„Neslušné, nepřípustné,“ říká policie. „Naprosto trestuhodné,“ kontruje fotografka a dodává: „Absolutní potlačení mého umění.“

Nešlo jen o pouhou výměnu názorů, o slovní přestřelku. Když dva dělají totéž, není to totéž. Řeknu-li vám já, že jste zatčeni, můžete nerušeně pokračovat ve své dosavadní činnosti. Řekne-li vám to policista, pak – jste prostě zatčeni. Rozdíl drobný, leč zásadní.

Fotografka může argumentovat jak chce, ale když na velkém náměstí metropole, tedy na veřejném místě, uspořádá výstavu aktů a přijde-li policie a výstavu zakáže, pak se prostě výstava konat nebude.

Přesně to se minulý týden stalo na náměstí Nytorv v Kodani. Tou fotografkou je Mathilde Grafströmová (obr. níže), která nafotila kolekci ženských aktů. Modelky v ní nebyly nikterak přikrášleny, ale foceny bez úprav v té nepřirozenější podobě v rouše Evině. Takové jaké jsou, když se svléknout (obr. níže). Tedy takové, jak je známe my, muži, když se svléknou.

Kolekce měla být vystavena na zmíněném náměstí v centru dánské metropole. Vlastně byla. Dočkala se však jepičího trvání. Záhy se dostavila ostražitá policie a výstavu zakázala. S odůvodněním uvedeným v úvodu.

Máme tu dilema příznačné pro současnost. Svoboda versus její hranice. Má pravdu policie, nebo Grafströmová?

Věnoval jsem snímkům zveřejněným na webu fotografky čas vyhrazený pro úterní (22/12) snídani. Téměř všechny jsou pro normálního muže magnetizující – o to víc, že jsou přirozené, „nesilikonové“. Některé, zejména ty, které si fantasticky pohrávají se světlem, jsou excelentní. Celkově hodnotím tuto část práce Mathilde G. (nefotí pouze akty, má ve sbírce mj. skvělé obrázky přírody) jako mimořádně zdařilou, působivou a ozvláštňující.

Jiná je ovšem otázka vhodnosti místa konání výstavy. Tedy jestli má být ženská nahota prezentována na tak veřejně přístupném místě jakým je velké náměstí, kde si ji může prohlédnout úplně každý, tedy včetně dětí. Je to záležitost k debatě, jejíž součástí je i téma, zda toto mohou vidět všechny děti, anebo některé ještě ne. Vyjádřit se k tomu může přirozeně každý. Právě proto není úplně jasné, čí názor by měl mít větší hodnotu. Rodičů? Odborníků na výchovu? Pediatrů? Dětských psychologů? Politiků? Církevních přestavitelů?

V Kodani se jako první dostala „ke slovu“ (rozuměj: k činu) policie. Výstavu zatrhla. A teď si odpůrci i příznivci zveřejňování aktů na veřejnosti můžete diskutovat do libosti. Dodejme: pakliže z veřejné debaty vzejde právně závazné stanovisko akty na veřejnosti povolovat, pak teprve se může dílo Mathilde G. na náměstí Nytorv vrátit. Alespoň tak celou situaci chápe já.

Udělala kodaňská policie chybu, nebo se zachovala správně? Můj pohled na věc: Podporuji kompromis. Podobné přehlídky ano, nikoli ale na veřejnosti, nýbrž v interiérech. Aby ti, kdo své ratolesti chtějí od podobných pohledů ušetřit, a právo na tento druh výchovy bezpochyby mají, měli šanci tak učinit.

Pikantní je ještě jedna maličkost. Řada serverů, které o tomto případu informovaly a zveřejnily některé z inkriminovaných snímků, vykostičkovala nebo začernila na obnažených ženách intimní partie, včetně ňader (viz obr. níže). Tato média si tak počínala cenzurně vůči tvorbě Mathilde G. Viděno tímto úhlem pohledu, zachovala se kodaňská policie v principu správně. Výstavu zakázala, protože sotva mohla umělkyni nařídit, aby vyčernila (vykostičkovala či rozostřila) intimní partie modelek. To už by byl nepřípustný zásah do svobody umělecké tvorby. Tady mi opět jako jediné přijatelné řešení vychází ponechat akty tak, jak byly nafoceny a přesunout je do výstavní síně. Nebo se mýlím?

********************************

1) Fotografka Mathilde Grafströmová na úvodní stránce svého webu.

2) Kolekce aktů, které měly být vystaveny na kodaňském náměstí Nytorv. /Zdroj: Web Mathilde G.

3) Server Local.dk informuje 18/12 o zákazu výstavy.

4) Snímky z kolekce přinesl i britský server Mirror.co.uk. Vše necudné je vykostičkováno. (Jaký to má ale smysl?)