1.

"Na Řípu?" kroutila hlavou Eva.

"No, jasně že na Řípu. To bude setkání Čechů, jaké od dob praotce Čecha Evropa neviděla!" začal Petr Novotný líčit svou vizi a - kupodivu – ti dva se vůbec nebránili.

Ano, ano, ti dva se tomu vůbec nebránili, a my díky tomu stojíme rovnýma nohama v tom.

V příběhu populárních zpěváků i hrdinů reklam Evy a Vaška Ševčíkových. A pokaždé, když Eva s Vaškem dostali od některého novináře dotaz, zda by si chtěli zazpívat na Strahovském stadionu, jako kdysi bratři Nedvědi, smáli se tomu, ale pravdou je, že tak proti mysli jim myšlenka velkého koncertu zase nebyla. Ostatně, není se čemu divit.

Takto a podobně nám to aspoň celé vypráví zkušená novinářka Marie Formáčková ve své (ó, jak typicky!) propagačně oslavné brožuře, která se letos vynořila na českém trhu i s přiloženým cédéčkem, ale i vstupenkami na už rok dopředu plánovaný megakoncert. A pozor, pozor, nechybí ani poukaz na dovolenou: "Čtrnáct dní s Evou a Vaškem na Krétě stráví každý tisící vylosovaný příznivec české písničky," dočítám se v knize Eva a Vašek. Cesta na Říp vydané Firmou 6P v Praze.

2.

A neodkládejme ještě toto příznačné veledílo marketingové kultury. Po zcela imbecilním úvodu nazvaném Úvodem a ukončeném velebujarým Budeme zpívat na Řípu! následují totiž až asepticky pročištěné biografie všech tří hrdinů (Eva, Vašek, Petr Novotný), které vlevo ani vpravo věru nikoho neurazí (vlevo už vůbec ne). A čtu:

Vašek k bubnům posadil Evu. Musela to zvládnout, Vašek jí předtím ovšem udělil miniškolení: "Polka je raz-dva, raz-dva, valčík je raz-dva-tři, raz-dva-tři..." A takto vybavena se pustila do nacvičování repertoáru.

Načež... už se Marie Formáčková definitivně a nezadržitelně sune na půdu literatury vymyšleného faktu, jak to aspoň nazýval můj kamarád F. R. Čech, taky zde zmiňovaný (koncert bude totiž moderovat). A Marie píše a píše a jaksi až zarputile tím i vytváří dojem, že... Ale čtěme ještě!

Když Petr přišel s nápadem uspořádat koncert Evy a Vaška pod Řípem, Eva se trochu lekla, ale Vašek byl okamžitě pro. On už je takový, všechno chce okamžitě zkusit a čím je myšlenka smělejší, tím víc se mu líbí. Eva na to šla systematicky a začala si o hoře Říp shánět informace a materiály. Rozhodla se, že využije cesty, aby si o Řípu nastudovala co nejvíc a seznámila s tím i Vaška a malou Evičku (tedy dceru manželů Ševčíkových. Pozn. IF).

Té se informace o jednom z nejvýznamnějších míst naší země budou jednou ve škole hodit. "Představ si," obrátí se Eva (tedy v autě. Pozn. IF) na Vaška, "že Říp je 459 metrů nad mořem, asi 306 metrů nad hladinou Labe a 200 metrů nad úrovní okolních polí. To není moc, viď?"

"Kdyby se tam ale nedalo vyjet autem a museli bychom vytahat aparaturu pěšky, to bys viděla, jak je to vysoko," podotkne Vašek, ale zasměje se tomu, protože moc dobře ví, že Říp je dobře přístupný a navíc Petr Novotný by asi tak náročnou turistiku neplánoval. Se zájmem se znovu zaposlouchá do Evina vyprávění, ta si totiž doma důkladně pročetla Staré pověsti české od Aloise Jiráska.

