"Prozřete, lidé, dolů tmu! Když vaše ruce zaútočí, člověkem bude každý Čech. Nebuďte mnichům na posměch!.."
Taras Ševčenko, "Kacíř"

Dny ukrajinské kultury v České Republice proběhly nenápadně. Bez mediální kampaně a bez početné přítomnosti české veřejnosti. Kromě koncertu hudebníků a vernisáže ukrajinských malířů byla součástí akce také jedna pozoruhodná událost, kterou bych český intelektuál neměl přehlédnout: sdružení Ukrajinek České republiky vydalo knížku paralelního překladu poémy ukrajinského básníka Tarase Ševčenka "Kacíř".

"Zdá se mi, že nejvíc ze všech klasiků Taras Ševcenko zaslouží velkou úctu, protože sám vyrostl z národa, kdežto ostatní umělci většinou vyrůstají z nějakých škol. Když měl možnost se dostat do lepší životní situace, básník nezradil své názory. Nejenom ve svém díle, i v reálném životě si nevážil cara," hovoří o ukrajinském básníkovi překladatelka poémy "Kacíř" Zdenka Bergrová.

Poéma "Kacíř", kterou Taras Ševčenko napsal v roce 1845, popsala život a smrt Jana Husa. Myšlenku vytvořit básnické dílo o českém vůdci reformního hnutí pojal pod vlivem O. Bodjanského, Ukrajince, který udržoval styky s českými obrozenci a Ševčenkovi dal k dispozici text disertace svého žáka S. Palauzova "Jan Hus a jeho následovníci". Pro svou poému si z množství biografických dat a faktů vybral ta, která nejlépe korespondovala s jeho uměleckým záměrem: Husovo kázání, soud a upálení. Poéma "Kacíř" je svým neukrajinským námětem v básníkově díle spíše výjimkou. Historici literatury se domnívají, že osud hlavní postavy poémy Jana Husa a básníka Ševcenka byl podobný. Oba byly venkované, děti chudých rodičů. Těžko se dostávali ke vzdělání a užívali ho v úsilí o spravedlnost. Stejně jako Jan Hus narazil na císařskou moc, Taras Ševcenko narazil na moc carskou. Moc nechala jednoho upálit a druhého poslala na 10 let do vyhnanství. Oba muži usilovali o svobodu svého národa. Jan Hus se snažil uvolnit lidi od vysokého duchovenstva, Ševčenko bojoval pomoci básní za zrušení nevolnictví. Zajímavé je, že nejenom Jana Husa upálili za jeho myšlenky, ale i poému "Kacíř" ve Vatikánu spálili katoličtí mniši.

Své dílo Ševčenko věnoval Pavlu Šafaříkovi, který svou vědeckou činností orientoval českou a slovanskou obrozenskou vědu na Slovanstvo. "Slovanské postavy pro Tarase Ševčenka znamenaly propojení různých evropských národů. Ukrajinský básník, stejně jako hrdina jeho poémy Jan Hus, protestoval celý svůj život. Protest pro Ševčenka znamenal uvědomování si národní identity," říká historik Marie Prokopjuk. Nejenom Slované, ale i snaha obnovit národní literaturu a jazyk byli pro Ševčenka oporou pro národní vývoj. Ukrajinská literatura se díky básníkovi dostala na úroveň literatur obecně uznávaných. To se nelíbilo ruskému caru Mikuláši I., který si myslel, že ukrajinský národ neexistuje, a proto nemůže mít vlastní jazyk a kulturu. Právě kvůli literatuře se Ševčenko stal současným symbolem ve své zemi. I tady můžeme najit něco společného s Janem Husem. Hus přešel od latiny k češtině a zjednodušil pravopis, Ševčenko chtěl na sklonku života vydat ukrajinský slabikář.

V tomto roce uplynulo 590 let od upálení Mistra Jana Husa a také 190 let od narození básníka Tarase Ševčenka. Překladatelka Zdenka Bergrová připravila český text poémy k těmto dvou příležitostem a její manžel Věroslav Bergr upravil obálku knihy - namaloval betlémskou kapli, kde několik století Jan Hus četl své kázání. Rodina Bergrovych se už léta zajímá o ukrajinskou historii, kulturu a literaturu. Věroslav Bergr vystudoval Ukrajinskou školu plastického umění, která mezi první a druhou světovou válkou byla otevřena v Praze. Zdenka Bergrová vydala už 6 knížek ukrajinských autorů v češtině: překládala ukrajinské povídky, Natalju Zabilu, Alexandra Parchomenko a také vydala několik sbírek klasika ukrajinské literatury Tarase Ševčenka. Zdenka Bergrová říká, že se zamilovala do ukrajinské literatury už dávno, v padesátých letech: "Bylo to v době, kdy jsem zjistila, že nebylo dovoleno vydávat ukrajinské autory. Skoro žádného. Ševčenko byl taky skoro na indexu, ale protože to byl klasik, tak se podařilo dostat ho do tisku. Moje náklonnost vznikla tím, že jsem si všimla bezpráví, které se tehdy vůči ukrajinské literatuře dopouštěli bratři Rusové - Ukrajincům velice blízký národ. Mně se to takhle dotklo".