Spory kolem udavačské aféry Milana Kundery pomalu blednou a mizí do bezčasí nezájmu. To je myslím ta pravá chvíle pro malé ohlédnutí a úvahu o tom, co jsme se v zrcadle oněch sporů o sobě dozvěděli.

Zarážející je např. lehce infantilní a poněkud zploštělé pojetí mravnosti. Aféra totiž nebyla jedna, nýbrž dvě. A možná i tři. Neb i agent chodec Dvořáček udává v hlášení vrchního nadstrážmistra Rosického kohosi. Od manželky pana Dvořáčka se díky českému tisku dozvídáme, že jim pan Hradílek odeslal archivní dokumenty a Kundera figuruje pouze na jednom z nich. Přečetli si tedy originál Záznamu, kde pan Dvořáček vystupuje jako udavač. Nicméně nám paní Dvořáčková sděluje, že proti obsahu dokumentů nemají výhrady. A to nehledě na to, že pana Dvořáčka , s prominutím, při čtení oněch dokumentů trefil šlak. A od té chvíle mlčí. Mě by také trefil šlak, kdyby ze mě někdo chtěl udělat hrdinu s pomocí dokumentu, ve kterém vystupuji jako udavač. Do Wikipedie jakýsi grafoman již stačil napsat oslavné heslo Zatčení Miroslava Dvořáčka. Zvláštní, že to pro nikoho není zvláštní. No, pro někoho jistě ano…

Zarážející je také to, že se nikdo netázal, kdo je vlastně obětí udání pana Dvořáčka. To už totiž není pouze zvláštní, nýbrž poněkud děsivé. Asi to nemůžeme čekat od investigativních novinářů z Respektu. Těm nevadilo ani to, že se Dvořáček měl setkat s ing. Václavíkem, i když v textu Záznamu figuruje ing. Solman. A pan Hradílek se pro jistotu uklidil do Ameriky, aby na podobné otázky nemusel odpovídat. Také zvláštní.

Racionální zvídavost asi také není naší silnou stránkou.

Pan Hradílek možná příliš inteligence nepobral. Ale já na pitomost pana Hradílka nevěřím. Nevěřím, že by tento pán nedokázal rozšifrovat primitivní dokument, ve kterém Dvořáček udává ing. Solmana. A že mu tento dokument neposlal vědomě. Je přece členem elitního ústavu, ve kterém se mohl o obsahu dokumentu poradit. Konec konců doklady o znárodnění fabriky ing. Solmana jsou v archivu. Řečeno lapidárně, pan Hradílek a možná i někdo jiný uvažoval takto: Dvořáčka vezmi čert, hlavně že máme dokument na Kunderu.

A já na rozdíl od ostatních nebudu mluvit o nedostatku profesionality, ale řeknu to otevřeně: takto se chová pouze gauner. Neboť každý, kdo studuje podobné dokumenty, musí vědět, že do těchto textů byly orgány zapisovány věci a děje, které se nikdy nestaly… Za Kunderu se možná postaví světově známé osobnosti. Ale koho by zajímal nějaký Dvořáček, kdyby to prasklo..

Vždyť i mně – a to nejsem historik – jsou naprosto jasné i jiné způsoby čtení onoho dokumentu. Pro mě takové Záznamy nejsou příliš zajímavé, ale chápu, že pro čtenáře by asi nebyly zajímavé texty, které jsou půvabné pro mě. Koho by asi zajímalo, kolik nocí nosí hinduistický učitel brahmačarina ve své útrobě, než je duchovně zrozen s pomocí svatého vědění? A nakolik se indická moudrost o dvou mužských silách: té nad pupkem a té pod pupkem zrcadlí v křesťanství. Vzpomeňme např. na Rozmluvu Nikodéma s Ježíšem, zakončenou slovy: „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha je duch. /…/ Musíte se narodit znovu“ /Jan,3.4-6/. Podobné nalezneme i v sakrální mytologii Egypťanů. Ze svazku tělesně mrtvého Osirise a bohyně Isidy se rodí potomek, který má atrofovanou spodní část těla. A jsme nejen u celibátu, ale i u specifického pojetí sexuality např. u Sokrata. Chápu, že podobná témata jsou pro dnešního člověka nezajímavá.

Je ovšem podivné, kolik máme znalců komunismu, kteří ani netuší, že bez znalostí těchto dávných paradigmat nechápou v onom komunismu vůbec nic. To nebylo jen běhání s ikonkami svatých marxistů po náměstích, ani zbožné biflování nesmyslů marxismu-leninismu, to byl celý systém děsivého pokusu o transcendenci bez Boha. Nějak mi není jasné, jak se někdy podaří pozitivisticky laděným historikům vysvětlit stalinské procesy s jejich naučenými rolemi a odblábolenými texty, pokud nepochopí komunistické rituály. Měli jsme přece velkého učitele národů a otce sovětského lidu /nas vyrastil Stalin…/ A měli jsme stalinské procesy za zločiny „v duchovní rovině“ …. Stalin věřil, že je Boží vůlí vyvolen jako nový Ivan Hrozný pro velké poslání. Náš komunismus byl, pravda, trochu o něčem jiném. Až na toho nabalzamovaného Gottwalda, pochopitelně. Zvláštní, že to nikomu nepřipadá zvláštní. No, pro někoho jistě ano…

V sákrálním vědění našich předků bylo zakořeněno přesvědčení, že člověka lze zavraždit i duchovně.

Nebo alespoň poranit jeho duši. Pokud věřím, a grafomani Hradílek, Třešňák a Šimečka mi zatím žádné důkazy pro to, abych nevěřil, nepředložili /tj. dokud nebudu mít ověřené přiznání pana Dvořáčka o tom, že udal ing. Solmana, zakladatele známé firmy vyrábějící kuličková ložiska, kterou většinou známe jako ZKL/, nemohu vnímat slavný Záznam jinak, než jako typický produkt rituální mašiny StB. Tedy jako doklad spojující co největší množství lidí, aby mohli býti odsouzeni. V daném případě všichni zaměstnanci Ministerstva techniky. A aféru kolem Kundery jako otevřený dvojnásobný pokus o vraždu v duchovní oblasti, a to před zraky celé společnosti… Vzhledem k tomu, že podobné zločiny v duchovní či tehdy spíše antiduchovní rovině naposledy u nás stíhal právě stalinismus a náš právní systém je příliš nezná, mají ti hoši vlastně docela štěstí.

Pan Kosatík kdesi mluvil, že katarze onoho případu je v nedohlednu. Já bych jistou viděl. V poznání, že od dob Anežky Hrůzové jsme se až tak moc nezměnili…

Ještě dodatek:

"Vy však si nedávejte říkat Učiteli, jediný je váš Učitel. A nikomu na zemi nedávejte jméno Otec, jediný je váš Otec, ten nebeský”.