Neviditelný pes

KULTURA: Různé LOGIE – a bez lodžií

7.8.2021

Přípona LOGIE podle mého názoru nepatří nikam do snobské lodžie. Nenáleží vážnému divadlu, nebo jen výjimečně, protože tady jde o hru často dětinskou. Přípona LOGIE symbolizuje nadšení amatéra, který je posedlý nějakým fenoménem, i fanatismus profesionálů jakoukoli LOGIÍ postižených. Náhle vidíme, že nás unáší hotový průvod mnoha zapálených sběratelů, nu, a sběratelé, to prý jsou nejšťastnější lidé. A spolu s nimi jste si možná zrovna osedlali nového koníčka. Jen doufejte, že ne drahého, a že vás nezruinuje a nevystaví exekuci.

Odkud začít? To není lehké rozhodnutí, anžto každý jsme z jiného těsta. Sám se třeba zajímám o knihy, a tak začnu oblastí kolem více i méně kultovních literárních postav. A že jich není málo.

Je tu díky jedné takové figuře i klasická švejkologie, ale zrovna tak v Anglii ještě slavnější holmesologie. Rozkládají se tu zelená luka šípologie (okolo Rychlých šípů), ale i bondologie. Zcela samostatný status pakl má cimrmanologie. Ale vciťme se teď do duše všech těch, co milují všeliké malíře.

S Vladimírem Prokopem i jinými tak objevíme burianologii - semknutou kolem Zdeňka Buriana, a s kýmsi dalším šťastně doběhneme saudkologii, hotovou vědu okolo ztracených i neztracených děl kreslíře Káji Saudka. A opět hrdě odbočme mezi médii a zapátrejme kupříkladu v cyklu televizních večerníčků. Už to děláte? Výborně. Jste večerníčkology. Razítko, tečka, pas.

Zrovna tak bych ovšem nazval columbologií „vědu“ o detailech seriálu Columbo a dietlologií lásku k dílu „českého Dumase“.

Ale LOGIEMI je i všecičko nabalené na filmy a konkrétně třeba ty s monstry. Soukromě tomuhle bláznovství říkávám gappologie, neboť jsem Gappu viděl z těchto bizarních filmů jako první, dlouho před jakoukoli verzí Godzilly.

Aby se ovšem vážně jednalo o regulérní LOGII, musí být jejím objektem opravdu výrazný KULT sdílený nikoli jen mrňavou skupinkou cvoků, ale spíš a radši hodně širokou skupinou vnímatelů. Celou jejich houštinou. Což konkrétně znamená co? Že je někdo hitchcockolog a někdo jiný spielbergolog. Ale opusťme raději Hollywood a… A vždyť už děti ze školek podléhají, a to bez výjimky, dinologii (okouzlení z dinosaurů) a my, dopělí - na čele s panem Slámou - zas propadáme kryptozoologii. Což ovšem je LOGIE vysoce oficiální.

Už jako dítě jsem taky nasával (méně regulérní) upírologii a skvělou, báječnou vernologii. Tu brzy i díky skvělé Neffově knize (1978). Už méně jsem ovšem etablován v karlo-mayologii, a tak mě kdysi zaskočil literární časopis Tvar, když mě pozval na živou besedu o Mayovi pořádanou v Lucerně. V tamní kavárně seděl nejen Karel „Jordán“ Deniš (hudební producent a autor knih o Divokém západě i Orientu), nýbrž třeba i sám Stanislav Komárek.

Zato mezi foglarology se vždycky cítím jako ryba ve vodě a hlavně Slávka Janova miluji. Jsem i ve Sdružení přátel Jaroslava Foglara a je mi jasné, že tohle je kult nad kulty. Skutečně srovnatelný s Hvězdnými válkami, jak se nechal slyšet ředitel Albatrosu Ondřej Müller. A přece si velice vážím i hrabalologů anebo „oráčů na dobrodružnější líše“: dumasologů, kodologů (okolo edice Knihy odvahy a dobrodružství, přičemž takovými typickými kodology zůstávají spisovatel Josef Pecinovský či můj kamarád Josef Kotěšovec), ohníčkologů (kromobyčejně podrobně studující staré časopisy Ohníček), ábíčkologů, čtyřlístkologů (to jsem taky já) a…

A mohli bychom pokračovat do nekonečna. Na příkladu úvodem zmiňované švejkologie se raději teď pokusím naznačit, co bývá podmínkou vzniku zájmu o fenomén. Když tenkrát Hašek diktoval na Lipnici nesmrtelný román, nechal se unášet tokem asociací a plnil jej přehršlemi odkazů na skutečná místa a lidi (byť mnohé invenčně přetvořil). Právě tím a tak tu vznikl samostatný svět a dodnes budí takový zájem, že vznikají encyklopedie Švejka. A co tam najdete?

Příklad dám. Akademický malíř pan Panuška (1872-1958) se podle Švejka jednou zeptal: „Mám blít krev?“ Ale ve skutečnosti to jisté není a jen víme, že existoval a je třeba autorem obrazu Umrlec pronásledovaný krkavci. Od roku 1955 byl zasloužilým umělcem.

Pořád ale nejsme u meritu věci. KDY vzniká LOGIE „namotaná“ okolo té které figury? Vždy přece ne! Obvykle vzniká tenkrát, je-li ta figura „jako živá“, a nejlepším příkladem je právě Sherlock Holmes, který má dokonce heslo v Britské encyklopedii. O jeho prestiž se zasloužil i specifický sloh jeho autora, který bych nazval stylem lháře, ba stylem „extrémně šikovně mystifikačním“. Doyle to uměl - a navodí ve vás pocit, že se s každou další holmesovkou pouze dotýkáte povrchu čehosi ohromného. Existujícího. Tam kdesi dole dávno a dál přítomného, tam pod pádícím povrchem vyprávění. Ani to ale ještě nebude vše.

