KULTURA: Žil u nás potomek Montezumy?

Když v Kostelci nad Černými lesy vládla osvícená panovnice kněžna Marie Terezie Savojská, působil ve městě farář, později děkan, doktor bohosloví František Rafael Koliander. Jak kněžna, tak doktor Koliander byly jedny z nejzajímavějších osobností které kdy v Kostelci žily. Marie Terezie, říká se kněžna, ale ve skutečnosti byla vévodkyní, se na místním zámku vdávala, brzy ovdověla a do konce života se věnovala péči o město a jeho obyvatele.

Do dnešních dní ji připomíná rekonstrukce zámku do stylu boloňské renesance, snad podle projektu Kiliána Ignáce Diezehnoffera postavený kostel Svatých andělů strážných nebo chudobinec v podzámčí. Hlavně ale v březnu 1736 propustila město z poddanství. Podstatný vliv na zrušení poddanských závazků měl podle všeho právě František Rafael Koliander. To ale na výborném kazateli i společenském člověku není nejzajímavější.

Podle vlastnoručního zápisu ve farní knize Liber memorabilium byl potomkem posledního aztéckého císaře. Uvádí, že z celé Montenzumovy rodiny se zachránil jediný syn Ahumada tím, že se skryl v liliové zahradě. Byl zajat a předveden Cortésovi, který ho ušetřil a poslal. darem Karlovi V. Později ve Španělsku pokřtěný Ahumada dostal podle rostlin, které mu zachránily život jméno don Liliander . Stal se španělským grandem a založil rod, který zastával ve Španělsku významné úřady. Jedna z větví se prý pak dostala přes Nizozemí a Německo až do Prahy, kde se narodil kostelecký děkan. Shoda jmen Liliander a Koliander je nápadná, ale skeptik nejspíše namítne, že se cosi velice podobného dočteme v knize Williama Prescota Dobytí Mexika a že je pravděpodobným zdrojem informací, které uvádí kostelecký děkan. Problém je, že František Koliander zmínku o svém původu do Liber memorabilium napsal přesně sto let před vznikem knihy. Hledat inspiraci anglického spisovatele v rukopisu z Kostelce nad Černými lesy je představa více než absurdní. Stejně nesmyslná úvaha by byla o snaze faráře o popularizaci vlastní osoby. Proč by konečně něco podobného dělal, když jinde než ve farní knize o svém původu nehovoří?

Liber memorabilium se do dnešních dnů nezachovalo. Jeho poslední stopy vedou do Podlipanského muzea v Českém Brodě a do okresního archivu v Kolíně, kde beznadějně končí. Zajímavé je že se nezachoval žádný portrét kněze, který v Kostelci působil téměř třicet let.

Původ Františka Rafaela není ale jedinou záhadou malého města.

Třeba poklad pánů Smiřických, který je možná ještě dnes ukryt někde v okolí. Renesanční zámek postavil jako rodové sídlo roku 1562 Jaroslav Smiřický. Nechal ho vystavět na místě starobylého hradu, jehož původ je přičítán mocným Slavníkovcům a svatému Vojtěchovi. Páni Smiřičtí se významně zapsali do našich dějin, Albrecht Jan byl jeden z hlavních iniciátorů a přímý účastník defenestrace královských místodržících Martinice a Slavaty. Vlastně by se dalo říci, že měl štěstí, zemřel mlád, bylo mu 24 let, a tak unikl popravě českých pánů, jejichž řady by s největší pravděpodobností rozšířil. Značný majetek z jeho pozůstalosti získala pomocí různých intrik jeho sestra Markéta Salomena. Do bitvy na Bílé hoře obhospodařovala panství od Kostelce až po Turnov, Semily a Náchod, pak jako stoupenkyně krále Fridricha zemi opustila a nějakou dobu žila v Holandsku.

A právě tehdy vzniká tajuplná legenda o nesmírném pokladu českého šlechtického rodu pánů Smiřických, obestřená celou řadou záhad a tajemství. Markéta se na rodný zámek vrátila v roce 1631 během vpádu saských vojsk. Panství sice již nebylo její, ale Lichtensteinů, nicméně jí bylo umožněno prohlédnout si místa jejího mládí. V jednom rohovém pokoji se zdržela nápadně déle než jinde. Býval tehdy vyzdoben freskami s olivovými listy, které všechny směřovaly na jedno místo. Proč asi je vše na svém místě, pošeptala svému synovi tak, aby to průvodci zaslechli.

Zámecký hejtman povolal havíře s virgulemi, ale nikde nic. Domů přišla paní Markéta ještě jednou, v roce 1639 s vojsky švédského polního maršálka Balnéra. Krátkou dobu panství spravovala, ale švédská okupace nebyla dlouhá. V pozdějších dobách pátrali po pokladech mnozí. Od potulného studenta po domorodého řemeslníka, kterému prý radili duchové. Pokud tomu tak bylo, radili špatně. Nenašel nic. Proč si ale celé generace vyprávějí o podzemních chodbách?

Jedna prý vedla ze zámku do blízkého kostela, druhá do tvrze Tuchoraz, pevné, takřka nedobytné stavby u Českého Brodu. Technicky prý v té době nerealizovatelná chodba by musela překonat značně náročný terén s mnohými převýšeními. Jenomže přesně mezi zámkem a tvrzí jsou dodnes zbytky štol, kde ve středověku těžili měděnou rudu. Kam a v jaké hloubce vedly, dnes již těžko někdo zjistí. Vstupy jsou zavaleny, písemné doklady o těžbě v archivech ani nikde jinde pochopitelně neexistují. Ale ten směr k Tuchorazi...

V létě roku 1837 přijeli ke tvrzi dva záhadní cizinci ve velkém bytelném kočáře. Velmi toužili prohlédnout si zbytky tvrze, hlavně zachovalou věž. Žně byly v plném proudu a chyběl čas věnovat se vznešené návštěvě, kterou zajímalo mnohé, ale hovořila s jakýmsi cizím přízvukem. Správce velkostatku jim půjčil klíče a šel po své práci. Konečně proč ne. Věž byla tehdy prázdná a vandalové, kteří by chtěli poškodit fresky na stěnách, tehdy snad ještě neexistovali. Za několik hodin se vsí prořítil oblakem prachu kočár. Klíče cizinci pohodili před branou a beze stop zmizeli směrem k Brodu. Když správce přišel do tvrze, našel vykopanou díru do zdi. Nic víc. Pokusil se sice tajemné cizince pronásledovat, ale bezvýsledně. Co skrýš obsahovala, nevíme. Byla však malá na to, aby mohla ukrýt vše, co z nepředstavitelného majetku Smiřických nebylo nikdy nalezeno.

Kdo byli záhadní cizinci? Existuje poklad? Nevíme. Ale před několika roky se o možné podzemní prostory v okolí Kostelce zajímal senzibil. Prošel celou trasu, kudy podle pověstí chodba ze zámku do Tuchoraze měla vést. Současní báňští odborníci by patrně žasli, ale v několika úsecích cítil určité geomorfologické změny. Vcelku drobné, ale ukazující na velmi pravděpodobnou možnost závalu podzemních prostor.

Nestojí malé město nabízející tolik záhad a tajemství za návštěvu?