Úvod k novému překladu

V čítankách čteme neuvěřitelně komplikované kritické rozbory tohoto principiálního Goethova díla. Není divu, že každý maturant chce tuto látku mít co nejrychleji za sebou a do důchodu Fausta už nikdy nepotkat. Nakonec, legendu o smlouvě člověka s ďáblem a podobné harampádí zná dnes každý. Nebo snad najdeme důvody, kvůli kterým by si to ještě dnes někdo přečetl?

1. Je to prostředek proti civilizačnímu stresu. “Jsem ve vlaku, už tam budu.” “Co mám koupit?” “Nevíš, kam jel Karel?” Čtěte Fausta místo vzájemného obtěžování telefonními hovory v tramvaji a ve vlaku. Čtěte, když se na vás zlobí partner, mračí sousedka a vrčí pes. Čtěte večer, protože

Čelo ti ochladí v polštáři z mechu,
z rosy připraví nápoj zapomnění.
Poránu, bez obav a vzdechů,
vykročíš vstříc rozednění.

2. Je to posel německé kultury. Goethovo dílo vůbec je hlavním pramenem moderního německého jazyka. Jako děti jsme přišly do prvního kontaktu s němčinou v ruských filmech, a při hrách na vojáky. Za garáží jsme na sebe řvaly „Heil Hitler!“ a „Hände auf!“. Po revoluci jsme v Rakousku viděli nápisy jako „Temelin is schädlich.“ „Nekraďte v samoobsluze.“ bylo raději přeloženo. Tento národ, který sedm let blokoval práci desítkám Čechů a nyní ubytovává milióny Syřanů umí ale překvapit i jemnou poezií. Pro ocenění nekonečných možností němčiny by ale bylo samozřejmě potřeba začíst se do originálu.

Rosen, ihr blendenden,
Balsam versendenden!
Flatternde, schwebende,
Heimlich belebende ...

Ó růže vonící
balzám rosící!
Křehce se třesete,
život nám nesete ...

3. Je to politicko-filozofické dílo. Goethe měl hrůzu z francouzské revoluce a rozvratu starých pořádků. Také ale byl jednou z hlavních postav osvícenství a nedostatků tehdejšího systému si byl dobře vědom. Povzdech o střetu křesťanského a muslimského světa mohl klidně napsat včera:

Létacích stvoření se bojíme velice,
nemáme rádi okřídlené lvi ani orlice,
natož pak kříž a měsíce půli,
jejich pýchu a nezkrotnou zvůli,
nahoře spolu střídavě vládnou,
potají pak vymýšlí léčku zrádnou,
města a osení v oběť jim padnou.

4. Je to sranda. Nejsem spisovatel, ale jedno jsem vypozoroval jistě: Kritici nesnášejí legraci. I tu, kterou pochopí. U takzvaných vážných témat (= těch jejich) už vůbec. Jestlipak by Mephistopheles při ztrátě jejich duše taky takhle lamentoval:

Ale co to? Kde je ten roj zvrhlý?
Němí andílci mi moji kořist vzali!
Jako šípy na nebe zdrhli,
jen co se na hrobě namlsali.
Velká, jedinečná věc byla ukradena:
lidská duše, mě řádně zaslíbena.

5. Je to česky. Například v překladu Otokara Fischera. Tato neskrytá reklama pak míří k právě dokončenému novějšímu překladu, kteří odvážní čtenáři mohou zkusit na doktorfaust.cz. Není doslovný, ale možná stále lepší než z Google Translate. Jde nám přece o čistotu jazyka našich předků.