Jde totiž o rozpory. On Doyle nebyl moc důsledný pamatoválek a kartograf svého vlastního světa, a tak zanechal v holmesovském kánonu bezpočet rozporů. A to je právě ono. Merit. Tady narážíme na jádro záhady, milý Watsone. Pročpak tě asi Sherlock jednou oslovil Jamesi? Náhodou? Odpověď řeší právě holmesologie.

Oním příkladem kanonických figur a obětí kultu jsou i zmíněné už Rychlé šípy a chakteristickým pro šípologii je, že pracuje s „hláškami“. Příklad. „Jak jen ten Mirek Dušín krásně běží!“ řeknu v knajpě a znalý přítel v sekundě opáčí: „Proto ho taky všechny obdivujeme.“

„Ale co chce udělat ten s tím dřevem tamhle?“ dodá třetí z nás. Jako nadšený šípolog jsem dokonce napsal studii o veškerých momentech, kdy Rychlé šípy kamkoli uhánějí, a to s přihlédnutím k okamžikům, kdy se pouze vyklusávají.

Jako čtyřlístkolog jsem pro změnu zohlednil některé momenty, kdy se Pinďa bál. Ale Čtyřlístků už je příliš, a tak jsem bral v potaz jen prvních sto čísel.

Nu, a jiní zas pitvají Bonda jako já Pinďu, ba ještě bravurněji; ale jiní pitvají Hamleta, ba celého Shakespeara, a maně si vzpomínám na moment, kdy z České společnosti Sherlocka Holmese vystoupil syn Ludvíka Součka David. „Proč?“ ptal jsem se tenkrát presidenta.

„Prý se teď věnuje shakespearologii.“

Nu, a jistí manželé Zavadilovi z Brna, s nimiž jsem bohužel dávno ztratil kontakt, se svého času zmocnili fenoménu majora Zemana, ironicky, a napsali a vydali o něm knihu. Sérii se vysmívali, ale já jejich dílo mám a líbí se mi. Jen už leží pod hromadou dalších publikací na téma. Jen se jeden čas rojily. Ony totiž i u Zemana fungují kultovní hlášky. Příklad? „Všechno za život majora Hradce!“ Anebo u piva bodujete tímto dialogem: „Agent Bláha je v Karlových Varech!“

„A nevíte, kde bydlí?“

Má generace ale miluje spíš (už taky zmiňovanou) večerníčkologii. Na vysoké škole jsme právě na večerníčky moc rádi vzpomínali, ba vypočítávali je, ba snili o nich a soutěžili na chmelu v jejich znalosti. To vám bylo ale krásné! Dnes ovšem najdete kdesi na síti seznam všech večerníčků i s daty premiér, i snadno zjistíte, kdy jste to vlastně přišli o třetí díl Viktora a Horáce, totiž večerníčku, který nikdy neopakovali!

Na upírologii alias vampyrologii mě zas fascinovalo, co vše upír nesmí a co vše proti němu navíc zabírá. Chudák! Ale román Dracula je vážně biblí vampyrismu, kterou bych souběžně označit za science fiction. A ne? Vampýra vnímá ta kniha jednoznačně jako přírodní jev.

Ale ještě dál. Velice složitá pavěda obklopuje i mnou oblíbeného baziliška. Vezměte jen podmínky nutné pro to, aby se narodil, aby se mohl vyklubat na tento svět. Může k tomu dojít jen z hranatého vejce, které vysedí ropucha, načež... Ale dostudujte si sami, třeba v knize Bubáci s obrázky od pana Váši.

Jak bych jen skončil? Skončím výčtem a pokusem o vtip. Nejprve výčet.

Rumcajsologie. Bigglesologie. Boříkologie (Boříka stvořil Vojta Steklač). Potterlologie. Kopytomňoukologie (o žácích Kopytu a Mňoukovi psal pan Švandrlík), Asterixologie, Tintinologie, Pepkologie (o námořníku Pepkovi), Hornblowerologie (jistě víte o kom), Burianologie (ne teď kol malíře, ale okolo Krále komiků Vlasty Buriana), Spencer-Hillologie (oněch filmů s touto skvělou dvojicí není ale zas tolik), Beatllogie, Součkologie, Ladologie, Sekorologie, Kingologie, Poeologie, Stevensonologie, Mateřídouškologie, Sluníčkologie, Pragologie. Ale ne ta o pragovce, nýbrž ta o rozmanité Praze: a tu mám ze všech LOGIÍ nejradši.

A teď už jen coda.

Karek Hynek Mácha (=máchologie) napsal kdysi Máj, který vyšel už ve stovkách vydání (=májologie), nu, a ne tento May (=maylogie) zase napsal Vinnetoua (=vinnetouologie), což dobře vím již od první třídy, kdy jsme si vyprávěli, že Vinnetou spal v týpí s bratrem „Šetrným“, když se něco šustlo. Vinnetou vyskočil ze stanu, ale omráčen se zvrátil zpět. I vyskočil ven Old Shatterhand a omráčen padl zpátky do stanu či týpí. Probrali se a Vinnetou povídá: „Můj bílý bratr také šlápl na hrábě?“ --- Ale to už je humorologie a ve svém dětinském odvětví.



zpět na článek