Další bojovník ze šedesátých let se vrací do lůna establishmentu, proti kterému protestoval

Nobelova komise oznámila 13. října, že laureátem letošní Nobelovy ceny je Bob Dylan – dostal ji za “nové poetické výtvory v rámci velké americké písničkářské tradice”. Na rozdíl od některých jiných let, kdy mnoho lidí laureáta vůbec neznalo anebo od něho nic nečetli, tento rok může každý o laureátově tvorbě něco říci. Co se například týče Česka, Dylanova píseň Love Minus Zero, No Limit (1965) byla promptně transformována Jaroslavem Hutkou do češtiny (Slunečnice) a stala se kultovní písní české protestující mládeže v šedesátých letech. Sám si s nostalgií vzpomínám, jak Slunečnici zpívali kluci s kytarou a foukací harmonikou, když jsem byl se střední školou na chmelu v roce 1969. Dylanův nejslavnější hit Blowin’ in the Wind (1963), vlastně upravená stará černošská otrocká píseň No More Auction Block, se v češtině objevil jako píseň Vítr to ví, bohužel v poněkud kýčovité úpravě.

Bob Dylan se stal již na počátku své kariéry symbolem boje proti systému a za lidská práva na Západě. Jeho dílo se dostalo do výbavy rebelující mládeže a stalo se důležitou součástí boje proti válce, hlavně vietnamské. Blowin’ in the Wind například obsahuje verš: „Kolikrát musí přiletět dělová koule, než bude navždy zakázána?“. Jeho Masters of War (1963) varuje válečné pány a říká jim: „Vy kteří stavíte ty velké bomby, vy kteří se skrýváte za psacími stoly, vězte že vidím skrze vaše masky.“

Přítelkyně Boba Dylana, Joan Baez, nazpívala v roce 1972 působivý protestsong o násilí Pakistánu proti Bangladéši. Vnucuje se mně otázka, zda někdo z těch protestantů nemohl napsat v roce 1968 něco o násilí Ruska nebo komunismu proti Česku. Ale to je asi příliš čechocentrický postoj. Ale nemohli ti rebelové alespoň zcela slabě a třeba jen alegoricky připomenout utrpení miliardy lidí pod komunistickým jhem? Vždyť šlo o nevolníky, kteří nemohli utéci, často neměli ani nejzákladnější prostředky k životu a mnohdy žili hůře než otroci (a dodnes tak v Severní Koreji žijí) – a protestovat směli jen proti utlačování černochů v Americe a proti americké účasti ve vietnamské válce. Na tyto nevolníky však měšťáčtí západní rebelanti nikdy nepomysleli. Bob Dylan v roce 2011 vystoupil v Číně a dokonce si údajně nechal od čínských úřadů zcenzurovat seznam písní. Boj proti systému je jedna věc, peníze druhá; Bob Dylan vystupoval v roce 2014 v reklamě pro automobilový průmysl. Moje obsesivní politické uvažování mě nutí se ptát, proti čemu vlastně ti rozhněvaní muži na Západě tenkrát brojili, proč házeli dlažební kostky a zdalipak s tím establishmentem jsou dnes již spokojenější, když teď patří mezi jeho prominentní politiky, válečníky, bankéře a umělce.

Nemohu se ubránit pocitu, že bojovat proti otroctví 100 let po jeho zrušení bylo lehčí, než bojovat proti největší světové totalitní moci – proti komunismu. Romantický boj proti diskriminaci černochů byl již dávno vyhrán, když se ti bojovníci za lidská práva hemžili v oněch slavných pochodech na Bílý dům. Dnes, kdy se v Americe rodí již méně bílých dětí než barevných, se tento boj jeví ještě absurdněji. A zvláště pár dní před volbami, v nichž možná bude ztracena poslední příležitost zachránit v Americe západní řád proti chaosu a socialismu, se zpětně jeví boj oněch rebelantů jako střelba do vlastních řad.

Švédská akademie rozšířila oblast písemnictví uvažovaného na nejvyšší cenu, když Nobelovu cenu udělila písničkáři. Nobelova komise ale nečekala, že laureát nebude reagovat a po dvou týdnech oprávněně označila Dylanovo chování jako nezdvořilé a arogantní. Nechápali, že rebel zvažuje zvýšení své rebelantské slávy proti zvýšení svého majetku. Vyhrálo 900 000 dolarů, a 75letý rebelantský básník se patnáctý den ozval a sdělil, že cenu rád přijme. Stejně jako ostatní bojovníci proti západnímu systému ze šedesátých let, i Bob Dylan si užíval života na obou stranách barikády – na jedné straně barikády proti establishmentu bojoval a na druhé straně barikády si nechal od establishmentu za svůj boj zaplatit. Nic z toho samozřejmě nesouvisí s otázkou, jakou literární hodnotu mají Dylanovy texty – o tom bude diskuse pokračovat.

http://www.hegaion.cz/