Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

javořickou znám, občas si ji z knihovny vyndám a vrátím se o sto let zpět. je to idealistka, vlastně byla. taky takový lidi jsou. mám jí ráda.

Autor tohoto článku chce jen dodatečně přiznat,

že jeho původní verze vyšla již před třemi lety v knížce Moje Vysočina (2005) a již předtím ji Moraváci (ale možná nejen ti) odměnili "zvláštní cenou soutěže Kraj ostružin a šípků". Ivo F. 

disjunktní množiny

Bohužel množina ctitelů V.Javořické a množina uživatelů internetu mají prázdný průnik, proto je i diskuse chudá.

Re: disjunktní množiny

Ano, ano, tak to bude, pane profesore. I. 

Vlasta Javořická byla,

pokud se nemýlím, dvorní spisovatelkou Šupkova nakladateství v Hradci Králové. Alespoň všechny její knihy, které měla moje babička z tohoto nakladatelství pocházely. Moji rodiče je přirovnávali k Červené knihovně a tak se jich po babiččině odchodu zbavili. Škoda.

90 let ČTK

Teď jsem se vrátil z Obecního domu, kde hráli Melody Makres a Ondra Havelka zpíval - k výročí ČETKY. Někteří a zvláště mimopražští občané označují podobné akce (a na této bylo dost narváno) za snobárny. Nemyslím si to. Osobně je považuji za příhodné místo, kde si vybrat hned několik děvčat najednou (načež ale uteču). Ale teď vážně: byl jsem tam se svou známou, paní doktorkou Š., a tak i dobře informován. Všiml jsem si např. účasti p. Cyrila Svobody nebo p. Zaorálka, pozdravil jsem se i se sousedkou-poslankyní Ivou Levou. Na podobných recepcích nikdy moc nejím, protože nejsem praktický člověk. Už během dne jsem sežral (to je to pravé slovo) nějaké žloutkové věnečky, nějaká kávová zrna a vypil značné množství koly. Nepočítal jsem s výraznějším stravováním i z toho důvodu, že nerad žeru (už je tu to slovo zas) před lidmi, ale kdybyste viděli tu šunku... Přesto ale jsem rád, že jídlo tam pro mne znamenalo 10% zážitku, dámy 90% a vlastní podstata oslavy mínus 100%. Spisovatele jsem tam nepotkal ani jednoho, ale tady se možná blamuju, osobně se přece zdaleka všichni neznáme. Takže znovu: NIkdo mi tam nepřipadal jako spisovatel a dokonce ani já ne. Byl jsem pouhý voyeur.