Ministr kultury Jandák před pár dny ohlásil záměr odstěhovat Divadelní ústav z Prahy do Brna a zároveň uspořádal výběrové řízení na místo ředitele této instituce. Souběžně s tím se rozjela petiční akce známých umělců za zachování statu quo v Divadelním ústavu a za jeho setrvání v hlavním městě. Běžný čtenář z takových zpráv není moudrý. Předně většinou vůbec neví o existenci Divadelního ústavu, natož aby tušil, co je předmětem jeho činnosti, a co tedy jej váže k nějakému místu či osobám.

Je třeba říci, že Divadelní ústav vznikl na konci 50. let jako neakademické výzkumné a odborné pracoviště, které v éře pomalu tajících ledů poststalinského socialismu začalo shromažďovat a postupně i zveřejňovat informace o divadelním dění u nás i v zahraničí. Podobné instituce v oné době do značné míry suplovaly neexistenci svobodného tisku a nedostatek aktuálních informací o dění v kulturní sféře, do níž se bezprostředně odráží sféra politická a společenská. Divadelní ústav z této doby má nezpochybnitelné zásluhy. Na jeho půdě vznikly stovky odborných prací, monografií, studií, za jeho přispění vycházel teatrologický tisk, ostatně - jak říkal tuším slavný anglický divadelník Scoffield, v Praze v 60.letech sídlil divadelní Pánbůh. Divadelní ústav byl při tom.

Trochu podobnou roli sehrál tento ústav i za normalizace, kdy se opět ztížil přísun relevantních informací. Divadelní ústav poskytoval útočiště řadě odborníků, kteří z politických důvodů nemohli působit přímo v divadlech, ve vysokém školství nebo v médiích. Divadelní ústav se také po celou dobu své existence podílí na pořádání špičkového scénografického Pražského quadrienále. Ostatně jména jako Troester, Svoboda, ale třeba i Malina a nespočet dalších patří ke světové scénografické elitě.

To všechno jsou jistě argumenty, o něž se opírala hlučně ohlášená podpisová akce umělců proti změnám v Divadelním ústavu. Bohužel v tomto mnohohlase zanikaly argumenty jiné, stejně relevantní. Zde jsou:

Divadelní ústav je především odborná instituce. Není to exekutivní úřad, který by řídil divadelní dění v republice, který by nějakým zásadním způsobem ovlivňoval finanční a jiné toky, který by měl tak silné mezinárodní ukotvení a takovou státnickou pozici, aby musel sídlit v hlavním městě. Naopak. Podobá se spíše úřadům jako je ombudsman, Úřad pro hospodářskou soutěž, či s jistou nadsázkou i Ústavní soud. (Zněly dokonce návrhy umístit do Brna i Senát Parlamentu ČR). Tyto a mnohé jiné centrální orgány sídlí v Brně. A důvodem jejich umístění jistě nebylo bydliště momentálního čelního představitele (např. Motejl a Rychetský jsou Pražáci). Důvodem této dislokace byla, myslím, snaha ukázat na význam druhého historického a kulturního centra, jímž Brno nesporně je.

Když to přeneseme na situaci Divadelního ústavu, najdeme ještě o důvod víc. Právě v Brně se totiž dlouhodobě pěstuje velmi specifická divadelní poetika, související se scénami jako Husa na provázku, Hanácké divadlo, Divadlo Sedm a půl, na jevištích Kabinetu múz či Marty se odehrály či odehrávají velice podnětné divadelní akce, přehlídky, festivaly, Brno je možná tím místem, kde řečeno se Scoffieldem dnes sídlí ne-li divadelní Pánbůh, tak jistě nějaký ten jeho anděl či vyslanec. Proto jsem přesvědčen, že s případným přestěhováním Divadelního ústavu nebo jeho části do Brna nenastane ani pro ústav ani pro divadelní život u nás žádná změna, přinejmenším ne k horšímu.

Myslím ale, že důvod petice a její medializace byl jiný. Novináři totiž dopředu vyslídili, že konkursu na místo ředitele Divadelního ústavu se zúčastní také bývalý ředitel ČT Brno Zdeněk Drahoš. Osoba, která byla mnoha lidmi z týchž kruhů, které podepsali tu „ústavní“ petici, vnímána dosti negativně v dobách tzv.televizní krize před pěti lety. Jsem přesvědčen, že právě osoba Zdeňka Drahoše – ne nějaké věcné důvody, neboť ty nezazněly - byla důvodem těchto veřejných akcí. A to je dnes opravdu, jak se říká, po sezóně.

Má to však jeden háček. Za normálních okolností by stačilo se podívat do projektů rozvoje Divadelního ústavu, které museli účastníci výběrového řízení předložit. Z nich by mělo být nad slunce jasné, kdo o té věci má, či nemá ponětí. Právě proto, že je to organizace odborná, nikoli politická. Proto i to rozhodování by logicky mělo být jen a pouze odborné, nikoli politické. Ten, kdo z toho dnes udělal politiku, ale jsou organizátoři oné petice. Protože chtěli dopředu vyvolat dojem, že půjde o politické rozhodování. A to není fér. Ne vůči Drahošovi nebo Jandákovi, ale vůči Divadelnímu ústavu a českému divadlu.

Konkurs dopadl tak, že byl potvrzen ve funkci Ondřej Černý, dosavadní ředitel, na jehož obranu vznikla ta zmíněná petice. Divadelní ústav projde systémovou změnou, rozšíří svůj záběr a jak se zdá, přinejmenším jedna jeho důležitá část bude sídlit v Brně. Ministr si tedy věcně prosadil to, co zamýšlel. Bohužel nad volbou ředitele Černého se bude už navždy vznášet pochybnost, zda byl zvolen opravdu regulérně, nebo zda jeho volba není jen výsledkem nátlaku organizátorů petice (byl mezi nimi i bývalý prezident Václav Havel), jíž se na ministerstvu kultury prostě polekali. To ovšem Černého kredit ve staronové funkci nezvýší. A v důsledku to poškodí opět zase jen divadlo. Protože do jeho života vstoupila naprosto nesmyslně a zbytečně politika, která v tom opravdu nemá co dělat.

2.3.2006

(Psáno pro server Ćeská média)