Splácím malý dluh velké spisovatelce. V předvánočním shonu zapadlo kulaté výročí slavné britské spisovatelky, která se narodila 16. prosince 1775 a svým stylem okouzlila nejen ženské čtenářky. Břitká uměřenost a jedovaté charakteristiky nejrůznějších podivínů jsou totiž stejně cenné jako zásadní sdělení jejích románů: chytré dívky, nevdávejte se za hňupy, i kdyby přijeli ve zlatém kočáru. Nikdy vám to štěstí nepřinese.

„Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“ Tak začíná nejslavnější román Jane Austenové, Pýcha a předsudek. Elizabeth Bennetová, která je bystřejší než všechny ženy v okolí, v něm měří své síly s pohledným a bohatým panem Darcym. Život jí komplikují hlupáci všeho druhu, šílená matka, nadutý bratránek a dámy, toužící ulovit nadějného ženicha. Zásadním vývojem však projdou ona a muž, který ji při prvním setkání hrubě urazí. Oba musí pochopit, jaké partnery nechtějí, přehodnotit svá stanoviska a dobře poznat budoucí protějšek. Pýcha a předsudek není srdceryvná romantika, Elizabeth Bennetová se chce dobře vdát. Ale nikdy by si nevzala muže, kterého by si nemohla vážit.

Podobně jsou na tom další hrdinky. Tvrdohlavá Emma Woodhousová se nechá trochu pokrotit moudrým panem Knightleym a přestane druhým organizovat životy. Marianna Dashwoodová z Rozumu a citu málem nepřežije románek s hejskem Willoughbym, aby se stala dobrou ženou staršího plukovníka Brandona, zatímco její veskrze rozumná sestra Elinor se vdá z čisté lásky. A Fanny Priceová z Mansfieldského panství přežije otřesy v podobě sebestředných sourozenců Crawfordových a počká si na svého Edmunda.

Rodinné romány Jane Austenové jsou trenažéry vztahových problémů. Mladé čtenářky se tu setkávají s podivnými typy nevhodných partnerů, od nepokrytých hlupáků přes nezodpovědné hejsky až k nekňubům a morousům všeho druhu. Austenová nikdy neukazuje svět mužů samostatně, vždy na něj pohlíží očima žen a umí být velmi krutá. Stejně nekompromisní je však i k ženským pošetilostem.

Otázka dobrého sňatku byla pro ženu 19. století zásadní, dnes zdánlivě ztratila na aktuálnosti. Přesto jsou i v čase genderových revolucí romány Jane Austenové i jejich filmové adaptace stále velmi oblíbené a pořád někdo píše či točí jejich pokračování. Možná proto, že jakkoli se překotně mění svět kolem nás, pohlcují nás nové technologie a válcují nové ideologie, část politiků chřestí zbraněmi a chce budovat armády pro zbytečné války, v nichž mají nesmyslně umírat naši synové, lidé ve své podstatě zůstávají stejní.

Věřme, že i dnešní mladá generace touží prožít šťastný život v přiměřených podmínkách po boku člověka, jehož je možné si vážit. Ta obliba příběhů starých dvě staletí nám dává jistou naději, že prázdná hesla a nafouknuté bubliny moderních „pseudohodnot“ a jejich strážců ty skutečné lidské „hodnoty“ nahradit nemohou.

Psáno pro MF Dnes, 3. 1. 2026