KULTURA: Opera je také Národní
Činoherci se domnívají, že ředitel Dvořák neměl být odvolán, naopak pověřený ředitel Mrzena být odvolán má. Navíc má prý být zrušen konkurs na nového ředitele. Pomiňme tu drobnost, že neuvedli, jak si představují řízení ND v tom mezičase, kdy nebude mít žádného ředitele. Instalovat zpět Dvořáka? Vytvořit nějaké kolektivní vedení? Nevíme. Víme ale, že činoherci podle svých slov považují ministra Štěpánka za nekvalifikovaného a nesvéprávného.
Na dopise činoherců ND jsou zajímavé některé detaily. Předně načasování. Jak sám ministr uvedl, dopis byl sepsán jen pár desítek hodin před uzávěrkou výběrového řízení. Proto jej nelze chápat jinak, než jako nátlak na rozhodovací orgán a instituci. Tomu odpovídá i značně vzrušená dikce petice, kde se kladou otazníky nad samu existenci „zlaté kapličky“, vyslovují obavy z jejího budoucího ohrožení, padají silná slova o politickém pozadí a útocích na svobody umělců.
Kdyby autory petice opravdu vedla snaha přispět k dobré budoucnosti první scény, měli během podzimu – od odvolání D. Dvořáka uplynuly 4 měsíce – dost příležitostí mluvit na to téma s ministrem Štěpánkem. Ostatně – on to byl, kdo vzápětí po Dvořákově odvolání (z hospodářských a manažerských důvodů – viz audit o hospodaření opery) vyzval umělecké pracovníky ND, tedy nejen činohru, ale i balet a operu, k otevřenému setkávání a diskusi o uměleckých perspektivách a šancích ND. Činoherci, pokud je známo, k žádné takové vstřícné debatě ministra nevyzvali. Až po 4 měsících jej v otevřeném dopise zpochybnili a postavili k pomyslné zdi. To se ovšem ve slušné společnosti nedělá. A taky to nesvědčí o deklarované opravdovosti záměrů a čistotě úmyslů těch, kdo petici sepsali a zorganizovali.
Zajímavé taky bylo, že činoherci ve svém otevřeném dopise (příznačně poskytnutém dříve médiím, než adresátovi) hovořili jakoby za celé Národní divadlo. To poněkud udivilo jiné umělce a další zaměstnance ND, zejména z řad operního souboru a dalších složek. Nejenže s nimi úmysl vyslovovat za ND nějaká zásadní politická prohlášení nikdo z autorů petice nekonzultoval, takže jako by neexistovali, ale samotný obsah činoherní petice je zřejmě v dost radikálním rozporu s tím, co o věci soudí opera a další pracovníci. Vznikl dopis, o němž média referovala jen velmi řídce, okrajově, nikoli detailně, jako by byl bez významu. On ale má pro věc význam fatální. Posuďte sami, co v něm podepsaní zaměstnanci ND (je jich přes 250) píšou:
„Vážený pane ministře, dovolujeme si Vám zaslat tento dopis jako reakci na tzv. „Vánoční desatero“, které Vám bylo doručeno a současně zveřejněno ve sdělovacích prostředcích, kdy naprostá menšina všech zaměstnanců Národního divadla - konkrétně 39 členů činoherního souboru - žádá odvolání pověřeného ředitele Národního divadla, pana ing. Jana Mrzeny. Byli bychom velmi neradi, kdyby vznikl dojem, že tato menšina, sice mnohdy zvučných jmen, reprezentuje názor všech uměleckých složek ND, jak se tomu v nedávné době již jednou stalo ve Vám zaslaném a uveřejněném dopise, kdy členové činoherního souboru, jejichž některá jména se shodují se jmény v současné "petici", obhajovala odvolaného ředitele ak. arch. pana Daniela Dvořáka. Toto stanovisko zásadně odmítáme !
Po přečtení „Vánočního desatera“ máme pocit, jakoby kolegové z činoherního souboru mluvili o jiném řediteli, než s jakým jednají zástupci orchestru a operního sboru Národního divadla.
Jednání s pověřeným ředitelem panem ing. Janem Mrzenou byla z jeho strany vedena vždy s maximální snahou řešit nejen umělecké, ale i finanční a pracovně-právní problémy, které tato kolektivní tělesa již řadu let trápí a jejichž řešení bylo stále jen odkládáno.
Vážený pane ministře, po několika měsících není snadné vyjadřovat se k vykonávání tak náročné funkce, jakou jistě ředitel Národního divadla je, ale z dosavadních rozhovorů s panem ing. Janem Mrzenou jsme nabyli přesvědčení, že je to člověk kultivovaný, rozumný a komunikativní se snahou vést dialog, že je to člověk, který má k této historické instituci, budově a umělcům v ní úctu a záleží mu na tom, aby se Národní divadlo stalo opět scénou hodnou svého názvu i historického významu.“
Po přečtení tohoto dopisu je zřejmé, že skupina autorů petice činoherců nekonzultovala svůj názor na stav věcí v ND s většinou souborů a zaměstnanců, vydává svůj názor za společný, ačkoli to neodpovídá pravdě, a snaží se prosadit svůj zájem na úkor ostatních, notabene většiny. To je nepřípustné a poškozuje to veškeré demokratické zásady, jichž se i sami umělci tolik dovolávali.