno interpretoval co WOZNIAK. "Roku 1977," pokračuje v lehkém tónu pan Stropek, "pak jistý Steve Wozniak a Jobs vyvinuli vůbec první Apple McIntosh s prvním mikročipem."

Což už je, dodávám, asi jen páně Stropkova za vlasy přitažená spekulace anebo dokonce fór, nicméně realitou zřejmě zůstává, že Jiří Voskovec pak Foglarovi o setkání s "jeho" Ma(ž)ňákem napsal dopis, který se dnes nalézá v Památníku národního písemnictví.

***

Největší tvůrci byli často největšími půjčovníčky, a Foglar tedy také. Anebo snad všemu zde uvedenému nevěříte?



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.