Produkce Prodané nevěsty ve světě obvykle bývá pojata jako ukázka ryze českého folkloru. Dnes jsem ale narazil na tu nejnovější a poněkud jinou.

Smetanova opera byla součástí festivalu Garsington Opera, který se každoročně koná už po třicet let, v současné době na venkovském sídle ve Wormsley nedaleko Oxfordu.

Že tato produkce vybočuje z toho, na co jsme u „Prodanky“ zvyklí, by jistě mohlo mnohého milovníka klasiky odradit. Proto spěchám hned na začátku této recenze takového diváka ujistit, že pokud v sobě má i jen špetku tolerance vůči moderním pojetím klasických oper, neměl by být zklamán. Spíš mile překvapen. Režisér Paul Curan a dirigent Jac van Steen děj umístili do vesnice, která by mohla klidně být třeba v Česku, ale spíš v Anglii, nebo také někde úplně jinde. Píše se rok 1957 a nacházíme se v sále patrně přilehlém k místnímu kostelu, kde se právě scházejí obyvatelé k nějaké akci. Scéna, která se později promění na hospodu a závěrem na vesnickou náves, je velmi chytře navržena. Sbor, který nás uvítá, není nijak zvlášť veliký, všichni jeho členové ale dokáží nejen zpívat, ale také tančit a jsou vesměs dobrými herci. Totéž platí i o hlavních postavách opery.

Zpívá se česky (s anglickými titulky) a všichni účinkující museli projít intenzivním kurzem češtiny, protože si vedou skoro neuvěřitelně dobře. I to proslulé „ř“ celkem zvládají, stále ovšem je to spíš „rž“, což v mé osobní zkušenosti jazykového kouče je asi to nejlepší, co lze očekávat, že dostanete z úst běžného Anglosasa. Konečně, tuto hlásku nedokázal správně vyslovit ani Václav Havel, a přesto se mohl stát presidentem! Natalya Romaniw jako Mařenka a Brenden Gunnell jako Jeník jsou oba výborní. Dívčina, vystresovaná dohazovačovým naléháním, jedná žensky přirozeně, když v přilehlé kuchyni v zlosti roztluče dort, přičemž ale neopomene nakonec si nacpat do pusy hrst šlehačky. Jeník (tak dobrého jsem snad ještě nezažil, herecky i pěvecky) dostane na frak v hospodě od vesničanů, když ti se domnívají, že prodal svou lásku za 300 zlatých, a skončí s obsahem několika půllitrů piva na hlavě. O Kecalovi, jímž je Australan Joshua Bloom, který má značnou mezinárodní reputaci, včetně účinkování v newyorské Met, si osobně myslím, že v některých scénách trošinku přehrává. Já se ovšem na postavu Kecala dívám asi nejkritičtěji – sám jsem totiž tuto roli před půl stoletím zpíval při školním představení v Londýně. Dokonce jsem v ní byl vybrán na „master class“, kdy mě před zraky studentů Morley College i návštěvníků asi hodinu po jevišti krutě proháněl tehdejší dirigent orchestru BBC Marcus Dods. Předtím jsem si myslel, jaký jsem strašně dobrý Kecal, po tomhle mi notně splasklo!

Pozoruhodný výkon podává Stuart Jackson jako Vašek. Tuto, normálně spíše okrajovou roli, nejenže dobře hraje, zpívá i koktá, ale se svými aspoň dvěma metry a možná sto padesáti kilogramy je Vaškem, na kterého jen tak snadno nezapomenete. To platí i o komediantech, kteří zjevně všichni jsou profesionálními artisty, i když někteří z pěvců se jim snaží dosti úspěšně konkurovat.

Režisér Curan podle svých slov časově umístil tuto Prodanou nevěstu do konce 50. let, kdy se společenský život žen na vesnici ještě točil kolem různých spolků a ten mužů hlavně kolem hospody. Brzy nato už došlo k rozvoji televize, také k sexuální revoluci a společnost se začala nezadržitelně měnit. Ne ale ve všem. V dnešní době sice už dohazovače manželství definitivně nahradily počítačové programy, ale ta starodávná věc, známá i v moderním světě jako láska, zatím tvrdošíjně přetrvává.

Celou operu máte možnost zhlédnout zde:

Autorovy stránky:
http://www.voyenkoreis.com