Neviditelný pes

KULTURA: Těšínské potěšení

8.5.2017

Máme dnes výročí pražského povstání, ale ač píšu o různých výročích ráda, dneska z toho nic nebude. Strávila jsem totiž tři dny na překrásném festivalu Kino na hranici a mám za to, že musím velebit jeho pořadatele (tedy jsou to většinou pořadatelky). Byl to už devatenáctý ročník, té práce za tím! Shánět sponzory, vyjednávat filmy, zvát herce, herečky a režiséry, uspořádat program v několika kinech a pak to všechno vyúčtovat.

Pravda je, že město Těšín, tedy oba Těšíny, ten Český i ten polský, dodávají festivalu tak skvělou kulisu, že si lepší ani nedovedu představit. Já vím, jsou slavnější festivaly a okázalejší města, ale těžko si dokážu představit, že by se někde našlo město, jež by tak názorně rámovalo polsko-české vztahy jako právě Těšín. A protože se několik dnů od rána do večera málem nepřetržitě promítá v kinech na české i polské straně, proudí diváci městem sem a tam, na ulicích zní oba jazyky a pod nimi spodní tón místního nářečí.

V lidské povaze nepochybně tkví láska k opakování toho, co už známe. A vystoupit v Českém Těšíně na nádraží z některého z těch báječných vlaků, kde vás neotravují průvodčí kvůli lístkům (leda když si sednete na jiné místo, než na které jste si koupili lístek) a ještě vám dají kafe a noviny, je jako vklouznout do pohodlných bačkor. Všechno je na svém místě, jen o trochu hezčí než loni, sjedou se tam staří kamarádi z Česka i Polska, skoro předem víte, koho kde a kdy potkáte.

A zároveň jsou festivalové dny protkány zcela novými zážitky, totiž těmi filmy. Zhlédnout za den čtyři filmy není pro mne vůbec běžné, do kina se vypravím málokdy, neb nemám ráda multikina, bývá v nich tak silný zvuk, že pak vylezu celá zpitomělá. V Těšíně multikina nejsou (kdo by je asi tak zaplňoval, leda snad sem tam při festivalu), i když s tím zvukem je to taky někdy na mne moc. Zato tam člověk vidí filmy, které se nejspíš do českých kin moc nedostanou. Hlavně polské.

Letos mě nadchl film, jehož polský i anglický název je jasný, jen s českým překladem si úplně nevím rady. Jmenuje se totiž Happy New York nebo Szczęśliwego Nowego Jorku – a dá se ještě český napsat Šťastný Nový York? Dřív byl počeštěný název toho amerického města celkem běžný, ale myslím, že už se nepoužívá. Ale jistě mi rozumíte. Je to film o skupině polských přistěhovalců-nepřistěhovalců do Ameriky, kteří v New Yorku bydlí ve společném bytě. Dost pochybuji, že se dostane do české distribuce, není nový, ale dvacet let starý a navíc je velice polský. Ukazuje dost tvrdě, jaké to je, když se člověk dostane do cizího prostředí, v němž se moc neorientuje, to taky není nic, co by nadchlo davy.

Nové letos bylo, že se při jedné z vleklých reklam, které každému filmu předcházejí, v sále pokaždé tleskalo. Proč? Seděl tam jeden z pravidelných návštěvníků Kina na hranici, který je zároveň jedním ze sponzorů. To víte, v Těšíně se proslechne skoro všechno.

LN, 5.5.2017



zpět na článek