Všechno jednou končí, ale show must go on!

Spirituál kvintet ohlásil sérii posledních koncertů - modleme se, aby se nemusely kvůli koronaviru rušit. Loučí se s námi stálice, o které nebylo v posledních letech moc slyšet. Je jiná doba, a jak zpívá Jarek Nohavica, každá epocha má vlastní kulisy, herce i vkus. Dnes spíše najdeme Marka ztraceného v O2 Aréně, tedy pardon, Marka Ztraceného v O2 Aréně.

V dobách největší slávy oslovoval Spirituál kvintet nejen svou generaci. Všichni jasně rozuměli písním, kde se touží po svobodě, připomínají se příběhy Starého zákona, kde morálka je jen jedna a nikoli třídní. Doba byla tak pokroucená, že si Spirituálové stěžovali na totéž, jako Cimrmani: „Lidé mezi řádky hledají jinotaje a vkládají si do nich něco, co jsme tam ani dát nechtěli. Nás to mrzí, protože v tu chvíli si vlastně s obecenstvem nerozumíme.“ Spirituál kvintet dozajista netvořil písně s myšlenkou: „Tak čím těm komoušům zase uškodíme? Co zase pěkně zakukleně zkritizujeme?“ Vedle spirituálů zpívali i lidové nápěvy z mnoha zemí, občas sáhli až do renesance, baroka nebo národního obrození. Vždy hudebně, hlasově a aranžersky „zmáknuté“ a něčím zajímavé. Mnoho textů bylo lehce úsměvných a - řečeno s klasikem: kdo z vás to má? Kdo z vás, současní interpreti?

Tak tedy konec šedesáti let na scéně vyplněných kvalitní a nepodbízivou muzikou. Spirituál kvintet už nikdy nevystoupí. Vzhledem k charakteru i věku členů se dá usuzovat, že jde o opravdový konec, ne jako u Olympicu, Barbry Streissand a řady dalších hvězd, které po každém konci kariéry opět začaly hrát až do jednoho z dalších ohlášených konců kariéry.

Každý den něco krásného začíná, každý den něco krásného končí. Ale to znamená, že končí i příjmy agentur dané umělce zastupujících, a s tím se tedy manažeři vyrovnávají po čertech těžko. Takže se už dva roky po smrti Charlese Aznavoura objevilo představení „vzdávající mu poctu“ a po světě koncertují tisíce revivalů zaniklých zpěváků a skupin, vždy „s pokorou k nedostižným předlohám“. Realita? Tohle se líbilo a lidi to pořád poslouchají, zazpívat do dovedeme, tak šup do revivalu a penízky se pohrnou. Je zvláštní, že tahle móda se týká jen populární hudby. Světem nebrouzdá Ema Destinnová Revival ani Paganini Revival. Nehraje se Kočičí hra Revival s herečkami nalíčenými jako Dana Medřická a Vlasta Fabiánová. Ani ve sportu nemáme Věra Čáslavská Revival - gymnastku, která by vhodně namaskována věrně cvičila sestavy naší olympioničky. Napadá mě jedno možné vysvětlení: v době zvukově osekaných MP3 nahrávek z mizerných reproduktorů mobilů nynější posluchači nerozlišují v pop-music kvalitu od průměru. Ostatně na tržnicích se běžně nakupují „Adidas Revival“, „Rolex Revival“ nebo „Lego Revival“, že?

Objevily se dokonce i projekce hologramů mrtvých hvězd a ABBA virtuálně natočila píseň s vizáží jako zamlada. Zisk je holt zisk. Naštěstí by se Spirituál kvintet Revival nejspíše finančně nerentoval, takže tito pánové a dámy zůstanou jedineční.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin