aneb Nechá mistr kultury padnout knižní trh?
Svaz českých knihkupců a nakladatelů vydal tiskovou zprávu s poněkud emotivním titulkem „Nechá mistr kultury padnout knižní trh?“. Hned mi to logicky evokovalo asociaci řady scén z Jiráskova románu o životě F. L. Věka – tedy zejména ty scény o buditelské a národně obrozenecké činnosti Krameriova nakladatelství v Praze za onoho času (byť i s tou Jiráskovou literární nadsázkou či takzvanou zkratkou – jak se dnes v médiích rádo obvykle říkává, když se potřebuje omluvit resp. zastřít neprofesionalita, či něco horšího). Václav Matěj Kramerius je konec konců postava skutečná, což je historicky známo, a také je prokázána i jeho zmíněná obrozenecká činnost. To svým způsobem platí i o postavě Františka Ladislava Věka, tedy ve skutečnosti Heka (zemřel a je pochován v Letohradě a pomníček má u zdi tamního kostela hned vedle zámku na náměstí, tedy tak trochu hned za rohem kostela v té boční ulici, co je poněkud s kopce). Nicméně dost historické symboliky a hybaj k té naší současnosti a k těm jejím kulturním souvislostem. Ani ty nejsou bez celé řady zajímavostí.
Předně tu má příznačnou symboliku ono známé Horníčkovo „kouzlo nechtěného“, jímž je zde půvabný překlep hned v titulku dotčené tiskové zprávy – „mistr kultury“ na místo ministr kultury. Mám v těchto situacích tu zkušenost z vlastní mnohaleté praxe, že šotek vždycky vítězí. A kdo je matadorem branže knižní, mediální, redakční a jiné, ten mi jistě dá za pravdu. Škoda, že ten překlep v daných souvislostech neplatí – a bohužel neplatil za předchozích třicet let ani v jednom případě – a že se za tu dobu na trůnu ministerské kultury tohoto státu vystřídala celá plejáda různých lidí, že? Možná v některých případech mistrů jejich oborů. Nicméně – jak zde zcela evidentně dokazuje stav toho, čemu se u nás říká kultura -, mistrem na záchranu, nebo dokonce na spásu tuzemské kultury nebyl nikdo z nich. (A vím dobře, o čem tu teď mluvím – řadu z nich jsem poznal hodně z blízka. A některé až moc…)
Takže ještě více k věci: Chtělo by se i zde velmi přiléhavě ocitovat z Haška: „Švejku, řekněte mu laskavě: Pan feldkurát vám nic nedá!“ a mnohý praktik z branže by mohl předpokládat, že tomu tak i bude. V krajině za zrcadlem tuzemského kultur bizu, či show bizu je více různých lobbistických skupin. A řada z nich tu má za ta tři desetiletí své dominance mnohem větší sílu, než mají místní knihkupci a nakladatelé, byť jakkoliv svazoví. Třebaže dle obsahu své tiskové zprávy SČKN nechce po ministrovi kultury víc, než jen tu pouhou jednu miliardu korun, tak zde by možná leckdo mohl vizionářsky ocitovat i knížete českých básníků K. H. Máchu: „… Dalekáť cesta má. Marné volání…“ Pan mi(ni)str tuzemské kultury už nepochybně o nějaké té miliardě přemýšlí, ale těch adeptů s tím přednostním „právem první pomoci“ je tu asi víc. Tak například jen letmou namátkou: Koho z těch mocných (i nemocných mocí) dneska zajímá nějaká česká knižní tvorba, nota bene na tom českém tržním pidijarmarku? Knižní trh už delší dobu stagnuje, či spíše propadá. Není ani divu, když se našinec projde kolem těch regálů knižních „supermarketů“. (A opět řečeno k celé nejmenované řadě autorů i vydavatelů s mistrem Horníčkem: „Papír se nezardí a ty se nepropadneš.“) Ale to je úplně jiný problém, co má ten svůj útulek zakopaných psů někde úplně jinde. Chcete je?
Kdo se jen trochu vyzná v pozadí kultur bizu, ten ví, že ta mašina točí brutálně víc peněz v jiných odvětvích kultury. A čím větší cahs flow, tím víc je různých možností, včetně řekněme i vedlejších produktů atd. (podobně jako třeba v oblastech velkostavebnictví, např. hlavně u tzv. lineárních staveb, ale i v resortu sportu a mnohde jinde). A nemusí jít vždycky JEN „o peníze až v první řadě“, že? Jsou tu i jiné boční hodnoty anebo synergické efekty jako např. mediální souvislosti, čili píárové kampaně a propaganda vůbec, jemné nitky struktur byznysu, pakliže i z politiky už byl učiněn byznys a naopak, „a tak dále a tak dál“. Takové malé české, ale naše mlhy na blatech… Všichni už tady dávno dobře vědí, že kniha sama ani knižní trh tu není právě tím největším kolbištěm a nejsilnějším nosičem reklamy a masového píárka. Už před bezmála devadesáti lety mistr a ministr propagandy Goebels věděl, že daleko účinnější je v tom směru audiovize, což jeho následníci za tu dobu ještě víc rozvinuli k obrazu svému, že?
Nicméně – objektivně vzato – v něčem ta výzva SČKN má svou logiku. Jednotlivé články z toho systému CZ knižní výroby a knižního trhu i jeho infrastruktury jistě také budou tou korona/koruna krizí postiženy ještě víc, než byly doposud postiženy tím krizovým stavem obecně. A další ekonomická krize (ať už víceméně řízená, či neřízená) by nepochybně přišla i bez toho koronaviru. Jednotlivé články toho systému teď musí nějak přežít, i přesto, že i nyní vyvíjejí činnost ve stejných vstupních i provozních a dalších nákladech. Tam většina z nich nic neušetří. Na rozdíl třeba od divadel, fabrik na filmové iluze, kin, klubů, kulturáků a dalších podniků toho typu v oblasti kultury. Například nesoukromá divadla, kina, kulturáky, aj. zařízení zřizovaná městy, a tudíž placená z městských (a popř. dotovaná třebas i z jiných) rozpočtů, teď nezanedbatelnou část svých nákladů ušetří, protože „jedou“ v podstatě „jenom“ v nutných provozních nákladech (velmi drahý je např. provoz klimatizací a vzduchotechniky vůbec, světelného parku na jevištích, ale i všech dalších energeticky a provozně náročných systémů a zařízení v divadlech, kulturácích a podobných provozech). Divadla ušetří i za externisty, co např. nemají smlouvu na stálé angažmá – u mediálních „hvězd“ a jiných akvizic z oblasti tzv. „kasaštyk“ – to v ostatních osobních nákladech mnohdy znamená dost peněz, protože jejich honoráře jsou nezřídka v exkluzívních rovinách. A ve srovnání s tím ta knižní produkce a trh neušetří nic, respektive skoro nic. A nic ani nevydělají. A to ani ve srovnání s trhem v oblasti novin a časopisů (v klasické podobě tzv. „printů“), protože trafiky dál prodávají. Avšak nikoli knihy. Nicméně podnikatelské riziko je riziko podnikání. A naopak.
Takže pro knižní trh to asi nejsou žádné nadějné vyhlídky. A i kdyby nějakou náhodou ministr kultury do knižního trhu podle návrhu SČKN tu kýženou miliardu nalil, pak by logicky mohli podobnou podporu chtít i nakladatelé a vydavatelé malí, nezávislí, stojící mimo strukturu toho svazu. A kdo by jim chtěl tvrdit, že ani oni v tom nemají kus té své pravdy? Ostatně, podobně to je a pravděpodobně bude i v případě mediálně (či jinak) nevyvolených, neboli nezávislých a svobodných umělců např. z hudební branže. Těm taky nikdo nic nedá. Já osobně (jakožto vždy z principu svobodný a nezávislý umělec) za 40 let své „kariéry“ nikdy žádnou dotaci či grant od nikoho nedostal a taky nedostanu. A ani od nikoho nic nechci. Měl bych tedy asi nyní i jakési morální právo filozofovat, že nejspravedlivější by bylo, kdyby tady všichni dostali všechno, např. nějakou tu miliardu, anebo aby vůbec nikdo nedostal vůbec nic. Ono to tu ale teď zatím spíš vypadá tak, že od ministra Zaorálka dostanou ti, co už předtím ty dotace brali. Nepochybně a jistě i logicky to rozvíří další debaty, další emoce, další pocity že to asi není spravedlivé vůči všem. Nedávno jsem napsal článek s nápadem, jak spravedlivě dát všem aspoň malou almužnu pro podporu ducha. Ale zdá se, že některé redakce jsou už asi jakoby promořeny auto-cenzura-virem… Anebo se jen prostě a jednoduše bojí.
No a velkoknižníci? Tak ti by pak (snad už jen s tou nadějí, co umírá poslední) mohli k národu zvolat: Lidé, čtěte!
Autor je mediální analytik a mediální právník