Ondřej Neff napsal před týdnem úvahu o tichu po smrti Milana Kundery (KUNDERA: Nesnesitelná tíže ticha - Neviditelný pes (lidovky.cz), ale není ticha. Není to zcela pravda, že se mlčí, a koneckonců je přirozeností psaní, že je tiché, a knih, že bývají reflektovány zase knihami. V tichu. A třeba jen těch knih o Milanu Kunderovi vyšlo jen česky požehnaně.

Například? Z roku 1994 je práce Kunderova přítele Květoslava Chvatíka Svět románů Milana Kundery. Roku 1998 vydala Helena Kosková knihu Milan Kundera a téhož roku vyšel český překlad knihy Kundera aneb Paměť touhy od Evy le Grand (originál je z roku 1995). Roku 2001 vydal Tomáš Kubíček publikaci Vyprávět příběh s podtitulem Naratologické kapitoly k románům Milana Kundery. Rozebrány tu jsou i jeho česky dodnes nevydané romány Pomalost a Totožnost. Kubíčkovi se interpretačním klíčem staly Heideggerovo pojetí vzniku mýtu, „bytostná neurčitelnost úzkosti“ a „osudový tón tíhy smrti“.

Z roku 2005 je kniha Jakuba Češky Království motivů s podtitulem Motivická analýza románů Milana Kundery. Z roku 2009 je svazeček Pocta Milanu Kunderovi naplněný osmi studiemi Joanny Czaplińské (Nad otázkou dvojjazyčnosti…), Aleše Hamana (Kundera a dějiny románu), Květoslava Chvatíka, Heleny Koskové, Jiřího Kratochvila, Lubomíra Machaly (Kunderovské stopy a ohlasy v dílech českých prozaiků), Vladimíra Novotného (Existuje existencialista Milan Kundera?) a Petra Posledního.

Roku 2012 následoval další soubor statí. Jmenuje se Milan Kundera aneb Co zmůže literatura? a jeho autorů, a to nejen českých, už je… takřka bezpočet. Např. výš zmíněný Aleš Haman, jenž přispěl esejí Eros, sex, tělo a stud v tvorbě Milana Kundery, anebo Thomas Pavel s textem Románová ironie mezi neúmyslností a neúspěchem, jenž je pokusem o interpretaci Kunderova eseje L´Art du roman.

Guy Scarpetta je zastoupen statí Politický Kundera, Martin Petras rozčleňuje Tři období recepce díla Milana Kundery ve Francii, Marek Bienczyk vzpomíná, jaké bylo Číst Kunderu v době Solidarity, Petr Steiner píše o Sporech o symbolický kapitál, Piotr Sadkowskj přidává text Nevědomost Milana Kundery a odysseovský příběh a Lubomír Machala srovná Knihu smíchu a zapomnění s Páralovou Knihou rozkoší, smíchu a radostí.

Roku 2013 vyšla knižně další práce už tady zmíněného Tomáše Kubíčka Středoevropan Milan Kundera: analyzuje, zda a jaký má význam vyčlenění „střední Evropy“ a jaký u Kundery.

V letech 2019 a 2020 vyšly dvě knížky Milana Blahynky (dne 29. 8. mu bude devadesát) Sedm kapitol o díle Milana Kundery a Glosy k losu člověka v době prokurátorů.

Dílo Jeana-Dominique Brierra Milan Kundera. Život spisovatele z roku 2019 vyšlo česky o rok později (a to jistě není mlčení) a roku 2021 nám přibyl již třetí soubor studií a úvah, a to opět značně objemný, Český spor o Milana Kunderu. Mj. sem přispěli (a to i vícekrát) Jiří Kratochvil, Jiří Přibáň (Kauza Kundera. Vykřičená kolektivní paměť a její institucionální šílenství), Karel Steigerwald, Mojmír Jeřábek (Ten, který nás nemá rád), Karel Hvížďala (Milan Kundera není ryba; Neznalost kontextu a předzjednaná zaujatost), Kateřina Tučková (Není proroka mezi svými), Jan Novák (O Kunderově udání nemám žádné pochybnosti), Miroslav Huptych, Petr Onufer, Vladimír Just (“Antikundera“ aneb Paparazzo monografistou; Inspektor Clouseau v akci aneb Slavnost nepochopení), Jan Lukeš (Adaptér; Přízraky minulosti), Ondřej Štindl (Bude bitva o Kunderu), Adam Borzič (Milovníci jednoznačnosti), Jiří P. Kříž (Lesk a bída jedné dezinterpretace nebo také Elitář, život, doba a neználek; Co s minulostí – po česku), Karel Haloun (Legenda o svatém Milanovi a zlém inkvizitoru Janovi), Pavel Janoušek (Nesnesitelná totožnost urválkování aneb My a oni čili Konečně literární událost?), Pavel Kosatík (Číst, nebo nečíst?), Milan Uhde (Kundera Novákovi unikal), Jan H. Vitvar (Nesnesitelné bytí autora od Seiny), Petr Fischer (Kunderův prokurátor), Ján Simkanič (Jeho život je dobrým příkladem odmítané české sebereflexe), Josef Rauvolf (Pravda je jinde?), Martin Reiner, Josef Prokeš (Vivisekce slavného Pařížana z Brna), Ladislava Chateau, Petr Šámal (Jaký Pondělíček, takový Kundera), Radim Kopáč, Tomáš Borovský, Adéla Petruželková, Petr A. Bílek, Tomáš Feřtek, Marek Vajchr (Bezpředsudečná četba), Ondřej Slačálek (Zločinná Státní bezpečnost a její věrný spolupracovník), Sylvie Richterová (Proč), Václav Bělohradský (Kunderův sen o absolutním autorství), Pavel Materna, Pavel Kohout (Mé vlasti a moje lidy) i sám Milan Kundera (Jan Skácel mne poutá k češtině).

Takže žádné ticho, anebo aspoň do smrti ne. Žádné ticho, ač je každá kniha tichá už z podstaty. U Kundery navzdory oné tichosti hovořily i jen jiné knihy už docela dost a řečeno bylo jak vidno mnohými mnohé už za autorova života. A nemají-li co dodat po smrti, oni dodají své další. Dříve i později.