"A víš o tom, že Říp je vyhaslá sopka?" ptá se Vaška a ten přisvědčí, tohle si totiž ze školy pamatuje. "Přesněji řečeno, jde o obnažený zbytek sopouchu. Naposledy byl v činnosti ve třetihorách a prý nehrozí, že by se ještě probudil. Pokud bychom to vzali geologicky, jde o neovulkanickou čedičovou kupu, která nápadně vystupuje z krajiny. Obsahuje olivínová zrnka, nefelin, amfibol, leucit, augit, nosean a také magnetovec. Dodneska je celý Říp porostlý stromy, ale vždycky to tak nebylo. Ještě v 19. století byl téměř holý."

Vašek je rád, že tam jsou dne ty stromy. Co když bude během jejich koncertu vedro? Pod stromy je snesitelné.

A jak, ptáte se, poplyne tato novodobá pohádka dál?

Další den jedou krásnou zalesněnou krajinou na Vysočinu, do Herálce. Příjezd je trochu jiný, než obvykle bývá. Kulturní dům se hemží mladými lidmi, kteří nosí různé věci sem a tam. Vaška s Evou to zarazí, tahle věková kategorie na jejich koncerty nechodí v takovém počtu. Chvíli se dívají, jak mladí lidé pracují, sbírají papíry, prázdné láhve a další odpadky a cpou je do kontejnerů.

"Měli jsme tu včera bigbít," vysvětluje sympatická mladá žena. "Ale nebojte se, než začne koncert, všechno bude uklizené a čisté."

"Po našem koncertu budete moci jít rovnou domů, bez uklízení," ujistí Eva pořadatelku a s jistotou v hlase dodá: "Naše publikum nepořádek nedělá!"

3.

Co dodat. I pod Řípem (kam budou lidi v létě 2009 svážet najaté autobusy z celých Čech, kam poletí dokonce letadlo z Ostravy a kde se očekává minimálně stotisícová účast) tedy čekejme čisto jako v babiččině klícce a kdo by se divil, že po tak příjemném koncertě má Eva při zpáteční cestě náladu na (další) přednášku o Řípu. V té v podstatě náhodou zmíní i nějaké město a sledujme tu logiku:

"To je tedy neuvěřitelné," vykřikne Vašek. "Vždyť tam jsme včera hráli!" A hned si pomyslí něco o osudovosti celého tohoto plánovaného počinu.

I dál a dál se to celé nese v tomtéž duchu. A ovšem! Vašek je i dál líčen spíš co omylný Adam, zatímco Eva? Co žena důsledná. A ještě mu vypráví, kdo vlastně byl Kosmas, a když se Eva s Vaškem vydají další den do Brodu, kde už budou vystupovat potřetí, vezme Eva na cestu úryvek z Dalimilovy kroniky, čte a Vaška zajímá, kdo to vlastně ten Dalimil byl.

Eva to samozřejmě ví.

A tak tedy plynou dny slavné dvojice.

A na dnešní, další cestu za diváky?

Eva si připravila úryvek z Kroniky Přibíka Pulkavy z Radetína...

A my? Co tu vlastně čteme? Skutečné útržky ze života slavné dvojice, jak je to opravdu i prezentováno? Možná. Ano, nelze pominout i tu možnost, že tak a nejinak to opravdu bylo, je a bude. I s těmi přednáškami. A kromě toho si, pěkně prosím, uvědomme, že ty babičky (ale nejen babičky), co to čtou, tomu skutečně věří. Koneckonců, nechme jim tu víru. A ještě jednou zdůrazňuji: na světě se dějí větší a skutečná zvěrstva a manželé Ševčíkovi jsou přinejmenším charismatičtí a šikovní lidé, takže co?

Chceme je snad za tuhle brožuru umlátit? Já ne. Ale vyprávět jsem o tom musel a ať už si to každý rozebere sám. Každopádně však platí jedno.

Tak, právě i tak a nejinak se zkrátka písemnou formou dotvářejí ony pěvecké ikony našeho lidu...

Ve zkrácené verzi vyšlo toto povídání také v literárním časopise Tvar, v rubrice Patvar.