Gustav Mahler se narodil před 155 lety v Kalištích u Humpolce. Jedná se bezesporu o jednu z nejvýznačnějších osobností Vysočiny. V těchto dnech se koná v Jihlavě Music festival Mahler Jihlava 2015.

S manželem trávíme čas na naší chalupě nedaleko Jihlavy. Není divu, že Mahlerův festival nemohl uniknout naší pozornosti. V rámci letošního festivalu navštěvujeme velice zdařilé koncerty v gotické síni jihlavské radnice. Ve čtvrtek 11. června byl krásný den, vypravili jsme se tedy tak říkajíc do plenéru. V Jihlavě se přímo u pomníku Gustava Mahlera měl konat koncert a živý obraz „Komenský se loučí s Jihlavou“.

Zájem diváků byl značný. Přišli jsme včas, přesto jsme získali poslední dvě místa na lavicích pro diváky. Ostatní už stáli za námi v hustých řadách. Hudebníci dechového orchestru spustili Radeckého pochod. Ten nás příjemně naladil a mně bylo jasné, že koncert se mi bude líbit. Nemýlila jsem se, další známé pochody a skladby navodily velice příjemnou atmosféru. Diváci si pobrukovali s sebou a mně se zdálo, že se snad v rytmu hudby dav pohupuje. Půlhodinka s dechovým orchestrem bylo báječné zahájení dnešního odpoledne.

Pak přišlo překvapení, které jsme nečekali. V programu totiž uvedeno nebylo! Zazněly první tóny Vltavy od Bedřicha Smetany a současně do parku vběhly dívenky v modrých a bílých šatech a před jezírkem se roztančily. Ovšem to se nedá odbýt jen slovem „roztančily“. Choreografie tohoto scénického tance byla tak dokonalá, že divák úplně před sebou viděl Vltavu v celém jejím toku, od pramenů, až po splynutí s Labem. Nápad využít vodní plochu v parku k propojení symfonické básně Vltava s tancem dívek, byl znamenitý.

Vrcholem celého programu byl živý obraz „Komenský se loučí s Jihlavou“. Živý obraz doprovázel symfonický orchestr hudbou Zdeňka Fibicha, složenou k živému obrazu při oslavě 300. narozenin J. A. Komenského z roku 1892. Musím se přiznat, že živý obraz jsem dosud nikdy neviděla. Ani jsem nemohla, něco takového se za mého života zřejmě nekonalo. Živé obrazy byly módou konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Pak upadly téměř v zapomenutí. Myslím, že v Jihlavě se jednalo snad o první návrat tohoto žánru, ale určitě šlo o pokus o největší živý obraz v historii České republiky. A byl to návrat famózní! Z postranních uliček do parku napochodovalo obrovské množství postav představujících nejen Komenského a další české bratry, ale i třeba řemeslnické spolky, lidi v krojích, různě maskované děti, vše jsem to ani nebyla schopna postřehnout. Dokonce tam byl stylizovaný slon, snad za divadlo, nebo za zoologickou zahradu? Za skvělý nápad považuji, že nastoupili i zástupci různých spolků, třeba jsem zahlédla představitele Sokola, ale také různých současných etnik žijících v Jihlavě. Nechyběli Romové, ani Vietnamci, všichni v tradičních pestrých úborech.

Líbil se mi i národnostně laděný projev v duchu živých obrazů 19. století. A taky malá holčička, která zarecitovala báseň Cestička k domovu od Karla Václava Raise.

Celý program vzbudil všeobecné nadšení, po jeho ukončení se diváci promíchali s účinkujícími, děkovali jim za celý program a chválili skvělý nápad se zařazením živého obrazu.

Těšíme se, čím nás překvapí patnáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Hudba tisíců – Mahler Jihlava 2016.